Sovětský svaž se pokoušel vyrovnat námořní letecké síly se Spojenými státy po dlouhá desetiletí, ale kvůli neschopnosti postavit opravdu veliké letadlové lodě se mu to nikdy nepodařilo. Kromě plavidel k tomu také potřeboval kvalitní letouny, načež se zraky konstruktérů mj. upřely i na úspěšný bojový víceúčelový letoun Mikoyan MiG-29 Fulcrum. Právě jeho rozsáhlou úpravou nakonec vznikl letoun označovaný jako Mikoyan MiG-29K Fulcrum-D.

Letoun MiG-29K byl značně upraven

Letadla určená pro letadlové lodě mají značná specifika a obvykle vyžadují mj. zesílený trup a podvozek, vejít se přitom musí do stísněných hangárů na palubě a mít skládací křídla a hák k zachycení, aby mohla bezpečně přistávat. A právě takovými úpravami musel v 80. letech 20. století projít i MiG-29, aby tak vznikla jeho verze pro letadlové lodě označovaná jako K. Poprvé se do vzduchu vznesla v roce 1988, ale do jejího vývoje zasáhl rozpad Sovětského svazu a s tím spojený nedostatek finančních prostředků.

iZdroj fotografie: Indické námořnictvo / GODL

Ruské námořnictvo přitom mělo ve výzbroji jednu letadlovou loď a chtělo další, z čehož nakonec sešlo, a odložen byl také vývoj nového námořního letounu, neboť mělo k dispozici stroje Suchoj Su-33 Flanker-D určené rovněž pro letadlové lodě. Indie však nakonec koupila bývalou sovětskou letadlovou loď Admiral Gorškov a přejmenovala ji na INS Vikramaditya, a teprve poté se poohlížela po vhodných letounech. Měly být přitom nejenom schopné, ale i levné.

Rusko jí proto nabídlo MiG-29K, jehož vývoj Indie de facto zainvestovala (stejně jako mnoho jiných zbraní, například i tank T-90, který je dnes hlavní tankovou silou Ruské federace). Celkem jich koupila 45, a když už byla letadla ve výrobě, pořídilo si jich několik i ruské námořnictvo. To je nasadilo na lodi Admiral Kuzněcov, konkrétně při operacích v Sýrii, kde také jeden letoun vinou technické západy spadl (ty stíhají ruské letouny i dnes, třeba Mig-31 při rutinním letu).

MiG-29K může tankovat za letu

Námořní Mikoyan MiG-29K Fulcrum-D se tomu pozemnímu velmi podobá – jde o dvoumotorový stroj s délkou 17,3 m a rozpětím křídel 11,99 m, a má jednočlennou osádku, i když existuje i dvoumístná cvičná varianta. Stroj se dokáže pohybovat rychlostí až Mach 2, bojový dosah je 850 km – a jelikož dokáže tankovat za letu nebo nést přídavné nádrže, lze jeho dosah prodloužit. Na letadlo je rovněž možné namontovat přídavné průzkumné moduly.

Jak se americké letadlové lodě „vyhnuly smrti“: Sověti vyvinuli jejich „zabijáka“ Suchoj T-4, i přes úspěchy se ale do boje nedostal

Vyzbrojeno je kanonem ráže 30 milimetrů se 150 náboji a dokáže nést různé typy ruských střel vzduch-vzduch, a to včetně velmi schopných radarem naváděných R-77. Jelikož jde o námořní verzi, patří k jeho hlavním zbraním i protilodní střely Ch-31 a Ch-35, ale také různé pumy včetně laserem naváděných KAB-500L a protiradarové střely Ch-31. Rusko údajně uvažuje o modernizaci letounů, v důsledku čehož by mohly dostat i moderní radar typu AESA, což by značně vylepšilo jejich schopnosti zaměřování nepřítele.