Ukrajinci jsou rádi, že se k nim na frontě nedostane. Ruský vrtulník Mi-24P dokáže smazat celou obrněnou jednotku za pár sekund

Mi-24P, v kódu NATO označovaný Hind-F, není žádná novinka. Sovětský konstrukční závod Mil ho vyvinul jako kanónovou evoluci staršího Mi-24V, a to s jedním jasným záměrem: dodat posádce zbraň, která prorazí víc než 12,7mm kulomet předchůdce. Výsledkem je dvouhlavňový 30mm kanon GŠ-30K pevně uchycený na pravém boku přídě, se zásobou 750 nábojů a kadencí 2 000 až 2 600 ran za minutu. Teoreticky celou zásobu vystřílíte za necelých 23 sekund. Jenže kanon je jen začátek příběhu, a jeho konec na dnešní ukrajinské frontě vypadá úplně jinak, než by napovídala sovětská legenda.

Kill chain: jak Mi-24P „smaže“ obrněnou kolonu

„Smazání celé obrněné jednotky“ není práce jedné zbraně. Je to kombinovaný útok, jehož logika připomíná spíš dělostřeleckou palbu než střelbu z jednoho hlavňového systému.

Prioritní cíle, tanky a těžší obrněnce, obstarávají protitankové řízené střely 9M114 Šturm. Mi-24P jich nese až osm, každá s kumulativní hlavicí a efektivním dosahem kolem pěti kilometrů. Na shluk lehčích vozidel pak posádka vypálí salvu neřízených raket S-8 z bloků pod křídly. A teprve potom, při průletu nad cílem, zasáhne 30mm kanon boky transportérů, senzory, přeživší techniku, cokoli, co se ještě hýbe.

Česká armáda, která Mi-24/35 provozovala až do roku 2023, při posledních ostrých střelbách v Boleticích spotřebovala 239 raket S-8, 800 ran z kanonu a 640 ran z kulometu. Praktická ukázka toho, co jeden Hind dokáže vysypat během krátkého cvičného letu.

Celé palebné okno jednoho průletu trvá jednotky až nižší desítky sekund. Mi-24P letí cestovní rychlostí kolem 295 km/h, maximum je 335 km/h. „Pár sekund“ tedy sedí na útokový průlet nebo salvu, nikoli na garantované zničení rozptýlené obrněné roty v každé situaci. Nejsmrtelnější je Hind proti shluku vozidel v otevřeném terénu, ideálně v koloně nebo na shromaždišti. Proti rozptýlené a kryté jednotce jeho efekt prudce klesá.

Proč se k Ukrajincům „nedostane“

Počáteční měsíce ruské invaze ukázaly, že Mi-24P a jeho příbuzní mohou být na moderním bojišti stejně tak lovci jako kořist. Studie britského think-tanku RUSI popsala, jak těžké ztráty od ukrajinských přenosných protiletadlových systémů donutily ruské vrtulníky opustit hluboké průniky za frontu. Místo agresivních letů desítky kilometrů do ukrajinského týlu přešly posádky k opatrnějším útokům na vzdálenost, tedy loftování raket zpoza vlastních linií, kde je riziko zásahu nižší.

Podle prezentace podplukovníka Emiliana Pellegriniho z NATO JAPCC na konferenci IMH 2025, kterou citovaly Janes i FlightGlobal, stály MANPADS v prvním roce války za zhruba 49 % sestřelů ruských útočných vrtulníků. Číslo, které vysvětluje, proč se piloti Mi-24P k ukrajinským pozicím přibližují jen neradi.

Specifický problém Mi-24P je navíc konstrukční: pevně uchycený kanon znamená, že pilot musí na cíl natočit celý vrtulník. Každá sekunda mířícího manévru je sekunda, kdy stroj letí předvídatelnou trajektorií, a to je přesně okno, které střelec s MANPADS potřebuje.

Čím se Ukrajina brání

Ukrajinská protivzdušná obrana proti nízko letícím vrtulníkům stojí na několika vrstvách, z nichž každou dodali západní spojenci:

• MANPADS: Jen USA do května 2022 oficiálně dodaly přes 1 400 kompletů Stinger. Británie přidala systémy Starstreak, které nejsou závislé na infračerveném navedení, a proto je klamné cíle neoklamou.
• Mobilní SHORAD: Pentagon v listopadu 2022 výslovně popsal systém Avenger se Stingery jako prostředek „schopný chránit jednotky před vrtulníky“. Německo dodalo 60 samohybných protiletadlových kanónů Gepard a stovky dalších Stingerů.
• Vrstvená PVO: Systémy IRIS-T a Patriot sice primárně míří na jiné hrozby, ale samotná existence vícevrstvé obrany nutí ruské vrtulníky k ještě opatrnějšímu přístupu.

Vedle aktivních prostředků hraje klíčovou roli pasivní obrana. Rozptyl vozidel, okamžité lámání přímé viditelnosti za terénní hranu, les nebo zástavbu a důsledné maskování, to jsou opatření, která rozhodují o přežití dřív, než stačí doletět raketa ze Stingeru. Hierarchie je jednoduchá: kryt a rozptyl pro okamžité přežití, MANPADS a SHORAD pro zničení útočníka.

Starý hybrid, který pořád zabíjí

Rusko má modernější stroje. Ka-52M dostal vylepšenou optoelektroniku, radar s aktivním elektronickým řízením paprsku a dalekodosahovou řízenou střelu. Mi-28N byl oficiálně přijat jako útočný vrtulník nové generace. Přesto Mi-24P zůstává na frontě.

Důvody jsou prozaické: Rusko podle odhadů JAPCC vstupovalo do války s asi 95 vrtulníky řady Mi-24/35. Zavedená logistika, vycvičené posádky, dostatek náhradních dílů, a hlavně fakt, že pro řadu frontových úkolů starší platforma stačí. Mi-24 navíc není jen bitevní vrtulník. Je to hybrid, který v zadním prostoru uveze osm vojáků nebo raněné. Česká armáda, jež převzala 17 kusů Mi-35/24V a upravila je na minimální standardy NATO, tuto dvojí roli znala z první ruky.

Pellegriniho prezentace z února 2025 přinesla varovný závěr: po adaptační fázi, kdy ruské útočné vrtulníky vypadaly jako snadný cíl, se takticky přizpůsobily a znovu představují výraznou hrozbu. Ne proto, že by se Mi-24P stal neviditelným, ale proto, že posádky se naučily operovat na hranici dosahu ukrajinské obrany.

Kdy je Hind smrtící, a kdy zranitelný

Síla Mi-24P neleží v legendě, ale v matematice okamžiku. Kolona obrněnců na otevřené silnici bez protivzdušného deštníku, to je scénář, kde kombinace Šturmů, raket S-8 a třicítky skutečně dokáže během jednoho průletu vyřadit několik vozidel. Posádka lehčího transportéru zasaženého kumulativní hlavicí Šturmu má minimální šanci; u moderního tanku proti čelu výsledek automatický není.

Jenže totéž platí opačně. Stačí jeden střelec se Stingerem ve správný čas na správném místě, a čtyřicet tun sovětského kovu padá k zemi. Na ukrajinském bojišti roku 2025 už Mi-24P není pán nebe. Je to nebezpečný predátor, který ale loví v revíru plném pastí.