Rusové našli způsob, jak vrátit již neužitečný Ka-52 zpět do boje. Vybavili ho protitankovou střelu pro lov dronů

Šéf koncernu Kalašnikov Alan Lušnikov v rozhovoru pro státní agenturu TASS ze dne 10. srpna 2026 prohlásil, že protitanková střela Vichr-1 prošla úpravou, díky které má fungovat jako zbraň vzduch-vzduch proti bezpilotním prostředkům. Klíčem je přidaný bezkontaktní senzor cíle, proximální zapalovač, který odpálí hlavici v blízkosti dronu, aniž by střela musela zasáhnout přímo do malého trupu. Podle Lušnikova je tato verze už v bojovém nasazení. Nezávislé potvrzení ale chybí a celý příběh vypovídá minimálně stejně o proměně bojiště jako o samotné zbrani.

Proč byl Ka-52 v původní roli na hraně použitelnosti

Ka-52 Alligator, dvoumístný útočný vrtulník s koaxiálním rotorem, maximální rychlostí kolem 300 km/h a bojovým dosahem přibližně 460 kilometrů, vstoupil do války na Ukrajině jako hlavní ruský lovec obrněné techniky. Jenže bojiště ho rychle srazilo na zem. Studie britského think-tanku RUSI z roku 2022 podrobně popsala jeho achillovu patu: při navádění střel Vichr musel vrtulník držet téměř stabilní polohu a nesměl výrazně manévrovat, jinak by laserové vedení selhalo. Právě v těchto chvílích se stal snadným terčem pro ukrajinské přenosné protiletadlové systémy typu Stinger i protitankové střely Stugna-P.

Analytická organizace CNA uváděla už k jaru 2023 zhruba 33 potvrzených ztrát Ka-52 z flotily čítající kolem 120 kusů, tedy více než čtvrtinu. Ruské letectvo reagovalo ústupem k opatrnějším taktikám: raketové útoky z větší vzdálenosti, kratší expozice v dosahu ukrajinské PVO, menší počet průletů nad frontovou linií. Ka-52 sice z bojiště nezmizel, ale jeho původní role přímé podpory pozemních sil a lovu tanků se drasticky zúžila. A mezitím se změnil i protivník.

Co přesně Rusové změnili, a co vlastně není nové

Střela Vichr-1, součást komplexu Vichr-M, je na první pohled typická protitanková řízená střela. Podle oficiálních údajů Rosoboronexportu váží v kontejneru 59 kilogramů, nese osmikilogramovou kumulativně-tříštivou hlavici schopnou prorazit 750 milimetrů pancíře a má maximální dolet až 10 000 metrů. Navádí se po laserové dráze, operátor drží zaměřovač na cíli a střela sleduje paprsek.

Kalašnikov nyní tvrdí, že přidáním bezkontaktního senzoru cíle proměnil Vichr-1 v efektor proti dronům. Střela nemusí trefit přímo, stačí, aby se přiblížila dostatečně blízko a proximální zapalovač odpálil hlavici v letové dráze bezpilotního prostředku. Zní to jako průlom. Jenže je tu háček.

Exportní materiály Rosoboronexportu uváděly schopnost Vichr-1 ničit vzdušné cíle, včetně vrtulníků a letounů letících rychlostí do 800 km/h, už dávno před srpnem 2026. A ukrajinský server Defense Express upozornil, že bezkontaktní zapalování u Vichrů bylo prezentováno už v polovině osmdesátých let. Takzvaná novinka tedy není zrodem schopnosti „střílet do vzduchu“ z ničeho nic, ale spíš oprášením staršího konceptu a jeho marketingovým přerámováním na aktuální problém, drony.

To ovšem neznamená, že úprava nemá praktický smysl. Optimalizace senzoru pro menší a pomalejší cíle, než jsou stíhačky, je legitimní inženýrský krok. Otázka zní jinak: funguje to?

