Třetí havárie Tu-22M od roku 2022 potvrzuje: Ruské strategické letectvo skomírá, stroje nedokáže nahrazovat

Stroj se podle Interfaxu vracel z cvičného letu bez munice, když při přiblížení na přistání ztratil tah. Čtyřčlenná posádka se stihla katapultovat, na zemi nikdo nepřišel k úhoně. Gubernátor Irkutské oblasti Igor Kobzev na svém kanálu uvedl, že k pádu došlo u obce Kaměnka a předběžnou příčinou je selhání motorů. Formulace zní rutinně. Jenže právě ta rutina je znepokojivá, protože totéž se na téže základně odehrálo v srpnu 2024 i v dubnu 2025. Pokaždé technická závada, pokaždé sovětský nadzvukový bombardér, který se dnes nedá vyrobit znovu.

Tři pády, jedno místo, jeden vzorec

Série začala 15. srpna 2024, kdy Tu-22M3 spadl v Irkutské oblasti při rutinním letu. Posádka se katapultovala, vyšetřovatelé předběžně označili příčinu jako technickou závadu. O necelých osm měsíců později, 2. dubna 2025, se scénář zopakoval, tentokrát s tragickým koncem: jeden člen posádky zahynul. A v červnu 2026 přišla třetí epizoda.

Tři havárie jednoho typu na jednom místě za 22 měsíců nejsou smůla. Jsou to symptomy. Tu-22M3 vstoupil do sériové výroby v roce 1978 a do aktivní služby v roce 1989. Motory NK-25, které ho pohánějí, se podle otevřených zdrojů přestaly vyrábět v polovině devadesátých let a výroba nebyla obnovena. Každý motor, který dnes selže, se musí nahradit dílem z jiného stroje, nebo se nenahradí vůbec.

Pro úplnost: irkutská trojice není jediná nehoda tohoto typu od začátku plnohodnotné invaze. V dubnu 2024 spadl Tu-22M3 ve Stavropolském kraji po bojové misi, opět s předběžným verdiktem technické závady. Širší součet je tedy ještě vyšší.

Padesát sedm na papíře, zlomek ve vzduchu

Podle ročenky FlightGlobal World Air Forces 2025 evidovalo Rusko 57 kusů Tu-22M3 v aktivním stavu. Číslo vypadá solidně, dokud se nezačne škrtat.

Defense Express po červnové havárii pracuje s odhadem, že reálně bojeschopné jádro flotily je výrazně menší než papírový inventář. Starší ukrajinské zpravodajské hodnocení z roku 2023 uvádělo 27 operačních strojů. Od té doby přibyly havárie i přímé bojové ztráty. Odhady se dnes pohybují v pásmu, kde každý další vyřazený kus zasahuje malou aktivní flotilu, nikoli přebytek.

K tomu je třeba připočíst Operaci Pavoučí síť z června 2025, masivní ukrajinský dronový útok na základnu Belaja. Ukrajinská SBU tvrdila, že zasáhla 34 procent ruských strategických nosičů. Satelitní snímky agentury AP potvrdily na Belaje nejméně čtyři zničené Tu-22 a tři zničené Tu-95. Justin Bronk z britského think-tanku RUSI odhadl celkový počet zničených strategických bombardérů na dvanáct, s několika dalšími poškozenými. I ta konzervativnější čísla znamenají ránu, ze které se flotila vzpamatovává těžko.

Proč náhrada neexistuje

Rusko dokázalo obnovit výrobní základnu pro Tu-160M. Šéf státní korporace Rostec v únoru 2024 popsal restart výrobní linky jako hotovou věc. Jenže pro Tu-22M3 nic srovnatelného neběží. Žádná nová linka, žádný restart motorů NK-25, žádný veřejně doložený plán na výrobu kus za kus.

Teoretickým nástupcem měl být projekt PAK DA, stealth bombardér nové generace. Jenže už v roce 2015 ruské ministerstvo obrany přiznalo, že restart Tu-160M2 posouvá PAK DA v čase. V roce 2021 agentura TASS stále psala teprve o demonstračním modelu a připravené dokumentaci. Formálně projekt zrušený není. Prakticky je pro současnou válku nepoužitelný.

Zbývají tedy dvě platformy, které Rusko skutečně udržuje a modernizuje: Tu-95MS, jehož modernizaci na verzi MSM popisoval Rostec už v roce 2020, a obnovovaný Tu-160M. Obě plní roli nosičů dálkových střel. Ani jedna ale není přímou náhradou za nadzvukový profil Tu-22M3, stroje, který uměl nést protilodní střely Ch-22 a Ch-32 a operovat v jiném taktickém režimu než pomalý turbovrtulový Tu-95.

Co to znamená pro ruskou údernou kapacitu

Ruské dálné letectvo pořád umí udeřit. Tu-95MS pravidelně startují s raketami Ch-101, Tu-160 létají s modernizovanou výzbrojí. Schopnost zasáhnout cíle na Ukrajině, i v Evropě, nezmizela a v dohledné době nezmizí.

Ale mění se matematika. Každý ztracený Tu-22M3 zužuje počet dostupných nosičů a zvyšuje tlak na zbývající stroje. Americký B-52, který vstoupil do služby v roce 1955 a dodnes létá, ukazuje, že stáří samo o sobě nemusí být rozsudek, pokud za letounem stojí průběžná modernizace, dostatek náhradních dílů a funkční průmyslová základna. U Tu-22M3 chybí všechny tři podmínky najednou.

Dopad se neprojeví jako náhlý kolaps, ale jako postupná eroze. Menší počet strojů znamená delší intervaly mezi údery, menší flexibilitu při plánování a vyšší riziko, že další technická závada nebo dronový zásah odepíše stroj, který už nikdo nevyrobí. Ruské strategické letectvo neoperuje z komfortní rezervy. Operuje z čím dál tenčí provozuschopné vrstvy, a každá další havárie u Irkutska to potvrzuje.

Flotila Tu-22M3 dnes připomíná svíčku, která hoří z obou konců: shora ji ukrajinské drony a střely, zdola vlastní stárnoucí technika. A nikdo nepřináší novou.