Rusko dodnes vlastní protiponorkový letoun Tupolev Tu-142, je málo známý a má ještě poctivou vrtulovou konstrukci

Sovětský svaz se doslova zalekl schopností amerických ponorek, které dokázaly odpalovat balistické rakety. Vyvinul proto letouny, které by dokázaly plavidla odhalit a sledovat.

Tupolev Tu-142MZ při přistání i Zdroj fotografie: Andrei Shmatko / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Na konci 50. let 20. století začalo americké námořnictvo s úspěšným testováním systému Polaris, tedy s odpalováním balistických raket ze svých ponorek. Takřka přes noc se z nich stala zbraň nebezpečná nejen pro plavidla, ale i pro cíle na zemi, protože mohly střely nést i jaderné hlavice. Sovětský svaz tak nutně potřeboval technologii, aby dokázal americké ponorky odhalit. Jedním z výsledků byl námořní průzkumný a protiponorkový letoun Tupolev Tu-142 Bear F/J.

Strategický bombardér byl příliš malý

Konstrukci protiponorkových letounů nařídila leteckým kancelářím přímo sovětská vláda, načež se letecká a zbrojařská společnost Tupolev rozhodla, že využije svého osvědčeného strategického bombardéru Tupolev Tu-95 Bear. Technici se o to pokoušeli už dříve, ale zjistili, že i toto letadlo je pro techniku potřebnou k lokalizaci ponorek a nutnou osádku příliš malé. Bylo proto nutné drak bombardéru prodloužit o zhruba 1,7 metru a odstranit většinu jeho výzbroje, stejně jako vylepšit avioniku nebo zesílit podvozek.

Tupolev Tu-142MR nad Arktidou iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických
Tupolev Tu-142MR nad Arktidou

Nový letoun označený jako Tu-142 se poprvé vznesl do vzduchu v roce 1968, a do výzbroje byl zařazen o 4 roky později. Jedná se o stroj s délkou 53,08 metrů a rozpětím křídel 50 metrů. Pohání ho čtveřice turbovrtulových motorů Kuzněcov NK-12MP s osmilistými protiběžnými vrtulemi. Letadlo je díky nim schopno dosahovat rychlosti až 925 km/h, ale cestovní rychlost je 711 km/h. Bojový dosah stroje činí 6 500 kilometrů a je schopen vystoupat až do 12kilometrové výšky. Na palubě je pak osádka složená z 11 až 13 členů.

Vybavení bylo průběžně značně obměněno

V průběhu služby docházelo pochopitelně k nahrazování zastaralé elektroniky a systémů, a postupně letoun vznikal i v dalších verzích. První varianty například využívaly k detekci ponorek radar a akustické sonobóje, ale ty začínaly být z důvodu stále tišších plavidel neúčinné. Později byl proto instalován vylepšený radar Korshun, a nakonec také systém Nashatyr-Nefrit zahrnující sonarový systém Zarechye. V 70. letech 20. století pak Tupolev Tu-142 údajně zaznamenal několik amerických ponorek a byl schopen je sledovat i několik hodin.

V 80. letech 20. století začala o letadla projevovat zájem Indie, a od roku 1988 jich provozovala celkem 8; v roce 2017 je ovšem jakožto nevyhovující vyřadila. Několik kusů Tupolev Tu-142 zůstalo po rozpadu i na Ukrajině, ale na základě dohod byly rozebrány. I proto dnes není o letounech moc slyšet, a jejich jediným provozovatelem zůstává Rusko. Kromě protiponorkové varianty má navíc několik těchto strojů upravených na jakousi komunikační centrálu.

Letoun Tupolev Tu-142

Jak účinný dnes může být Tupolev Tu-142?

Diskuze Vstoupit do diskuze
70 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články