Funguje to? Nezávislý důkaz chybí

Lušnikov v rozhovoru pro TASS prohlásil, že upravený Vichr-1 už je v bojovém nasazení a sestřeluje ukrajinské drony. Problém je, že TASS je státní agentura a Kalašnikov je výrobce, oba mají zjevný zájem prezentovat úspěch. V otevřených zdrojích se nepodařilo dohledat nezávislé vizuální potvrzení ani soupis konkrétních sestřelů touto střelou.

Technická věrohodnost přitom existuje. Proti větším, pomalejším a předvídatelně letícím dronům, typicky dálkovým útočným bezpilotníkům, je koncept použitelný. Ka-52 může hlídkovat v relativně bezpečné vzdálenosti od fronty, detekovat cíl a navést střelu po laserové dráze. Proti malým FPV dronům, které manévrují prudce a letí nízko v členitém terénu, je ale scénář výrazně méně přesvědčivý. Operátor musí cíl nepřetržitě sledovat a vrtulník nesmí během letu střely výrazně uhýbat.

Forbes v červenci 2026 navíc popsal případ, kdy byl Ka-52 při protidronové misi sestřelen vlastní ruskou pozemní protivzdušnou obranou, zjevný důkaz koordinačních problémů, které nasazení vrtulníků v přehuštěném protidronovém prostoru přináší. Lov dronů z vrtulníku není jen otázka střely. Je to otázka celého systému.

Západ řeší stejný problém jinak, a systémověji

Americká armáda v září 2025 předvedla na vrtulníku AH-64E Apache demonstraci protidronových schopností s celou paletou zbraní: střelami JAGM a Hellfire, lehkými naváděnými raketami APKWS a 30mm municí s proximálním zapalováním. Všechny raketové systémy v testu zasáhly cíle, APKWS dosáhl tří zásahů ze čtyř. Rozdíl oproti ruskému přístupu je zásadní, nejde o jednu přestavěnou střelu, ale o vícevrstvý balík efektorů na jedné platformě.

Srovnání klíčových parametrů:

Britský Martlet o hmotnosti pouhých 13 kilogramů je navržen přímo jako lehká víceúčelová střela vhodná i proti dronům a odpaluje se z vrtulníku Wildcat. Izrael jde ještě dál, systém Drone Dome od Rafaelu kombinuje radary, elektrooptické senzory, elektronické rušení a kinetické efektory do jedné síťové architektury. Vichr-1 na Ka-52 je v tomto srovnání nišová adaptace, ne ekvivalent plnohodnotného protidronového ekosystému.

Co to říká o válce, a o Rusku

Nejzajímavější na celém příběhu není samotná střela. Je to přiznání, které se skrývá mezi řádky. Kalašnikov sám říká, že obrněná technika „přestala na bojišti vystupovat“ jako dříve a konfliktní prostředí zaplavily drony. Drahý bitevní vrtulník, původně konstruovaný k ničení tankových kolon NATO, teď loví levné bezpilotní prostředky. Válka trvající déle než čtyři roky přeformátovala priority tak důkladně, že i ruský zbrojní průmysl to otevřeně přiznává.

Trend je přitom širší. Rostec v červnu 2026 představil modernizovaný cvičný letoun Jak-130M s deklarovanou schopností ničit těžké útočné drony. Rusko tedy rozšiřuje protidronové úlohy napříč platformami, od vrtulníků přes cvičné stroje. Zda to stačí na zahlcení bojiště, kde podle RUSI operují „tisíce“ dronových interceptorů a hluboké pásy krátkodosahové obrany, je jiná otázka.

Ka-52 s upraveným Vichrem získává novou roli a možná i nový důvod k existenci. Ale jedno se nezměnilo: vrtulník, který musí viset v prostoru nasyceném MANPADS, drony a vlastní zmatenou protivzdušnou obranou, zůstává zranitelný. Jen teď loví jiného protivníka.