Nalétal 3 000 hodin s F-35, F-22, F-16 i F/A-18. Pilot zhodnotil, který je nejlepší, a zbořil očekávání veřejnosti i odborníků

Když se řekne „nejlepší stíhačka světa“, většina lidí automaticky ukáže na F-35 Lightning II. Je nejnovější, stále se vyrábí, kupují ji desítky zemí včetně České republiky. Jenže bývalý pilot americké námořní pěchoty a instruktor elitní školy TOPGUN Dave Berke, který má za sebou zkušenosti s F/A-18 Hornet, F-16 Fighting Falcon, F-22 Raptor i F-35B Lightning II, vidí věci jinak. Za nejlepší letoun, jaký kdy řídil, označuje F-22 Raptor, stroj, který se přestal vyrábět už v roce 2011.

Kdo je Dave Berke a proč jeho slovo váží

Berkeho kariéra je v americkém vojenském letectví výjimečná ne počtem hodin, ale jejich šíří. Jako pilot námořní pěchoty začínal na F/A-18 Hornet, s nímž létal bojové mise z letadlových lodí nad Irákem a Afghánistánem. Působil také jako předsunutý letecký návodčí přímo na zemi v Iráku. Později prošel kvalifikací na F-16, stal se instruktorem na legendární škole TOPGUN a jako jediný příslušník Marines získal přístup ke kokpitu F-22 Raptor. Svou kariéru završil jako velitel první operační jednotky námořní pěchoty vyzbrojené letouny F-35B.

Právě ta kombinace čtyř špičkových platforem z něj dělá jednoho z mála lidí na planetě, kteří mohou srovnávat z vlastní zkušenosti. Nejde o analytika s tabulkami, ale o pilota, který ví, jak se každý z těch strojů chová v zatáčce, v oblacích i v boji.

Proč vyhrává F-22, a ne F-35

Berkeho volba stojí na jednoduché, ale zásadní logice: F-22 Raptor byla od první čáry na rýsovacím prkně navržena k jedinému účelu, získat a udržet vzdušnou nadvládu. Podle oficiálního popisu amerického letectva kombinuje stealth, supercruise (nadzvukový let bez použití přídavného spalování), vektorování tahu motorů a extrémní manévrovatelnost do balíku, který „nemůže být vyrovnán žádným známým ani projektovaným stíhacím letounem“. Dva motory Pratt & Whitney F119-PW-100 dodávají tah přes 156 kN každý, maximální rychlost přesahuje Mach 2 (přibližně 2 410 km/h) a operační dostup sahá nad 15 000 metrů.

Pro Berkeho je klíčový pocit v kokpitu: F-22 je podle jeho slov prostě jiný druh stroje než cokoli, co předtím řídil. Pilot v ní ví, že může protivníka odhalit a zasáhnout dřív, než ho sám kdokoli uvidí, a pokud dojde na vizuální souboj, má k dispozici obratnost, kterou žádná jiná sériová stíhačka nenabízí.

A právě tady přichází moment, který boří očekávání. Veřejnost i část odborné komunity předpokládá, že technologicky novější F-35 musí být automaticky lepší. Berke ale odděluje dvě kategorie, které se v debatě neustále směšují.

F-35: ne horší, ale jiná revoluce

Berke v rozhovoru pro SLD Info po přechodu na F-35B popsal Lightning II jako „stroj situačního povědomí“. Označil ho za letoun, který nejvíc změnil jeho chápání vzdušného boje. Ne proto, že by lépe zatáčel nebo rychleji stoupal, ale proto, že radikálně mění logiku rozhodování v kokpitu.

F-35 sbírá data z vlastních senzorů, z družic, z pozemních radarů i od ostatních letounů ve formaci a všechno to skládá do jediného obrazu, který pilot vidí na svém displeji. Kognitivní zátěž dramaticky klesá. Pilot nemusí přepínat mezi systémy, nemusí v hlavě spojovat útržky informací; letoun to dělá za něj. V praxi to znamená, že pilotovi zbývá víc kapacity na rozhodování a taktiku.

Rozdíl mezi oběma stroji se dá shrnout takto:

• F-22 Raptor – specialista na vzdušnou nadvládu. Stealth, supercruise, vektorování tahu, extrémní obratnost. Navržena, aby ovládla vzdušný prostor.
• F-35 Lightning II – víceúčelový síťový uzel bojiště. Stealth, fúze senzorů, sdílení dat napříč doménami. Navržena, aby viděla víc, věděla víc a sdílela víc.

Berkeho verdikt tedy není rozsudkem nad F-35. Je potvrzením, že „nejlepší“ závisí na tom, co přesně měříte. Pokud měříte čistou schopnost ovládnout vzduch, vítězí Raptor. Pokud měříte, jak hluboce letoun proměňuje celé bojiště, vyhrává Lightning.

Proč F-22 nikdo jiný nekoupí, a co to znamená pro Česko

Nabízí se otázka: pokud je F-22 tak výjimečná, proč ji nepoužívají spojenci? Odpověď je politická, ne technická. Americký Kongres už v roce 1998 zákonem zablokoval jakýkoli export F-22. Výrobní linka byla uzavřena v prosinci 2011 po pouhých 187 kusech, a to na základě rozpočtového rozhodnutí tehdejšího ministra obrany Roberta Gatese, který přesunul důraz právě na program F-35.

Pro Českou republiku tak nikdy neexistovala reálná volba mezi F-22 a F-35. Ministerstvo obrany v rámci akvizičního procesu porovnávalo sedm platforem a F-35A vyšla jako jednoznačně nejlepší; Gripen podle veřejně dostupného hodnocení neskončil ani druhý. Kontrakt na 24 kusů F-35A byl podepsán v lednu 2024. Prvních šest strojů má být dodáno do USA pro výcvik v roce 2029, domovskou základnou se stane Čáslav od roku 2031 a poslední kusy dorazí v roce 2034.

Podstatný detail: Berke létal variantu F-35B, určenou pro krátký vzlet a vertikální přistání z výsadkových lodí a omezených ploch. Česká F-35A je konvenční pozemní varianta, sdílí s „béčkem“ stealth architekturu, senzorovou fúzi i datové propojení, ale nabízí delší dolet, vyšší maximální rychlost přes Mach 1,6 (přibližně 1 960 km/h) a větší nosnost výzbroje. Berkeho chvála informační převahy F-35 tedy platí i pro stroje, které budou hlídat české nebe.

Co zůstává za hranicí tabulek

Ani ruská Su-57 Felon, ani čínská J-20 Mighty Dragon zatím v americkém hodnocení nesmazaly výjimečné postavení F-22. Pentagon v prosincové zprávě o čínské vojenské síle z roku 2024 potvrzuje, že J-20 je operačně zavedena a dál se modernizuje, ale samotná stealth silueta ještě neznamená rovnocennost. Ta vyžaduje celou integrovanou kombinaci: senzory, motory, taktickou doktrínu, výcvik pilotů a síťovou architekturu.

Berkeho srovnání nakonec ukazuje něco, co se do specifikačních tabulek nevejde: jak se letoun chová pod rukama pilota, jak rychle skládá obraz bojiště, kolik mentální kapacity nechává na rozhodování. Právě proto jeho verdikt zaskočil ty, kteří měří kvalitu stíhačky datem jejího prvního letu. F-22 Raptor poprvé vzlétla v roce 1997. A podle muže, který seděl v kokpitech čtyř generací amerických bojových letounů, je pořád nepřekonaná, jen ne ve všem.