Kladivo na ruskou protivzdušnou obranu. Protiradarové střely AGM-88 HARM opakovaně prokázaly svoji účinnost

Kvalitní protivzdušná obrana vybavená systémy delšího a kratšího dosahu je pro letadla velmi nebezpečná. Ta proti ní ale nejsou zase tak bezbranná.

i Zdroj fotografie: Scott Stewart / Public Domain
                   

O tom, jaké to je útočit proti velmi husté protivzdušné obraně vybavené moderními protiletadlovými raketami různého druhu, se v minulosti přesvědčili Američané ve Vietnamu nebo Izrael v Jomkipurské válce. Proto vznikly i speciální jednotky a zbraně, jejichž úkolem je protiletadlovou obranu eliminovat. Tou nejznámější, která se dnes skloňuje i v souvislosti s válkou na Ukrajině, jsou americké střely AGM-88 HARM.

Speciální rakety existují desítky let

Americké letectvo začalo speciální jednotky pro boj s protiletadlovou obranou používat během války ve Vietnamu. Zde také vzniklo označení těchto letadel Wild Weasel (divoká lasička). Nejprve byly využívány rakety AGM-45, později AGM-78. Jak se však zlepšovaly schopnosti protivzdušných systémů, především těch sovětské konstrukce, bylo jasné, že jsou zapotřebí modernější zbraně. V roce 1983 byla do výzbroje zařazena raketa AGM-88.

Jde o střelu, která je 4,1 metru dlouhá a její hmotnost je 335 kilogramů. Hlavice, jejíž exploze ničí zadaný cíl, má hmotnost 66 kilogramů. Dosah rakety je až 150 kilometrů, ale záleží na verzi, protože střely bývaly postupem času modernizovány a jejich schopnosti se zlepšovaly. Pracovat se má na prodloužení doletu. Odpalovány jsou z letadel, což vyžaduje, aby zbraň byla integrována do leteckých systému. Tuto schopnost tak mají především letadla NATO a dalších amerických spojenců, kterým byly rakety dodány.

Zničena je radarová stanice

Pokud se mluví o schopnosti útoku na protivzdušnou obranu, není to úplně přesné. AGM-88 je určena k útokům na radarové systémy protivzdušné obrany. Bez radarů je moderní protivzdušná obrana v podstatě bezbranná, protože zaměřovat letadla, střely nebo drony vizuálně jde jen na velmi krátké vzdálenosti. Ovšem radar, který zaměřuje nepřátelská letadla, musí být zapnutý. Tím se ale doslova rozsvítí a protiradarové rakety se tak na něho mohou zaměřit.

Existuje několik způsobů zaměřování raket, nejnovější typy HARM používají i GPS. Dokážou si i zapamatovat místo, ze kterého radar vysílal, a tak ho zasáhnout i po jeho vypnutí. První použití AGM-88 je známé z roku 1986 při americkém bombardování Libye. Nasazeny byly například i proti Iráku v roce 1991, kdy bylo potřeba prorazit díru do jeho protivzdušné obrany, a následném vynucování bezletové zóny.

V poslední době se do popředí dostalo používání těchto střel ukrajinským letectvem proti ruské protivzdušné obraně. To bylo překvapení, protože Ukrajina nedisponuje letadly, která by byla na tyto rakety uzpůsobena. Ukázalo se, že ukrajinské letectvo za pomoci amerických techniků upravilo své MiG-29 k odpalování AGM-88. Podle všeho v režimu, kdy je střela odpálena do nějaké předem dané oblasti, a pak si sama cíl dohledá. Pro ruské systémy hlavně blízko fronty se ukázala zbraň být velmi nebezpečnou a již jich celou řadu zlikvidovala.

Jakým způsobem se Rusko může bránit proti AGM-88?

Zdroj: TheDrive
Diskuze Vstoupit do diskuze
75 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články