U stíhacích letounů druhé světové války byla ceněna jejich rychlost a hbitost, síla zbraní a odolnost. Konstruktéři proto často stavěli menší a velmi elegantní konstrukce, které většinu požadovaných vlastností dosahovaly. Ovšem stíhačka Republic P-47 Thunderbolt se téměř všem pravidlům vyhýbala – byla totiž mohutná a bachratá. Redakce Armádního Zpravodaje přesto na základě historických faktů upozorňuje, že se ukázala jako povedená.

Thunderbolt začal bojovat v roce 1943

Historie stíhacího letounu P-47 se začala psát již v roce 1939, když se konstruktér Alexandr Kartveli snažil zkonstruovat stíhací letoun s turbodmychadlem. NationalMuseum uvádí, že původní plány počítaly s lehkým stíhačem, ale nakonec se z projektu vyvinulo jakési monstrum – největší a nejtěžší jednomotorová stíhačka druhé světové války. Americké letectvo dostalo první již v roce 1942, ale do bojů druhé světové války se letoun zapojil až o rok později.

iZdroj fotografie: Public Domain

Díky výkonnému motoru s turbodmychadlem se ukázal jako skvělý stíhací letoun pro vysoké výšky, protože v nich neztrácel výkon, což mu dávalo výhodu nad německými, a v Pacifiku nad japonskými nepřáteli. Navíc postupně stoupal jeho dolet, a než bylo dostatek letounů North American P-51 Mustang, sloužil jako doprovod bombardérů při náletech nad okupovanou Evropou, uvádí Wikipedia. Poslední verze doletěly dokonce až do Německa. P-47 Thunderbolt měl velice dobrý poměr vítězství, celkem si připsal přes 4 000 sestřelů.

Video a satelitní snímek: Ruská PVO nestíhala. První ostrá „zkouška“ prokázala účinnost nových ukrajinských střel Flamingo

Armádní Zpravodaj soudí, že mohl letoun mnoho soupeřů klamat. Kvůli jeho velikosti a bachratému trupu mu piloti přezdívali džbán. Němci se ho ale brzy začali obávat. Ve vysokých výškách byl dostatečně hbitý, stoupavý a rychlý ve střemhlavém letu. Vyzbrojený byl 8 kulomety ráže 12,7 mm, což mu dávalo skvělou palebnou sílu a ve výšce 9 100 m dosáhl rychlosti až 686 km/h. Navíc mohl snést velké množství úderů a bylo ho obtížné sestřelit.

P-47 sloužil ještě po 2. světové válce

Když už bylo dostatek P-51, dostal Thunderbolt v Evropě i na jiných válčištích další úkol. Stal se z něj stíhací bombardér, čehož se zhostil na jedničku – unesl až 1 100 kilogramů nákladu a používal dokonce pumy o hmotnosti až 450 kilogramů nebo různé druhy neřízených raket. Díky schopnosti snášet údery bylo pro německou protivzdušnou obranu velmi obtížné ho sestřelit. Kombinace kulometů, pum a raket se nakonec ukázala smrtící.

iZdroj fotografie: Public Domain

Během misí nad Evropou dokázali piloti Thunderboltů zničit 9 000 vlaků, 86 000 nákladních vozidel a 6 000 obrněných vozidel, uvádí WorldWariiAviation. Letouny tvořily významnou část operací označovaných slovem kotláři, čímž ztrpčovaly život vojákům nacistického Německa hluboko za frontou a dokázaly významně narušovat zásobování a přesuny jednotek. Jindy zase sloužily k přímé podpoře pozemních sil, a to jak v Evropě, tak v Pacifiku.

Extrémně jednoduchá polsko-finská taktika zastaví asi všechny ruské tanky a další techniku. Investice do ní jsou minimální

P-47, jako ostatní vrtulové letouny, začaly po druhé světové válce kvůli nástupu proudových letadel rychle zastarávat. Byly však použity ještě v roce 1950 proti povstání v Portoricu, a známé je i jejich nasazení francouzským letectvem během alžírské války o nezávislost. Letouny se také ocitly ve výzbroji některých jihoamerických států, kde vydržely ještě řadu let.