Extrémní riziko, z něhož měly respekt USA i SSSR: letadla s jaderným pohonem šla nakonec k ledu, a buďme za to rádi

Poté, co se po druhé světové válce začal rozvíjet jaderný průmysl, vznikaly nejenom elektrárny, ale také lodě a ponorky na jaderný pohon. Mj. existovala i myšlenka použití jaderné energie v letectví. Nabízela by téměř neomezený dosah. O konstrukci se pokoušeli jak v USA, tak v SSSR. Nakonec ale od projektů upustili, ukázaly se jako příliš rizikové. Problémy byly už s únikem radioaktivity z pohonu, ale horší by byla případná havárie. Ta by mohla mít neuvěřitelné dopady na okolí. Přesto vzniklo hned několik letounů s jaderným pohonem.

Jaderný YB-60

Spojené státy byly oproti SSSR ve vývoji dále a uvažovaly o dvou typech letounů. Prvním nápadem byl stroj na bázi bombardéru YB-60, který by měl reaktor o výkonu 50 MW a pohon s přímým cyklem, kdy by proudový motor pohánělo teplo z jaderného reaktoru. To by ale znamenalo, že by radioaktivita unikala přímo do ovzduší a za letadlem se táhla dlouhá radioaktivní stopa. Nevýhoda a nebezpečnost takového systému je více než zřejmá, proto byl další vývoj zastaven.

Convair NB-36H

Pohon mohl být i nepřímý, ale to stále znamenalo mít na palubě jaderný reaktor. Proto byl postaven letoun na bázi bombardéru B-36, na jehož palubě byl reaktor o výkonu 1 MW. Sloužil však k testování bezpečnosti reaktoru na palubě stroje, ne k pohonu. Posádka byla izolována za pomoci olova a pryže. Letoun označovaný jako NB-36H provedl od roku 1955 celkem 47 letů. Ukázalo se, že posádku ochránit lze, ale nikdo nevyřešil nebezpečí plynoucí z rizika havárie. Letoun byl v roce 1957 sešrotován.

Tu-95 LAL

K podobnému účelu sloužil i upravený sovětský letoun Tu-95. Ten se poprvé vznesl v roce 1961 a uskutečnil 34 letů. Označován byl jako Tu-95 LAL. I v tomto případě byly testovány různé metody stínění na ochranu posádky a v podstatě prokázaly, že je tento koncept možný. Stejně jako v USA ale měly převládnout obavy z následků možné havárie a program byl v roce 1969 ukončen.

M-60

Sovětský svaz plánoval projekt jaderného letadla již v 50. letech, ale dostal se jen na rýsovací prkna. Jednalo se o upravený bombardér M-50. Měly do něho být instalovány čtyři otevřené jaderné motory a označen by byl jako M-60. Tato koncepce by měla stejná rizika s únikem radioaktivity do atmosféry jako u amerického projektu. Dokonce se uvažovalo, že by byl letoun řízený na dálku. Jako velmi rizikový byl ale projekt v roce 1959 zrušen.

M-30

Projekt sovětského bombardéru M-30 se dostal jen do fáze úvah. Mělo se jednat o letoun se šesti motory s uzavřeným cyklem, který by radioaktivitu nevypouštěl. Ovšem zůstávaly problémy s rizikem havárie. Navíc prvotní odhady ukázaly, že takový letoun by byl i extrémně drahý. I když v Sovětském svazu často na zbraních nešetřili, i tyto náklady nejspíše byly za hranou.