Rusku zbývají poslední modernizované bombardéry Tu-22M3. Od roku 2022 jich ztratilo 24, a ne vždy vinou Ukrajinců

Nehoda u obce Kamenka nebyla ani první, ani druhá v tomto regionu za poslední dva roky. Gubernátor Irkutské oblasti Igor Kobzev předběžně ukázal na selhání motoru. Ruské ministerstvo obrany potvrdilo mimořádnou situaci při přistání. Žádný ukrajinský dron, žádná raketa, jen stárnoucí drak, jehož výroba skončila před třiatřiceti lety. A právě tady začíná příběh, který je pro ruské dálkové letectvo možná znepokojivější než jakýkoli nepřátelský zásah.

Stroj, který nelze vyrobit znovu

Tupolev Tu-22M3 je dálkový nadzvukový raketonosný bombardér s proměnlivou geometrií křídla, čtyřčlennou posádkou a maximální rychlostí kolem 2 000 km/h. Podle TASS dosahuje praktického doletu 7 000 km a taktického rádiusu 2 200 km. Unese až 24 tun bojového zatížení, tedy řízené a aerobalistické střely, pumy i námořní miny. Klíčovou zbraní jsou těžké nadzvukové střely řady Ch-22 a jejich modernizovaná varianta Ch-32, určené proti pozemním i námořním cílům.

Sériová výroba skončila v roce 1993. Od té doby Rusko nemůže postavit jediný nový kus. Může jen opravovat, kanibalizovat a modernizovat to, co zbylo ze sovětských zásob. Program hluboké modernizace na verzi Tu-22M3M, při níž se podle státní korporace Rostec vyměňuje asi 80 % avioniky, existuje od roku 2018. První prototyp vzlétl v prosinci 2018, druhý v březnu 2020. Jenže v létě 2026 nejsou veřejně doložené známky sériového zavedení do služby. Program zůstává spíš u testovacích kusů než u reálné obnovy flotily.

Papírový inventář versus realita

Otevřené databáze vykreslují zdánlivě solidní obraz. The Military Balance 2025 uvádí 55 kusů Tu-22M3 v ruské aktivní službě, FlightGlobal World Air Forces 2025 dokonce 57 strojů typu Tu-22M. Na papíře desítky bombardérů. Jenže papír snese hodně.

Už v srpnu 2023 tehdejší šéf ukrajinské vojenské rozvědky HUR Kyrylo Budanov řekl Rádiu Svoboda, že před tehdejšími ukrajinskými zásahy bylo skutečně provozuschopných jen asi 31 kusů, a po započtení poškození klesl počet na 27. Analytici Defense Express z toho zpětně odvozují, že na začátku plné invaze v únoru 2022 mohlo být bojeschopných jen kolem 33 až 34 strojů. Rozdíl mezi inventářem a letuschopným jádrem flotily je propastný.

A právě do tohoto křehkého zbytku udeřily čtyři roky války.

Dvacet čtyři ztrát, a ne všechny způsobila Ukrajina

Otevřený součet zničených a poškozených Tu-22M3 od prosince 2022 dosahuje podle Defense Express čísla 24. Je důležité říct, že nejde výhradně o definitivní odpisy; část strojů je vedena jako poškozená a přesná hranice mezi opravitelným a neopravitelným kusem zůstává v mlze ruského vojenského tajemství.

Časová osa hlavních ztrát vypadá takto:

• Prosinec 2022 – tři poškozené stroje na základně Ďagilevo.
• Srpen 2023 – tři ztráty či poškození po ukrajinských útocích, po nichž Budanov konstatoval citelné snížení ruské schopnosti úderů střelami Ch-22.
• Duben 2024 – jeden Tu-22M3 sestřelen nad Stavropolským krajem.
• Červenec 2024 – dva poškozené stroje na základně Olenija.
• Srpen 2024 – havárie v Irkutské oblasti, ruské ministerstvo obrany předběžně uvedlo technickou závadu.
• Duben 2025 – další pád v Irkutské oblasti, opět s odkazem na technickou poruchu.
• Červen 2025 – operace Spiderweb. Satelitní snímky analyzované agenturou AP ukázaly na základně Belaja nejméně čtyři zničené Tu-22 a tři zničené Tu-95. Ukrajinská bezpečnostní služba SBU připsala celé operaci 41 zničených nebo poškozených letadel napříč více základnami; Defense Express z toho pro typ Tu-22M3 odvozuje dvanáct zasažených strojů.
• Červen 2026 – havárie u Kamenky v Irkutské oblasti, předběžně selhání motoru.

Minimálně tři z těchto ztrát nemají s Ukrajinou nic společného. Vznikly čistě technickým selháním: opotřebenými motory NK-25, omezenými zásobami náhradních dílů a faktem, že stroje navržené v sedmdesátých letech prostě dosluhují.

Proč každá ztráta bolí víc než u jiného letounu

Tu-22M3 není běžný taktický letoun. Je to specializovaný nosič těžkých nadzvukových střel, které žádná jiná ruská platforma v tomto rozsahu nenese. Ztráta jednoho kusu neznamená jen minus jedna na inventárním listu. Znamená o několik střel Ch-22/Ch-32 méně v každé salvě, menší tempo nasazení a užší okno pro údery na ukrajinskou infrastrukturu i případné námořní cíle.

Pro srovnání: nejbližší západní protějšek je americký B-1B Lancer. Podle oficiálního factsheet USAF nese B-1B až 15,4 tuny (34 000 liber) bojového zatížení, dosahuje rychlosti Mach 1,2 (přibližně 1 470 km/h) a disponuje mezikontinentálním doletem, datalinkem Link-16 a výrazně pokročilejší avionikou. Srovnání je ale jen částečné: Tu-22M3 je koncepčně spíš regionální raketonosec, zatímco B-1B je těžký konvenční bombardér se širším spektrem misí. Podstatný je ale jiný kontrast: Spojené státy mají pro B-1B veřejně popsanou náhradu v podobě stealth bombardéru B-21 Raider s plánovanou počáteční operační schopností od roku 2028. Rusko pro Tu-22M3 nic srovnatelného v dohledném horizontu nemá.

Co zbývá a co to znamená

Nejpřísnější otevřený odhad mluví o pouhých devíti až deseti bojeschopných Tu-22M3 v létě 2026. I konzervativnější formulace (nízké desítky maximálně) ukazuje na flotilu, která ztratila většinu svého operačního jádra. Rusko může repasovat některé draky z uskladnění, rozebírat jeden stroj na díly pro druhý, ale rychlá obnova tím nevznikne.

Geograficky Tu-22M3 svým doletem stále pokrývá celou Evropu včetně České republiky. Úbytek flotily nezmenšuje princip hrozby, ale zmenšuje její objem: velikost možné salvy, frekvenci nasazení, schopnost vést souběžné údery na více směrech. Pro Ukrajinu to konkrétně znamená méně těžkých nadzvukových střel mířících na města a energetickou infrastrukturu.

Irkutská oblast se stala nechtěným symbolem tohoto úpadku. Tři havárie za necelé dva roky na jednom místě, pokaždé technická závada, pokaždé stroj, který už nikdo nevyrobí. Ruské dálkové letectvo nemusí prohrát v boji. Stačí, když mu dojdou letouny, které umí létat.