NÁZOR: Bitevníky Su-25 má ve výzbroji řada zemí, ale původní verze už dnešním požadavkům zdaleka neodpovídají. Lze je však výrazně modernizovat.
Vlastnictví bitevního letadla Suchoj Su-25 Frogfoot není nijak výjimečné, pochází ze Sovětského svazu a zůstalo ve výzbroji mnoha nástupnických států a jeho spojenců. Je dobré pro útoky na pozemní cíle, ale od doby svého vzniku zastaralo, a aby udrželo krok s dobou, potřebuje modernizaci. Tu sice dostává třeba v Rusku, ale specifickou úpravu na něm provedlo i Turecko, a to konkrétně na strojích z výzbroje Ázerbájdžánu; označována je jako Su-25ML.
Su-25 tvoří velkou část letectva Ázerbájdžánu
Podle dostupných údajů má ázerbájdžánské letectvo ve výzbroji 11 kusů Suchoj Su-25, což sice není moc, ale tvoří tak 45 procent ze všech jeho bojových letadel. Jejich konstrukce přitom pochází již ze začátku 80. let 20. století, takže pochopitelně za moderními zaostávají. Vylepšit je proto dostala za úkol turecká společnost Turkish Aerospace Industries, a první letoun už za sebou má úspěšné testy u ázerbájdžánského letectva.
Suchoj Su-25ML získal možnost používat turecké systémy Teber a KGK, v obou případech se jedná o speciální kity určené pro „hloupé“ gravitační pumy, tedy podobně jako americká JDAM. Teber je používán u pum Mk-81 a Mk-82 o hmotnosti 110 a 240 kilogramů, které sada navádí buď za pomoci GPS, anebo skrze laserový paprsek. KGK je pak sada s jakýmisi křídly, čímž udělá z pumy klouzavou – podle výšky vypuštění může doletět do vzdálenosti až 100 kilometrů. Montována je buď na pumy Mk-82 nebo Mk-83 o hmotnosti 460 kilogramů.
Su-25ML může operovat i v noci
Modernizace zajistí letounům Su-25ML také delší dolet, a do výbavy dostanou i nové detekční přístroje. Dojde tak ke zlepšení operací v nočních hodinách nebo za zhoršené viditelnosti. Další úpravy se pak týkají softwaru i jiných přístrojů, bližší podrobnosti ale známy nejsou. Ázerbájdžánské letouny však díky tomu získají i možnost koordinovaných akcí s tureckými stroji General Dynamics F-16 Fighting Falcon.
Hlavní parametry modernizovaných letadel pak zůstávají stejné. Jde o jednomístné letouny se dvěma motory, díky nimž dosahují max. rychlosti 975 km/h. Stroje jsou vybaveny kanonem ráže 30 mm se zásobu 250 nábojů, přičemž disponují 11 závěsníky, na nichž mohou nést náklad o hmotnosti až 4,4 tun. Většinou se jedná o neřízené či řízené rakety nebo pumy.
Vedle toho jsou schopny používat rakety vzduch-vzduch krátkého dosahu s infračerveným naváděním. O celkovém zlepšení vlastností letounů není pochyb, s moderními konkurenty se ale ani tak měřit nemohou. Nehledě na jejich nízký počet v ázerbajdžánském letectvu.