Na ukrajinském nebi proti sobě z velké části stojí letouny, které vycházejí ze sovětské stíhačky Su-27

V bojích na ukrajinském nebi proti sobě z velké části stojí letouny, které patří k rodině sovětských dvoumotorových stíhacích letounů Su-27 Flanker. Ty jsou spolu s MiG-29 hlavními bojovými letouny ukrajinského letectva. Ve výzbroji je má i Rusko. To více spoléhá na letadla Su-30 a Su-35, která z původního stroje Su-27 vycházejí, ale jsou modernější. Rusko má další výhodu, protože i svá původní letadla Su-27 modernizovalo.

Potřeba vyrovnat se západním stíhačkám

Letoun vznikl na přelomu 70. a 80. letech v Sovětském svazu jako reakce na těžké západní stíhací letouny, jakými byly F-15 a F-14. Sověti se snažili vyrobit vysoce obratný letoun, který by byl schopen vybojovat vzdušnou převahu. Dnes jde ale o víceúčelovou stíhačku, která dokáže efektivně útočit i na pozemní cíle. První verze jako čistě stíhací se začala vyrábět v roce 1982. Existuje i její čínská kopie J-11.

Po rozpadu Sovětského svazu si jeho letadla rozdělilo několik nástupnických států, i když nejvíce jich zůstalo v Rusku. Ukrajině zbylo mimo jiné asi 70 letadel Su-27, ale jejich počet ve službě později snížila na 32, ostatní se využívaly jako zdroje náhradních dílů. Šest jich využívalo ukrajinské vojenské letectvo pro výcvik. Do roku 2014 bylo ukrajinské letectvo velmi podfinancované, což se projevilo i na stavu strojů.

iZdroj fotografie: Dmitry A. Mottl / Creative Commons / CC BY-SA

Po obsazení Krymu a válce na Donbase se situace o něco zlepšila. Ukrajina dokonce začala zvažovat, že ve svých opravárenských leteckých podnicích zkusí zahájit jejich obnovenou výrobu jen z ukrajinských komponentů. Zatím se jí ale pouze daří posledních několik Su-27 ve své výzbroji udržovat letuschopné a částečně i bojeschopné. Především chybí náhradní díly na komponenty, které se nikdy na území Ukrajiny nevyráběly.

Su-27 je velký stíhací letoun. Je dlouhý 21,9 metru, rozpětí křídel dosahuje 14,7 metru a vysoký je téměř šest metrů. Pohání ho motory Saturn AL-31F s vektorováním tahu, což letadlu propůjčuje velmi velkou obratnost. Motory mu dodávají maximální rychlost Mach 2,35. Letadlo má dolet až 3 530 kilometrů a dokáže vystoupat do 19 kilometrů.

Více než čtyři tuny pum a raket

Letoun má deset vnějších závěsných bodů na nesení podvěsné výzbroje. Ta může mít hmotnost až 4 400 kilogramů. Může se skládat z raket vzduch-vzduch jako jsou R-27 a R-73. Letoun může nést i několik druhů neřízených raket pro útoky na pozemní cíle a různé druhy pum. Má i kanon ráže 30 milimetrů se 150 náboji. K obraně slouží infračervené falešné cíle, vystřelované z výmetnic na trupu za letu a pro elektronický boj disponuje i rušičkami.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Su-27 v základní verzi je vybaven pulsně-dopplerovským radarem Phazotron N001, jehož dosah je více než 100 kilometrů. Instalován je také elektrooptický systém s infračerveným detektorem s velkým dosahem. Letounová radiostanice má dosah 1 500 kilometrů a komunikační systém umožňuje datovou on-line šifrovanou komunikaci mezi jednotlivými letícími stroji.

Existuje celá řada verzí Su-27. Rusko po rozpadu SSSR některé verze i významně modernizovalo. Su-27 je ve výzbroji mnoha letectev. Najít je lze ve výzbroji hlavně dříve socialistických států. Krom Číny, která je licenčně vyráběla, je má Etiopie, Angola nebo Indonésie. Z bývalých států SSSR pak Kazachstán nebo Uzbekistán.

Jak moc zaostávají ukrajinské Su-27 za ruskými typy?

Zdroj: Airforce Technology