Nový víceúčelový vrtulník NATO má vzniknout do roku 2035: zřejmé možnosti jsou dvě, priorita vysoká, ale spolupráce (ne)jistá

Několik významných členů NATO se rozhodlo spojit své síly a prosadit projekt nového armádního víceúčelového vrtulníku pro první polovinu 21. století. Do projektu přitom nejsou zapojeny Spojené státy, protože mají vlastní koncepce, ale tvoří ho další velcí členové NATO jako Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Kanada a Řecko. Program označovaný zkratkou NGRC je aktuálně v počátcích, vrtulník by měl být připraven až za více než 10 let.

Univerzální vrtulníky mohou být i silně vyzbrojené

Víceúčelové vrtulníky jsou pro moderní armády nezbytné, neboť mohou sloužit k mnoha úkolům. Využití najdou například při transportování, ať nákladu nebo raněných, stejně jako při průzkumu i v přímých bojích. Některé země dokonce opustily koncept úzce specializovaných helikoptér a spoléhají se právě na univerzální typ s možností instalace sofistikované výzbroje. A není divu, i válka na Ukrajině ukazuje, jak mohou být bitevní vrtulníky zranitelné a nevyužitelné. Je tak pochopitelné, že se země NATO rozhodly právě takto.

Země zapojené do projektu NGRC už se plně shodly na specifikacích pro budoucí univerzální helikoptéru. Jednou je rychlost, přičemž cestovní rychlost má být minimálně 400 km/h, což je více než nabízejí současné běžně používané stroje; jedná se přitom o klíčový parametr rovněž u nových amerických vrtulníků. Dolet bez doplňování paliva má být alespoň 1 650 kilometrů, maximální vzletová hmotnost se bude pohybovat mezi 10 až 17 tunami, užitečné zatížení je pak stanoveno na 2,5 tuny.

Nových vrtulníků bude třeba alespoň tisíc

Zainteresované strany nyní chtějí jednat s výrobci vrtulníků a očekávají od nich některé návrhy a demonstrátory. Zhruba v roce 2025 by pak mělo být jasno, jaký koncept si nakonec NATO zvolí. Plán počítá s tím, že by se helikoptéry měly do výzbroje zemí dostávat někdy mezi lety 2035 až 2040. Pro výrobce je to atraktivní zakázka, protože existuje perspektiva velkého zájmu ze strany mnoha zemí NATO, ale i dalších, a to minimálně v počtu tisícovky kusů.

Například společnost Airbus odhadla, že vzhledem k požadavkům budou nové vrtulníky asi o čtvrtinu dražší než současné stroje. U evropských výrobců už přitom existují projekty, z nichž by teoreticky mohl nový vrtulník vzejít. Jednou z možností je demonstrátor Airbusu zvaný RACER s tlačnými vrtulemi na pomocných křídlech, ale musel by být větší. Vycházet je ale možné i z vrtulníku NHIndustrie NH90 od firem Airbus a Leonardo. Ostatně spojení těchto dvou velkých výrobců bude pravděpodobným dodavatelem budoucí helikoptéry NATO.

Kooperace zemí do nějakého nákladního projektu není ničím výjimečným. Třeba Francie s Německem se spojily při vývoji nového tanku MGCS, ačkoliv je doprovázen častými neshodami. Do toho společnost Rheinmetall přišla s vlastním tankem KF51 Panther, a bude to pravděpodobně on, kdo se stane evropským tankem budoucnosti. Podobná situace však panuje třeba u projektů letounu šesté generace, v němž se spojily Velká Británie, Japonsko a Itálie, ve druhém potom Francie, Německo a Španělsko.

Snad tedy při vývoji nového evropského vrtulníků nenastanou podobné neshody, kvůli nimž by nakonec celý projekt ztroskotal. Zainteresované země si jednoduše musí vyjasnit své cíle a stanovit společné priority, potažmo dojít k nějakým kompromisům, na jejichž základě bude vrtulník vyhovovat všem. Na druhou stranu je možné, že takto vznikne pouze jakýsi „základ“, který půjde dále upravovat dle potřeba a požadavků jednotlivých členů.