Rusko nasazuje proti dronům vzácné MiG-35, kterých má jen šest. Ukrajinské útoky ho nutí sahat na dno zásob

Informaci přinesla 21. října 2026 ukrajinská OSINT komunita Soniašnyk na Telegramu, o den později ji rozvedl Defense Express s odkazem na fotografii ruského pilota v kokpitu MiG-35, údajně pořízenou při misi proti ukrajinským dronům. Nejde o oficiální bojovou zprávu Moskvy, ale o nepřímé indicie, které dohromady vypovídají víc o stavu ruské protivzdušné obrany než o samotném letounu. Šest strojů válku nerozhodne. Fakt, že je Rusko vůbec posílá do vzduchu proti rojům levných bezpilotníků, ale ukazuje, jak moc ukrajinská dronová kampaň přetěžuje vrstvy obrany, které měly chránit ruské zázemí.

Proč má Rusko jen šest MiG-35

Příběh MiG-35 je příběhem letounu, který nikdo nechtěl kupovat ve velkém. Po rozpadu Sovětského svazu Rusko přestalo pořizovat MiG-29 a soustředilo omezené finance na těžší a perspektivnější rodinu Su-27, Su-30 a Su-35. Střední kategorie, do které MiG-35 patří, zůstala na vedlejší koleji. Studie americké analytické organizace CNA z roku 2020 popisuje, jak kolem roku 2013 bylo provozuschopných jen asi 20–25 % starých MiG-29 a do roku 2020 jich v původních verzích v ruském letectvu téměř nezbylo.

MiG-35 měl být odpovědí, modernizovaný nástupce s lepší avionikou, řízením fly-by-wire, doletem 2 000 kilometrů bez přídavných nádrží a nosností až 6 500 kilogramů výzbroje. Jenže první a dosud jedinou ruskou zakázku podepsalo ministerstvo obrany teprve v srpnu 2018. Šlo o pouhých šest kusů, čtyři jednomístné MiG-35S a dva dvoumístné MiG-35UB, s dodáním do roku 2023. Šéf Sjednocené letecké korporace (UAC) Jurij Sljusar v roce 2023 potvrdil, že ruské letectvo dostalo celkem šest MiG-35. Další sériová výroba nenásledovala.

Pro srovnání: podle ročenky FlightGlobal eviduje ruské letectvo celkem 236 strojů v řadě MiG-29/35 a 384 letounů v řadě Su-27/30/35. Šest MiG-35 je v tomto kontextu statistická odchylka, ne páteř flotily.

Dronová kampaň, která přetěžuje ruskou obranu

Aby nasazení šesti vzácných stíhaček dávalo smysl, je třeba pochopit rozsah tlaku, kterému ruská protivzdušná obrana čelí. Podle RUSI Ukrajina vysílá vlny po stovkách dronů několikrát týdně. Většina je stále sestřelena nebo zneškodněna elektronickým rušením, ale objem útoků vytváří rostoucí napětí v zásobách munice, rozmístění pozemních systémů i v leteckých hlídkách.

Čísla mluví jasně:

• Mezinárodní energetická agentura (IEA) uvádí, že v prvních osmi měsících roku 2026 byl ruský závod na zpracování ropy zasažen v průměru jednou za tři dny. Ke konci srpna zůstalo bez zásahu jen pět velkých rafinerií.
• Polský institut PISM vyčíslil výpadek na více než 30 % ruské rafinerské kapacity a zaznamenal dočasný přídělový režim paliv v desítkách regionů.
• Carnegie Endowment dokumentuje, že pokles rafinace v dubnu a květnu 2026 dosahoval až 700 tisíc barelů denně, zhruba 13 % celkové kapacity. Ani těžká obrana Moskvy nezabránila průniku dronů k rafinerii Kapotňa v červnu 2026.

Rusko reaguje přesuny pozemních systémů protivzdušné obrany hlouběji do vnitrozemí. PISM popisuje, jak Moskva stahovala systémy i z jiných částí země, aby pokryla hlavní město a Petrohrad. Panciry a Tory, určené původně k ochraně fronty, suplují obranu rafinerií a letišť stovky kilometrů od bojové linie. A tam, kde pozemní PVO nestačí, nastupují stíhačky.

Co „dno zásob“ skutečně znamená

Rusku nedocházejí letadla v doslovném smyslu. Má stovky Su-30, Su-35, MiG-29 i vrtulníky. „Dno zásob“ ale přesně popisuje situaci, kdy běžnější a vhodnější prostředky nestačí pokrýt obrovský prostor ruského týlu a Moskva sahá po čemkoli, co umí létat a střílet.

MiG-35 je v této rovnici symptom, ne řešení. Šest kusů nemůže hlídat tisíce kilometrů zázemí. Ale jejich nasazení ukazuje, že kapacita krátkodosahové pozemní obrany (SHORAD) je napjatá, letecké hlídky se rozšiřují na stále více sektorů a velení zapojuje i okrajové platformy, které by za normálních okolností zůstaly v hangárech jako polosériový experiment.

Ekonomická logika je přitom brutálně nevýhodná. Studie amerického CNAS z roku 2025 popisuje obecný problém moderních armád: drahé efektory proti levným dronům. Modern War Institute z West Pointu mluví přímo o neudržitelnosti tohoto přístupu. Americký rozpočtový úřad CBO spočítal, že ochrana jediné vojenské základny proti malým dronům stojí desítky milionů dolarů na pořízení a miliony ročně na provoz. Rusko čelí stejnému dilematu, jen s menšími zdroji a větším územím k obraně.

Letoun bez budoucnosti v roli, kterou si nevybral

MiG-35 byl konstruován jako exportní produkt. Rosoboronexport ho nabízel na veletrhu Aero India 2023, UAC ho tlačila do indického tendru na 114 lehkých stíhaček. Žádná zahraniční smlouva z toho nevzešla. Mezitím čínský konkurent J-10CE získal reálného zákazníka, Pákistán převzal prvních šest kusů už v březnu 2022.

Teď MiG-35 místo exportních letových ukázek létá nad ruskými rafineriemi a loví drony za zlomek své ceny. Podle RUSI může být naváděn z vyšší vrstvy senzorů, například z letounu včasné výstrahy A-50U, který funguje jako létající radar a velitelské centrum. Prakticky to znamená, že MiG-35 krouží v přidělené zóně a čeká na navedení na cíl z pozemního radaru nebo z A-50U. Limit je zřejmý: A-50U je rovněž vzácný a cenný stroj a jeho ztráty jsou pro Rusko citelné.

Ukrajinská strategie funguje

Nasazení MiG-35 není důkazem ruského kolapsu. Je důkazem přetížení. Ukrajina svou dronovou kampaní donutila Rusko bránit vlastní týl téměř jako druhou frontu, s omezenými prostředky, nevýhodnou ekonomikou a rostoucím tlakem na každou vrstvu obrany. Rafinerie hoří, pozemní PVO se přesouvá z fronty do vnitrozemí a do vzduchu stoupají i letouny, kterých existuje jen šest.

Ztráta jediného MiG-35 by nebyla fatální pro ruskou protivzdušnou obranu jako celek. Ale byla by symbolem něčeho většího, toho, že i stroj, který Moskva léta nedokázala prodat ani vlastní armádě, nakonec musel jít do boje.