Zelenskyj prozradil, co řešil s Witkoffem. Trumpův plán počítá se stažením z Donbasu a modrými přilbami OSN

Dne 6. září 2026 přistáli v Kyjevě dva muži, kteří den předtím seděli naproti Vladimiru Putinovi. Steve Witkoff, Trumpův zvláštní vyslanec pro mírové mise, a Jared Kushner přivezli z Moskvy rámec, který má podle Washingtonu odblokovat zamrzlou diplomacii ještě před zimou. Zelenskyj je přijal, jednal s nimi celý den a o dva dny později v rozhovoru pro Axios popsal, co se řešilo, a co zatím zůstává za zavřenými dveřmi.

Co Zelenskyj veřejně přiznal

Čtyři okruhy. Zaprvé restart vyjednávacího procesu po kontaktech americké delegace s Kremlem. Zadruhé deeskalační kroky před zimou, konkrétně kolem energetiky, elektřiny, obilí, ropy a plynu. Zatřetí samostatný „zimní balíček“ pro Ukrajinu: protivzdušná obrana a energetická pomoc, o níž Zelenskyj řekl, že „nejde jen o střely“. A začtvrté širší bezpečnostní a ekonomické garance včetně takzvaného plánu prosperity.

Ještě před příjezdem delegace Zelenskyj oznámil ochotu dočasně neútočit na Moskvu po dobu vyjednávacího okna, gesto, které mělo vytvořit prostor pro rozhovory. Americké nápady označil za „velmi dobré, smysluplné myšlenky“. Zároveň ale trval na tom, že Ukrajina musí zůstat vojensky silná a že bez tvrdých garancí nemá smysl podepisovat cokoli.

Donbas a území: co je doloženo a co ne

Územní otázka, včetně budoucnosti Donbasu, na stole skutečně leží. Zelenskyj sám potvrdil, že se o ní jednalo. Jenže plný text amerického návrhu s přesnou mapou územních ústupků nebyl k září 2026 zveřejněn v žádném otevřeném zdroji. Žádný oficiální dokument Bílého domu nepopisuje konkrétní mechanismus stažení ukrajinských sil z dosud držené části Doněcké nebo Záporožské oblasti.

Co je veřejně doloženo, pochází spíš z evropské strany. Pařížská deklarace z ledna 2026 a červnové společné prohlášení Francie, Británie, Německa a Ukrajiny pracují s výchozí linií kontaktu pro jednání, monitoringem příměří a zásadou, že hranice se nesmí měnit silou. Americká strana mluví obecněji o „rámci pro trvalý mír“. Územní varianta se tedy probírá jako osa jednání, nikoli jako hotový, publikovaný plán.

Modré přilby: symbol, nebo reálná mise?

Nasazení mírových sil OSN zní jako logický nástroj pro dohled nad příměřím. V praxi ale naráží na tvrdou překážku: mandát Rady bezpečnosti. Klasická mise OSN stojí na třech principech: souhlasu stran konfliktu, nestrannosti a omezeném použití síly. A mezi pěti stálými členy Rady bezpečnosti s právem veta sedí Rusko.

Proto je ve veřejných dokumentech konkrétnější jiný model. Britsko-francouzsko-ukrajinská deklarace z ledna 2026 popisuje takzvanou Multinational Force – Ukraine, mnohonárodní sílu, která by operovala na základě bilaterálních dohod s Kyjevem, koordinovala se s ukrajinským generálním štábem a měla jasně definovaná pravidla pro použití síly. Macron ve svém lednovém projevu k ozbrojeným silám mluvil o monitoringu příměří, regeneraci ukrajinské armády a takzvané ujišťovací síle.

Modré přilby OSN tedy zůstávají spíš diplomatickou zkratkou pro mezinárodní přítomnost v zóně příměří. Skutečná podoba takové přítomnosti se ale rýsuje mimo OSN, přes koalici ochotných.

Dva přístupy, jeden cíl

Nejzajímavější napětí není mezi Kyjevem a Washingtonem. Je mezi americkým a evropským přístupem k tomu, jak mír vybudovat.

Washington přes Witkoffa a Kushnera tlačí na rychlost. Odblokovat rozhovory, dohodnout předzimní deeskalaci, zajistit energetický a bezpečnostní balíček a připravit půdu pro další kola jednání v září a říjnu. Formát je pružný, obsah zatím obecný.

Evropská trojka (Paříž, Londýn, Berlín) je konkrétnější v tom, co má přijít po příměří:

• Zastavení bojů podél výchozí linie kontaktu
• Monitoring příměří mezinárodními silami
• Právně závazné bezpečnostní záruky pro Ukrajinu
• Zmrazení ruských aktiv jako páka pro jednání
• Pokračující vyzbrojování ukrajinské armády

Obě linie se doplňují, ale mají odlišnou logiku. Americká říká: nejdřív zastavme eskalaci, pak řešme architekturu. Evropská říká: bez architektury je zastavení eskalace jen pauza před dalším kolem války. Podle AP návštěva Witkoffa a Kushnera v Kyjevě nepřinesla zásadní průlom, ale otevřela kanál, který od začátku Trumpova druhého mandátu neexistoval.

Co na to Moskva a co Česko

Kreml reagoval předvídatelně. Rusko je podle vlastních slov odhodláno splnit své cíle na Ukrajině. Žádný průlom nepotvrdilo. Čtení je prosté: dokud Moskva věří, že jí čas a zima hrají do karet, nemá důvod přijímat kompromis. Změnu postoje by pravděpodobně vyvolalo až zhoršení vojenské nebo ekonomické bilance, a právě proto Zelenskyj opakovaně zdůrazňuje asymetrický tlak na ruskou energetickou infrastrukturu a exportní kapacity.

Pro Česko by případné příměří neznamenalo automatický závazek vysílat vojáky. Premiér Babiš po pařížské schůzce v lednu 2026 jasně řekl, že s tím vláda nepočítá. Česká muniční iniciativa by ale mohla pokračovat, pokud ji budou financovat partnerské země. Případná mise OSN by navíc nebyla záležitostí NATO; článek 5 Aliance se vztahuje na obranu spojenců, a Ukrajina členem NATO není.

Září 2026 nepřineslo mír. Přineslo ale první přímý kontakt Trumpových vyslanců s oběma stranami války ve stejném týdnu a veřejně pojmenovanou agendu, která sahá od protivzdušných střel po budoucnost Donbasu. Jestli z toho vznikne víc než předzimní diplomacie, záleží na tom, zda Moskva dostane důvod změnit kalkulaci. Zatím ho nemá.