Velké problémy, nové americké F-35 létají bez radarů. Místo nich mají v nose závaží, aby nespadly

Zní to absurdně, ale má to svou logiku, byť bolestivou. Program F-35 Lightning II, nejdražší zbrojní projekt v dějinách, narazil na problém, který neplyne z toho, že by letoun neuměl létat. Umí. Problém je v tom, co neumí dělat, když mu chybí páteř jeho senzorového vybavení. Nový radar AN/APG-85 od Northrop Grumman měl původně nahradit starší AN/APG-81 už v dřívějších výrobních sériích. Nestalo se. Rozpočtové dokumenty amerického letectva z března 2024 i z června 2025 posouvají jeho zavedení až do výrobní série Lot 21, tedy nejdříve do fiskálního roku 2027. Mezitím výrobní linka Lockheed Martin běží dál a z ní sjíždějí stroje, které radar prostě nemají.

Závaží místo radaru: proč a jak to funguje

Radar v přídi stíhačky není jen elektronika. Je to fyzický objekt s konkrétní hmotností a pozicí, které ovlivňují těžiště celého letounu. Když v nose F-35 chybí radarová sestava, musí ji něco nahradit, jinak by se posunulo těžiště a letové vlastnosti stroje by se změnily. Proto se do přídě instaluje dočasná kompenzační zátěž, v podstatě balast, který drží těžiště v provozně bezpečném rozmezí.

Letoun s touto zátěží může normálně startovat, létat i přistávat. Z hlediska aerodynamiky a pilotáže je funkční. Jenže z hlediska bojové hodnoty je to něco zásadně jiného. AN/APG-81, stávající radar F-35, je podle Northrop Grumman základním kamenem celé senzorové sady letounu, zajišťuje detekci a sledování vzdušných i pozemních cílů, radarové mapování terénu v režimu SAR a významné funkce v oblasti elektronického boje a zpravodajského průzkumu. Bez radaru F-35 přichází o schopnost samostatně vyhledávat, identifikovat a napadat cíle. Může létat, může cvičit, může přeletět z bodu A do bodu B. Ale plnohodnotný stealth fighter to není.

Skluz, který narostl do systémového problému

Kořen potíží nespočívá v jedné vadné součástce. Je to střet dvou rychlostí: výrobní linka F-35 jede svým tempem, zatímco modernizační program Block 4 s technologickým upgradem TR-3 nabral podle auditorů z amerického Government Accountability Office (GAO) minimálně pětileté zpoždění oproti původním ambicím. AN/APG-85 je součástí tohoto modernizačního balíku. Když se balík opozdí, opozdí se i radar.

Rozpočtové knihy amerického letectva to dokumentují černé na bílém. Březnový rozpočtový dokument pro fiskální rok 2025 plánoval pořízení AN/APG-85 přes takzvaný advance procurement až pro Lot 21 ve fiskálním roce 2027. Červnový rozpočtový dokument pro fiskální rok 2026 tento harmonogram drží beze změny. Původní očekávání přitom počítala s náběhem radaru podstatně dříve, kolem výrobní série Lot 17.

A nejde jen o radar. GAO ve své zprávě z června 2026 uvádí, že americké letectvo v roce 2025 přebíralo nové kusy F-35, které byly klasifikovány jako „neschopné plnit bojový úkol“, kvůli softwarovým zpožděním. Celá americká flotila F-35 přitom spadla na pouhých 44 % provozuschopnosti. Plně bojeschopných bylo jen 25 % strojů. To jsou čísla, která bolí.

Co přesně F-35 bez radaru ztratí

Stíhačka páté generace bez vlastního palubního radaru je jako chirurg bez skalpelu, technicky stále chirurg, prakticky bez nástroje k práci. AN/APG-81 zajišťuje:

• Dlouhodosahovou detekci a sledování vzdušných cílů
• Režimy vzduch-země pro přesné navedení munice
• Radarové mapování terénu s vysokým rozlišením (SAR)
• Funkce elektronického boje a zpravodajského průzkumu

Nástupce AN/APG-85 má podle tiskové zprávy Northrop Grumman z ledna 2023 přinést novou generaci technologie AESA, schopnou čelit současným i budoucím hrozbám. Jenže dokud není hotový a integrovaný, stroje bez něj zůstávají odkázané na pasivní senzory, datalinky a externí navedení od jiných platforem. V konfliktu vysoké intenzity je to citelné omezení.

Miliardy navíc a Kongres, který si všímá

Problém nezůstal bez povšimnutí zákonodárců. Kongresové rozpočtové podklady pro fiskální rok 2026 škrtaly u námořních verzí F-35 položku označenou jako „retrofity APG-85 předbíhající reálnou potřebu“. Samotný fakt, že Kongres takovou položku identifikoval a seškrtal, ukazuje, že problém není jen technický. Je plánovací.

K tomu GAO uvádí, že kancelář programu F-35 (JPO) požaduje na nový plán udržitelnosti do fiskálního roku 2031 dalších zhruba 370 miliard korun. To posouvá celou debatu z roviny „chybí jedna součástka“ do roviny kumulovaného modernizačního a provozního napětí, které program F-35 provází už roky.

Co to znamená pro Česko

Česká republika má podepsanou objednávku na 24 kusů F-35. Podle harmonogramu Ministerstva obrany mají první stroje zamířit v roce 2029 do USA pro zahájení výcviku českých pilotů, další dva v roce 2030 tamtéž. Do České republiky by měly přicházet čtyři kusy ročně v letech 2031 až 2034, plných operačních schopností má Armáda ČR dosáhnout v roce 2035.

Důležitý detail: americké rozpočtové dokumenty výslovně hovoří o tom, že AN/APG-85 nahrazuje AN/APG-81 v amerických verzích F-35. Současný skluz radaru se tedy podle dostupných podkladů týká primárně amerických strojů. Exportní a alianční kusy, včetně těch českých, by měly nadále stát na osvědčeném AN/APG-81. Oznámení americké agentury DSCA o českém nákupu radar explicitně nerozepisuje, takže stoprocentní jistotu nemáme, ale logika programu naznačuje, že české F-35 by tímto konkrétním problémem zasaženy být neměly.

Přesto je americký radarový skluz varovným signálem i pro nás. Ukazuje, jak křehký je harmonogram programu, na kterém česká obrana staví svou budoucnost vzdušných sil na příští dekádu. Pokud Block 4 dozraje nejdříve v roce 2031, jak GAO naznačuje, české stroje dodávané ve stejném období mohou narazit na jiné verze stejného modernizačního zpoždění.

F-35 zůstává technologicky nejpokročilejší sériově vyráběnou stíhačkou na světě. Jenže právě ta složitost je zároveň její Achillovou patou: výrobní linka nedokáže čekat, až software a hardware dozrají, a výsledkem jsou letouny, které sice létají, ale ne tak, jak by měly bojovat.