Sami už na to nestačí, tak spojují síly: vývoj stíhaček 6. generace by měl díky tomu zrychlit, ale Amerika v tom chce zřejmě zůstat sama

Vývoj co možná nejlepších stíhaček 6. generace za méně peněz dovedl některé země ke spojení sil. Třeba Spojené státy a Rusko si ale zřejmě nadále „pojedou po svém“.

Ilustrace projektu Future Combat Air System i Zdroj fotografie: Uživatel Rama / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Ačkoli ve světě létají jen 4 typy stíhacích letounů 5. generace, vyspělé země intenzivně spolupracují na letounech generace šesté. Reálně v tuto chvíli existuje několik vážných projektů, ale nejspíše i pár takových, o nichž se neví. Jak se ale zdá, některé mocnosti už spolu nechtějí soupeřit a rozhodly se pro spolupráci, jejímž výsledkem bude nejen rozdělení nákladů na vývoj, ale také znalosti. Je samozřejmě otázkou budoucnosti, co ze spojenectví nakonec vzejde.

Stíhací letoun ve spolupráci Evropy a Japonska

Úplně nejnovější dohodou o vytvoření letounu šesté generace je smlouva mezi Velkou Británií, Japonskem a Itálií, která byla podepsána v prosinci 2022 a nese název Global Combat Air Program. Již z dřívějška měla přitom Velká Británie spolu s Itálií dohodu se Švédskem, kde s jednalo o iniciativu na vývoj letounu 6. generace nazývaném Tempest. Japonsko pak pracovalo na stíhačce Mitsubishi FX, a protože se ani jedné straně nezdál postup dostatečně rychlý, rozhodly se své síly spojit.

Detaily včetně modelů spolufinancování mají být odhaleny do roku 2024. Spojenectví má dvě velké ambice: 1) vzlet prototypu do roku 2030 a 2) zařazení do výzbroje v roce 2035. Otázkou samozřejmě zůstává, jak se k projektu postaví Švédsko v minulosti zastoupené společností Saab, jelikož bylo zapojeno právě do projektu Tempest. Další neznámou je také spolupráce s USA, protože Američané a Britové se ještě letos v létě bavili o sdílení některých technologií ve svých projektech.

Maketa britského projektu Tempest iZdroj fotografie: Uživatel Swadim / Creative Commons / CC BY-SA
Maketa britského projektu Tempest

Ve Spojených státech totiž pracují na projektu Next Generation Air Dominance, aby nahradili hlavně letouny Lockheed Martin F-22 Raptor, které možná nejsou tak dobré, jak někteří tvrdí. Jeho cílem však není jenom stíhačka, ale i doprovodný dron v roli Loyal Wingman. Letadla by mohla být dvou typů. S dlouhým doletem pro indo-pacifickou oblast, a s kratším doletem pro evropské zákazníky. Letouny by měly mít motory s adaptivním cyklem, pokročilé zbraně, a pravděpodobně i aktivní obranný systém, vysokou míru umělé inteligence a další prvky.

Jinde brzdí vývoj stíhačky 6. generace tahanice

Dle informací existuje i další spolupráce západních zemí, konkrétně na projektu Future Combat Air System mezi Německem, Francií a Španělskem. Jejím cílem je najít náhradu za letouny Dassault Rafale a Eurofighter Typhoon. Země samozřejmě mají dostatečné zkušenosti i prostředky na vývoj takového letounu, díky čemuž počítají s jeho nasazením do roku 2040. Zatím však projekt doprovází mnohé tahanice kvůli různým francouzským a německým zájmům.

Dalším oznámeným projektem je ruský program Mikoyan PAK DP, který by měl doplňovat stealth bombardér PAK DA. I tady je otázkou, jakou budoucnost stroj má, neboť se Rusku jen horko těžko podařilo rozjet velmi pomalou výrobu letounu páté generace, přičemž nyní čelí mnoha sankcím a řadu moderních zbraní neumí bez západu vůbec vyrobit. Vedle toho má na stíhačce 6. generace pracovat i Čína, ačkoliv nic oficiálně neoznámila.

Kdo bude mít první stíhačku šesté generace?

Zdroj: TechWp
Diskuze Vstoupit do diskuze
68 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články