Moskva ztrácí další trh, vyměnila T-72 za muzejní T-34. Piloty laoského letectva budou na ruských Jak-130 cvičit Číňané

Na konci září 2026 přestřihli čínští a laoští vojenští představitelé pásku v areálu Ban Keun, necelých sto kilometrů severně od Vientiane. Vzniklo tam něco, co oficiální laoská tisková agentura KPL označuje jako Joint Aviation Training and Support Center a Laos-China Friendship Aviation College, společné letecké výcvikové a podpůrné centrum, které má připravovat laoské vojenské piloty. Na první pohled jde o školu. Při bližším pohledu je to ale signál, že Rusko přichází o nejcennější vrstvu zbrojního obchodu: o kontrolu nad tím, kdo a jak bude létat na technice, kterou samo prodalo.

Barter, který vypadal jako vtip

Příběh začíná v lednu 2019, kdy ruské ministerstvo obrany oznámilo neobvyklou transakci. Laos předal Rusku třicet provozuschopných tanků T-34-85, strojů vyrobených v roce 1944, které se do jihovýchodní Asie dostaly až v roce 1987 přes sovětské dodávky. Moskva je podle tehdejších zpráv agentury Interfax převzala pro vojenské přehlídky, muzejní expozice a filmovou produkci o druhé světové válce. Bojová hodnota těchto tanků je v dnešním kontextu nulová; šlo čistě o historický a propagandistický kapitál.

Laos na oplátku dostal modernější techniku. Součástí balíku byly čtyři dvoumístné proudové cvičné a lehké bojové letouny Jakovlev Jak-130, stroje s maximální rychlostí kolem 1 060 km/h, nosností do 3 000 kg výzbroje na devíti závěsnících a doletem přibližně 2 000 km. K tomu přibyly modernizované tanky T-72. Kontrakt na Jak-130 pocházel už z roku 2017 a dodávka proběhla v lednu 2019. Pro Laos to byl skok o generaci dopředu. Pro Rusko to vypadalo jako standardní zbrojní export: prodej platformy, hotovo.

Kdo ovládne syllabus, ovládne trh

Jenže v obchodu se zbraněmi často nevyhrává ten, kdo jednou prodá letoun. Vyhrává ten, kdo ovládne výcvik, údržbu, provozní standardy a tím i rozhodování o dalších nákupech. A právě tuto roli v Laosu přebírá Čína.

Centrum v Ban Keun není jen učebna s tabulí. Satelitní snímky pořízené den po otevření, tedy 30. září 2026, podle agentury Reuters ukázaly na místě osm lehkých bitevních a cvičných letounů Hongdu K-8 čínské výroby a více než dvě desítky podpůrných vozidel. Oficiální čínsko-laoská oznámení přitom konkrétní typy letounů vůbec nejmenují, první viditelná letecká stopa centra je ale čínská, nikoli ruská.

Podle specializovaných analytických zdrojů se centrum s ohledem na skladbu laoské flotily týká právě Jak-130 i čínských strojů, jako je základní výcvikový letoun LE500, lehký čtyř- až pětimístný pístový stroj od čínského koncernu AVIC. Kombinace dává smysl: LE500 pro základní letové návyky, Jak-130 pro přechod k taktickému a proudovému létání. Čínský exportní model přitom u LE500 výslovně počítá s technickými týmy, pilotním výcvikem a lokálním servisním systémem. Peking neprodává jen letadlo. Prodává celý ekosystém.

Jak-130 ve srovnání se západní konkurencí

Jak-130 patří do kategorie pokročilých cvičných a lehkých bojových letounů, kde má dva přímé západní protějšky. Italský Leonardo M-346 Master je jeho nejbližší ekvivalent, rovněž dvoumotorový, s nosností do 3 000 kg na devíti závěsnících a maximální rychlostí kolem 1 090 km/h. Leonardo k němu nabízí integrovaný tréninkový systém se simulátory a pozemním výcvikem.

Český L-39NG od Aera Vodochody je o třídu níž, jednomotorový podzvukový stroj s pěti závěsníky, maximální rychlostí kolem 900 km/h a důrazem na nízké provozní náklady a certifikaci kompatibilní s NATO. Jak-130 a M-346 jsou „vyšší patro“ pro pokročilý výcvik a lehké bojové mise, L-39NG je úspornější školní platforma pro základní až střední výcvik.

Podstatné ale není jen srovnání parametrů. Podstatné je, co dodavatel nabízí kolem letounu. Leonardo prodává celý tréninkový systém. Aero staví nabídku na komplexní zákaznické podpoře a interoperabilitě. Čína v Laosu buduje fyzickou instituci. Rusko v Laosu dodalo čtyři letouny, a veřejně doložitelnou domácí výcvikovou infrastrukturu tam do září 2026 nevybudovalo.

Proč Rusko nepřišlo jen o Laos

Laoské letectvo je malé. Pracuje s méně než čtyřmi desítkami letadel, převážně vrtulníky, transportními stroji a cvičnými letouny ruského a čínského původu. Samo o sobě tedy Ban Keun nepřevrací regionální rovnováhu sil. Ale zapadá do vzorce, který je pro Moskvu znepokojivý.

Analytici singapurského institutu ISEAS upozorňují, že ruské zbrojní prodeje do jihovýchodní Asie slábnou už od roku 2014 a válka proti Ukrajině, trvající nyní déle než čtyři roky, tento pokles dále prohlubuje. Sankce, problémy s platbami, omezený přístup ke komponentům a reputační škody ruské technice na bojišti, to vše odrazuje potenciální zákazníky. Data stockholmského institutu SIPRI za období 2021–2025 ukazují, že Rusko v Asii a Oceánii drží 17 % dovozů zbraní, zatímco Čína už 14 % a rychle se přibližuje.

Peking navíc v jihovýchodní Asii systematicky buduje síť vojenských zařízení. Po společném logisticko-výcvikovém centru v kambodžském přístavu Ream, otevřeném v dubnu 2025, přišlo v září 2026 letecké centrum v Laosu. Deník South China Morning Post označil Ban Keun za třetí veřejně přiznaný zámořský předsunutý bod čínské armády. Nejde jen o školu, jde o logisticko-operační uzel v prostoru mezi Thajskem a Vietnamem.

Co to znamená pro ruský vliv

Pro Moskvu je laoský případ nepříjemný nikoli svou velikostí, ale svou logikou. Dodavatel platformy obvykle usiluje i o výcvik, servis a doktrinální vliv, právě proto, že to generuje opakované příjmy a zajišťuje, že zákazník zůstane v jeho ekosystému. Pokud laoskou pilotní infrastrukturu buduje Čína, Rusko sice zůstává původním prodejcem Jak-130, ale přichází o budoucí zakázky, o prestiž i o schopnost fungovat jako bezpečnostní patron v regionu, kde kdysi dominovalo.

Přímý veřejný zdroj vysvětlující, proč Rusko po dodání Jak-130 systematický výcvik v Laosu nezajistilo, se nám nepodařilo dohledat. Nabízí se ale vysvětlení: u velmi malé flotily čtyř strojů se Moskvě nemuselo vyplatit budovat trvalou infrastrukturu. A po únoru 2022 na ni dopadly sankce, válečný tlak na vlastní obranný průmysl a nutnost soustředit kapacity na domácí frontu.

Třicet muzejních T-34 na moskevských přehlídkách je pěkná kulisa. Ale ztráta výcvikového ekosystému v zemi, které jste sami prodali proudové letouny, to je cena, kterou žádný tank z roku 1944 nevykompenzuje.