NATO vyměnilo americké AWACS za švédské letouny. Boeing po 48 letech prohrál, Saab slaví obří kontrakt

V březnu 1977 přistál na základně Tinker v Oklahomě první Boeing E-3 Sentry. Obří stroj s charakteristickým radarovým „talířem“ na hřbetě se stal symbolem vzdušného dohledu NATO na další půlstoletí. Jenže v dubnu 2026 přinesly agenturní zprávy obrat, který by ještě před třemi lety nikdo nečekal: aliance podle reportů Defense News, La Lettre a dpa vybrala jako nástupce stárnoucích AWACS nikoli další Boeing, ale švédsko-kanadský stroj Saab GlobalEye. Cesta k tomuto rozhodnutí nebyla přímočará, vedla přes oficiální výběr amerického E-7, jeho rozpočtové zrušení ve Washingtonu a nakonec přes pragmatický obrat Evropy k hotovému řešení z vlastního průmyslu.

Tři letouny, jedna časová osa

Příběh má tři hlavní postavy a je důležité je nepoplést. E-3A Sentry je současná alianční flotila, čtrnáct strojů odvozených od Boeingu 707, které NATO vlastní a provozuje ze základny Geilenkirchen v Německu od ledna 1982. Jeden E-3 pokryje radarem přes 312 tisíc čtverečních kilometrů, zhruba rozlohu Polska; tři stroje v koordinovaných orbitách zajistí nepřerušený dohled nad celou střední Evropou.

E-7A Wedgetail měl být jejich nástupce. V listopadu 2023 NATO oznámilo nákup šesti kusů s cílem prvního operačního nasazení v roce 2031. Boeing na platformě 737-700 nabízel deset operátorských stanic, přes deset hodin ve vzduchu a tankování za letu. Solidní stroj, žádný outsider.

A pak je tu Saab GlobalEye, platforma pro vzdušné varování a řízení na trupu Bombardier Global 6000/6500 s radarem Erieye ER. Menší než E-3, ale modernější: aktivní elektronicky řízená anténa, multidoménové senzory pro vzdušné, námořní i pozemní cíle, přes dvanáct hodin výdrže a deklarovaná detekce nízko letících hrozeb ve výšce 60 metrů na vzdálenost přes 848 km (458 námořních mil).

Jak se zhroutila americká cesta

Zlom přišel 26. června 2025. Americké ministerstvo obrany v rozpočtovém briefingu k fiskálnímu roku 2026 oznámilo, že program E-7 pro US Air Force ruší. Důvody byly tři a všechny bolestivé: zpoždění harmonogramu, nárůst ceny z 588 na 724 milionů dolarů za kus a pochybnosti o přežitelnosti stroje v prostředí aktivního rušení a moderní protivzdušné obrany.

Dominový efekt byl rychlý. Bez americké objednávky ztratil program ekonomiku rozsahu i strategickou logiku. V listopadu 2025 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo, že evropští partneři nákup šesti E-7 zastavují, americký odchod podle Haagu zrušil finanční i strategickou bázi celého projektu. Nizozemci zároveň výslovně zmínili potřebu investovat co nejvíc do evropského průmyslu.

A právě tady vstoupil do hry Saab. Ne jako náhlý nápad, ale jako uchazeč, který na tuto příležitost čekal od února 2023, kdy reagoval na alianční výzvu k informacím.

Proč právě GlobalEye

NATO k květnu 2026 nezveřejnilo detailní hodnoticí zprávu, proč dalo přednost Saabu. Logika je ale čitelná. GlobalEye je hotový produkt, pět kusů létá ve Spojených arabských emirátech, Švédsko si stroj objednalo a Francie v prosinci 2025 podepsala kontrakt na dva kusy s opcí na další dva za zhruba 12,3 miliardy švédských korun, s dodáním mezi lety 2029 a 2032. Francie se tak stala prvním evropským zákazníkem, který zakázku fakticky potvrdil, a de facto ověřila, že GlobalEye je pro evropské armády přijatelný.

Oproti stárnoucímu E-3 nabízí GlobalEye zásadní posun v detekci malých a nízko letících cílů, tedy přesně těch hrozeb, které se ukázaly jako klíčové nad Ukrajinou i při incidentech s drony nad Polskem. Saab deklaruje funkčnost radaru v prostředí silného rušení a odrazu od terénu. Menší trup znamená nižší provozní náklady a možnost operovat z kratších drah.

Kompromisy existují. E-3 je větší platforma s prostornějším operačním prostorem pro až devatenáct specialistů, doletem přes 9 260 km (5 000 námořních mil) a zavedenou infrastrukturou tankování za letu. GlobalEye je jiná filozofie, štíhlejší, digitálnější, ale s menší posádkou a menším fyzickým zázemím na palubě.

Pět miliard eur a co bude dál

Podle reportu Defense News z 24. dubna 2026 NATO směřuje k objednávce deseti až dvanácti GlobalEye za odhadovaných zhruba 550 milionů eur za kus. Celková hodnota tak přesahuje pět miliard eur, a to ještě bez výcviku, podpory a infrastruktury. Formální podpis kontraktu ale k datu publikace veřejně oznámen nebyl.

Pro Saab by uzavření takové zakázky znamenalo proměnu z respektovaného regionálního výrobce v de facto evropský referenční standard pro vzdušný dohled. Firma už v prvním čtvrtletí 2026 hovořila o zájmu z Německa a Polska a o vývoji bezpilotních variant pro vzdušné včasné varování.

A právě bezpilotní dimenze je důležitá. NATO v únoru 2026 přejmenovalo svůj program z „Future“ na „Federated Surveillance and Control“ a výslovně uvedlo, že budoucí schopnost nebude stát na jednom typu letounu, ale na propojení aliančních, národních, pozemních, vzdušných, námořních, kosmických i bezpilotních prostředků. GlobalEye má být jádrem, ne celým řešením.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Česká republika patří mezi šestnáct plných členů programu NAPMO, který alianční AWACS provozuje. Nejde tedy o to, že by si Praha kupovala vlastní stroje, jde o podíl na společné schopnosti. Pokud se nástupnický program uzavře v podobné multinárodní logice, změna se ČR dotkne přes financování, personální zapojení a operační strukturu NATO.

Krátkodobě se pro obranu středoevropského vzdušného prostoru nic nemění. E-3 mají podle aliančních dokumentů létat do roku 2035 a už teď operují na východním křídle, kde sledují i dění nad Ukrajinou. Střednědobě by modernější platforma měla přinést lepší schopnost detekovat právě ty hrozby, které dnes trápí region nejvíc, malé a nízko letící bezpilotní prostředky.

Boeing ztratil alianční nástupnický program, který měl na dosah. Saab stojí před největší zakázkou ve své historii. A NATO se učí, že budoucnost vzdušného dohledu možná nebude mít americký motor ani rotující talíř na zádech, ale švédský radar a kanadský trup.