Tajemství „Bílé labutě“: První let nejvýkonnějšího ruského bombardéru Tu-160

Vysokorychlostní, výškový, všestranný – tak je prezentován sovětský strategický bombardér Tupolev Tu-160 nebo také, jak se mu pro jeho barvu a dle některých nadšenců i pro jeho půvabné letové schopnosti říká, „Bílá labuť“. Na první let tohoto letounu se čekalo celých sedm let a spolu s ním měla navíc přiletět i nová naděje na znovuobnovení prestiže ruského leteckého průmyslu. Jelikož ruský letecký průmysl ani zdaleka nedosahuje schopností toho sovětského, uvedení Tu-160 bylo považováno za skutečné vítězství.   

Dlouhá zkušební doba

Tu-160 vzlétl poprvé v roce 1987. Na svou dobu byl však bombardér natolik jedinečný a technicky propracovaný, že se do oficiální služby dostal až v roce 2005. Sestrojeno bylo celkem 36 letadel, z nichž se většina v době rozpadu SSSR nacházela na Ukrajině. Když pak došlo na rozdělování „dědictví“ Sovětského svazu, obdrželo Rusko celkem 14 bombardérů.

Až do roku 2005 byly bombardéry ve službě pouze „na zkoušku“. To znamená, že letouny sice létaly, ale neplnily skutečné mise. Navíc ani konstruktéři, ani tisíce dalších odborníků, kteří se podíleli na vytvoření unikátního systému strategických letadel dlouhého doletu, nebyli za svou práci nikterak oceněni. O osudu stroje i personálu, jak už to v Rusku bývá, rozhoduje vždy prezident osobně.  

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska

Trup stroje je vyroben z hliníkových slitin s použitím titanu. Náklon křídla je variabilní v rozmezí 20 až 65 stupňů, což 270tunovému kolosu umožňuje letět jak nízkou, tak nadzvukovou rychlostí. Letadlo snadno dosáhne stratosféry a piloti dokonce nosí speciální výškový oblek připomínající skafandr kosmonauta. Díky snadné manévrovatelnosti je stroj schopen uniknout před nepřátelskými stíhači a zároveň se stát nedosažitelným pro systémy protivzdušné obrany. Bombardér je také schopen doplňovat palivo za letu. 

Zaměřovací a navigační systém letounu zajišťuje jeho automatický let a bojové použití v kteroukoli denní dobu a za jakéhokoli počasí. Letoun dosahuje rychlosti 1–2 tisíce kilometrů za hodinu a může rovněž létat v nízkých výškách – od 50 metrů nad zemí. Na palubě letounu najedeme celkem 100 digitálních procesorů zodpovědných za mobilitu letounu. 

Obnovení výroby Tu-160 je přelomovou událostí 

Během ruské kampaně v Sýrii bylo rozhodnuto o obnovení výroby Tu-160 a v roce 2015 se letouny poprvé zúčastnily skutečných bojových misí. Do té doby byly považovány výhradně za prostředek k jadernému úderu na nepřítele a jiných misí se neúčastnily.

Dne 12. ledna 2022 pak z letiště v ruské Kazani poprvé vzlétl strategický bombardér Tu-160M2. Nový, rychlejší a lepší model. Co se palebné schopnosti letounu týče, kromě strategické křižující rakety X-55 s jadernou hlavicí byly pro potřeby nového letounu vytvořeny hned dvě nejaderné rakety dlouhého doletu: X-555 a X-101. 

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska

Nové střely X-555 mají upravený motor, naváděcí radary a bojovou hlavici. Díky použití přídavných palivových nádrží došlo k výraznému zvýšení doletu: některé zdroje uvádí dolet až 3,5 tisíce km. Na cíl vede střely samonaváděcí hlavice, která přijímá data z vlastního optoelektronického a vícekanálového satelitního navigačního systému GPS/Glonass. O X-101 je toho známo méně. Už i navenek se však tato střela výrazně liší od dvojice X-55 / X-555.

Tvar trupu je modernější – zploštělý, přičemž vysoce explozivní hlavice váží téměř půl tuny. Odhadovaný dolet je kolem 5 tisíc km. Letoun může nést až 12 takových raket. Přední analytik Mezinárodního institutu strategických studií v Londýně, Barry Douglas, v rozhovoru pro britský deník uvedl: „Dokonce i základní verze X-101 umožní Blackjacku (NATO označení pro Tu-160) zasáhnout jakýkoli cíl v Evropě, přičemž letoun samotný zůstane hluboko v ruském vzdušném prostoru.“

To znamená, že ruské letouny mohou operovat, aniž by musely vystoupit z bezpečí ruské letové zóny a čelit protivzdušné obraně a stíhacím letounům Severoatlantické aliance. Což dělá z ruských bombardérů mimořádně nebezpečnou zbraň. Otázkou ovšem zůstává, zda bude Rusko skutečně schopno takto nákladný projekt ufinancovat.

Jak si podle vás stojí Tu-160 ve srovnání se západní konkurencí?

Zdroj: TechInsider