Rusko rozšiřuje flotilu Su-57 o vylepšenou avioniku a nové raketové schopnosti. Odmítá si dělat ostudu, kolik jich vyrobilo

Ruská státní korporace Rostec 19. listopadu oznámila třetí letošní dodávku modernizovaných Su-57. Počet předaných strojů opět zamlčela.

Su-57 i Zdroj fotografie: Vitalij Kuzmin / VitalyKuzmin.su
                   

Když chce Moskva ukázat sílu svého leteckého průmyslu, sahá po Su-57 jako po vlajkové lodi. Nejnovější palubní elektronika, rozšířený zbraňový komplex, bojová prověrka z Ukrajiny, to všechno oficiální tisková zpráva zmiňuje. Co nezmiňuje, je jediné číslo, které by dovolilo posoudit, jestli program skutečně běží tempem hodným páté generace. A právě v tom spočívá problém, který Rusko zjevně nechce řešit na veřejnosti.

Co je na listopadové dodávce prokazatelně nové

Rostec a Sjednocená letecká korporace (UAC) mluví o „nejnovější palubní elektronice“ a „rozšířeném komplexu letecké výzbroje umožňujícím nasazení nových prostředků včetně raket vzduch–vzduch“. Konkrétní typ radaru, misi počítače, datalinku ani rakety ale nejmenují. Únorová dodávka používala formulaci „aktualizované palubní systémy“, zářijová „nová konfigurace“. Vzorec je jasný: obecné superlativy bez technického listu.

Nejkonkrétnější stopy pocházejí z otevřených analýz fotografií předávaných strojů. Ty ukazují na upravené elektrooptické moduly 101KS-U a 101KS-O v rámci systému 101KS Atoll a na doplnění formačních světel. Nejde o oficiální specifikaci, jde o to, co si analytici přečtou ze snímků, které UAC sama zveřejní. A právě tady začíná řízená mlha: Rusko ukazuje dost na to, aby demonstrovalo pokrok, ale málo na to, aby kdokoli mohl posoudit jeho rozsah.

Stranou avioniky a výzbroje běží i motorový program. Už v prosinci 2025 Rostec oznámil první let Su-57 s novým motorem „Product 177″, který má zvýšit tah a otevřít rezervu pro další rozvoj platformy.

Raketový arzenál: co víme a co ne

U domácí listopadové dodávky pro ruské vzdušné síly (VKS) oficiální zdroj jmenuje jen „nové prostředky včetně raket vzduch–vzduch“. Žádný konkrétní typ. Podstatně výřečnější je Rusko u exportní verze Su-57E. V prezentaci pro veletrh Aero India 2025 Rosoboronexport vyjmenoval:

  • RVV-MD2 – střela vzduch–vzduch krátkého dosahu
  • RVV-BD – střela vzduch–vzduch dlouhého dosahu
  • Ch-38MLE – taktická střela vzduch–země
  • Ch-58UŠKE – protiradarová střela s dosahem 76–245 km
  • Ch-69 – malozjistitelná střela s doletem až 290 km

V červenci 2026 k tomu přibyla nová střela vzduch–vzduch RVV-SDM, představená výslovně pro Su-57E. Dosah Rosoboronexport nezveřejnil.

Exportní katalog ale není totéž co reálně integrovaná výzbroj u domácí verze. Směr rozšiřování schopností potvrdit lze, jmenný seznam nově zavedených raket u listopadové várky VKS nikoli.

Kolik jich vlastně je, a proč to Rusko tají

Tady se dostáváme k jádru věci. Oficiální oznámení neobsahuje počet předaných strojů. Neobsahovalo ho ani v únoru, ani v září. UAC navíc podle otevřených zdrojů maskuje identifikátory letadel na fotografiích, což výrazně ztěžuje nezávislou kontrolu tempa výroby.

Otevřené odhady se pohybují takto: na začátku roku 2026 mělo být dodáno zhruba 48 sériových Su-57, k 19. listopadu se odhad posunul na přibližně 58–59 kusů. Letošní přírůstek by tedy činil zhruba 10–11 strojů. Samotnou listopadovou dávku z toho ale spolehlivě oddělit nelze.

