Ve druhé světové válce existovaly pravděpodobně jen dva letouny, které mohly vykonávat téměř všechny úkoly. Jeden byl britský a druhý americký.
Pokud byste za druhé světové války potřebovali letoun, který můžete do boje poslat jako stíhačku, nebo ho pověřit úkolem lehkého bombardéru, průzkumem, nočním stíháním či značkováním cílů, měli byste asi na výběr jen ze dvou strojů. Prvním byl legendární britský stroj de Havilland Mosquito, druhým pak americký P-38 Lightning.
Byl zastíněn jinou stíhačkou
Šlo o jediný americký stroj podobné konstrukce. Ačkoli se vyráběl od začátku druhé světové války, i na jejím konci dokázal držet krok s ostatnímu letouny. Později byly jeho zásluhy na bojištích zastíněny mnohem známějším letadlem P-51 Mustang. To však neznamená, že se nejednalo o jeden z nejlepších a nejvšestrannějších letounů své doby.
Jeho konstrukce se zrodila v roce 1937, když americké letectvo vydalo specifikace X-608 pro nový stíhací letoun. Požadovalo, aby měl rychlost minimálně 580 kilometrů za hodinu a dokázal se do výšky 6 100 metrů dostat do šesti minut. To byly dosud nejpřísněji vydané limity. Konstruktéři firmy Lockheed proto museli pracovat mimo zažité normy. Naštěstí jedním z nich byl i Clarence Johnson, pozdější autor letadel U-2 nebo SR-71.
Vytvořili letoun se třemi gondolami. Ve dvou byl motor a v prostřední kabina pilota, kde byly i zbraně, většinou čtyři kulomety cal .50 a jedno dělo ráže 20 milimetrů. Zbraně byly pověstné přesností. Disponoval na svoji dobu u stíhaček neobvyklým tříkolovým podvozkem. Když na začátku roku 1939 vzlétl, dosahoval rychlosti 675 kilometrů v hodině. Navíc měl fenomenální dolet 1 850 kilometrů.
První zaznamenaný americký sestřel Němce
Letouny objednali nejen v USA, ale i ve Velké Británii a ve Francii. P-38 se stal i prvním americkým letadlem, jež z oblohy sundalo německý letoun, konkrétně Focke-Wulf Condor Fw-200, přesto se v Evropě jako stíhač příliš neosvědčil. Jednak měl horší obratnost, ale především trpěl na problémy se sáním motorů, které se ve studeném vzduchu přechlazovaly. Naopak teplý rozlehlý Pacifik byl pro stroj s dlouhým doletem ideální.
Zde si vysloužil velký respekt japonských pilotů. P-38 má na svědomí i jeden z největších úspěchů americké odposlouchávací služby, kterým bylo sestřelení autora útoku na Pearl Harbor – admirála Isoroku Yamamota. I v Evropě nakonec našel své využití, ale především v roli průzkumného letounu. Lightningy nasnímaly asi 90 procent filmů pořízených v Evropě z letadel.
P-38 ale měl i své problémy. Nejhorším byla jeho nestabilita při vysokých rychlostech. Například při střemhlavém letu se ocas letadla začal prudce třást a příď sklápět směrem dolů. Také se ještě více zvyšovala rychlost a přestávaly reagovat ovládací prvky. Trvalo dlouho, než se podařilo problém odstranit. I přes tyto obtíže není sporu, že šlo o velmi kvalitní stroj.
Jaká slavná osobnost zahynula v letounu P-38?
Zdroj: Warhistoryonline
Události
|
PŘEČTENÍ: 10637
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 14289