Proč takové utajení? Agentura AP s odkazem na britské ministerstvo obrany už dříve popsala trojí motiv: vyhnout se reputační škodě, neoslabit exportní vyhlídky a neskompromitovat citlivé technologie. Podle nás je vysvětlení ještě prostší: kdyby byl výkon programu jednoznačně impozantní, Moskva by měla mnohem větší motivaci chlubit se každým kusem. Dnešní styl komunikace, kdy se ukazuje modernizace, ale ne součet, naznačuje, že číslo je citlivější než samotné PR.

Rusko má kontrakt na 76 sériových Su-57. Nízké desítky po letech výroby nejsou nula, ale nejsou ani tempo, které by odpovídalo ambici vlajkového víceúčelového bojového letounu páté generace.

Su-57 vs. F-35: nesrovnatelné měřítko

Srovnání s programem F-35 je nemilosrdné. Podle formuláře 10-Q Lockheed Martin bylo k 27. září 2026 dodáno 1 387 produkčních F-35. Odhadem 58–59 Su-57 proti téměř čtrnácti stovkám F-35, to je poměr, který vysvětluje, proč Moskva raději mluví o kvalitě než o kvantitě.

F-35 přitom nestaví jen na počtech. Oficiálně zdůrazňuje síťové propojení, senzorovou fúzi, 360° situační přehled a průběžnou integraci nových zbraní včetně JASSM a LRASM. F-22 Raptor zase kombinuje nízkou pozorovatelnost, supercruise a interní výzbroj šesti AIM-120 a dvou AIM-9. Ruské materiály k Su-57E mluví o „nejpokročilejším avionickém komplexu“ a vysoké automatizaci, ale detailů je minimum. Veřejně doložená kvalita síťového a senzorového ekosystému je u západních platforem jednoduše čitelnější.

Mezi státy zapojenými do programu F-35 jsou přitom i členové NATO ze střední Evropy včetně Česka. Ochrana českého vzdušného prostoru je plně svázána s integrovaným systémem NATO (NATINAMDS), který staví obranu vrstevnatě, proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu i balistickým hrozbám. Systémy jako SAMP/T NG nebo PAC-3 jsou koncepčně stavěné přesně na kombinaci platforem s nízkou pozorovatelností a zbraní odpalovaných z bezpečné vzdálenosti, které Su-57 může nést.

Bojová prověrka, nebo opatrné testování?

Rostec tvrdí, že Su-57 prošel „rozsáhlým testováním v reálných bojových podmínkách“. Nezávislé analýzy to čtou střízlivěji. Studie Intelligence World z října 2026 přímo uvádí, že Su-57 je nad Ukrajinou používán omezeně a v méně rizikové roli, převážně k odpalům z bezpečnějšího vzdušného prostoru. Analytici RUSI popisují stejný vzorec: Rusko moderní platformy šetří, preferuje údery ze vzdálenosti a minimalizuje riziko ztráty vzácného stroje.

Dá se to pochopit. Při odhadovaných 58–59 kusech je každá ztráta statisticky i propagandisticky bolestivá. Když v červnu 2024 Ukrajina podle AP zasáhla Su-57 na letišti, britské ministerstvo obrany okamžitě poukázalo na reputační dopad. Rusko si nemůže dovolit přicházet o stroje, jejichž výrobu nestíhá ani na papíře.

„Bojově prověřený“ tedy ano, ve smyslu, že platforma sbírá data a postupně zapracovává změny. „Bojově dominantní“ ale z dostupných důkazů nevyplývá. Su-57 zatím nepřepisuje vzdušnou válku nad Ukrajinou. Spíš ji opatrně pozoruje z bezpečné vzdálenosti.

Třetí letošní dodávka modernizovaných Su-57 potvrzuje, že program žije a výrobní linka běží, navzdory sankcím, závislosti na dovozových komponentech a vyšším nákladům na jejich obcházení. Zároveň ale každé další oznámení bez jediného čísla posiluje dojem, že Moskva ví přesně, proč mlčí. Když se vlajkový víceúčelový bojový letoun páté generace po letech výroby stále počítá v nízkých desítkách, je mlčení logičtější než přiznání.

Jakou budoucnost má Su-57?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články