Rusové poprvé vzlétli s Jakem-130M, který má nahradit československý L-39. Z cvičného letounu dělají bojový

Zhruba padesát minut ve vzduchu, strop dva tisíce metrů, rychlost do 600 km/h. Tak vypadal první let letounu, kterým Rusko chce zaplnit mezeru mezi výcvikem a frontovým nasazením. Jakovlev, výrobce spadající pod korporaci Rostěch, stroj představuje jako hlubokou modernizaci sériového Jaku-130, nikoli jako zcela nový typ. Přidává mu ale radar, optoelektroniku, obranný komplex a řízenou výzbroj. Jinými slovy: z létající školní lavice se má stát letoun schopný ničit pozemní i vzdušné cíle, včetně těžších dronů. Jenže od prvního letu prototypu k sériové výrobě vede ještě dlouhá cesta. A na pozadí celého projektu stojí fakt, který leccos prozrazuje o stavu ruského letectva: ještě v červnu 2025 cvičili ruští kadeti na československých L-39 Albatros, letounech s prvním vzletem v roce 1968.

Co přesně je Jak-130M a čím se liší od předchůdce

Základní Jak-130 je ve službě ruských vzdušně-kosmických sil už řadu let jako hlavní pokročilý cvičný letoun. Připravuje piloty na přechod na stíhačky generace 4+ a 5, tedy na typy Su-30SM nebo Su-57. Jeho parametry jsou veřejně známé: délka 11,5 metru, rozpětí necelých deset metrů, maximální vzletová hmotnost 10 290 kilogramů, rychlost do 1 060 km/h, dostup 12 500 metrů a dolet 1 600 kilometrů. Devět závěsníků pojme bojovou zátěž do tří tun.

Verze s písmenem M na konci si zachovává stejný drak, ale dostává zcela novou „nervovou soustavu“:

• Radar BRLS-130R – fázovaný palubní radar pro detekci cílů za zhoršené viditelnosti i v noci.
• Optoelektronický komplex SOLT-130K – kombinace optiky, laseru a termovize pro identifikaci a navedení zbraní.
• Obranný systém President-S130 – aktivní sebeochrana proti řízeným střelám, odvozená od systému používaného na vrtulnících.
• Komunikační komplex KSS-130 – modernizovaná datová a hlasová komunikace.

K tomu Jakovlev přidává širší paletu řízené výzbroje. Na exportním materiálu z Dubai Airshow 2025 figurovaly střely vzduch-vzduch RVV-MD, naváděné pumy KAB-250LG a střely vzduch-země Ch-38MLE či 305E. Kompletní tabulku nových letových výkonů ale Rusko zatím veřejně nerozepsalo; víme, co stroj nese, ne jak přesně s tím létá.

Proč Rusko pořád létá na československých L-39

Příběh L-39 Albatros je jedním z nejpozoruhodnějších v historii vojenského letectví. První prototyp vzlétl v roce 1968 z letiště ve Vodochodech u Prahy, do roku 1995 Aero vyrobilo téměř tři tisíce kusů a dodnes jich podle výrobce zůstává kolem sedmi set v civilním i vojenském provozu po celém světě. Typ byl páteří výcviku pilotů Varšavské smlouvy: levný, spolehlivý, nenáročný na údržbu.

A právě ta nenáročnost vysvětluje, proč se L-39 v Rusku drží tak dlouho. Podle informací ruského ministerstva obrany z června 2025 kadeti Krasnodarské vyšší vojenské letecké školy na Albatrosech stále létali. Vedle nich už sice fungoval novější Jak-130, ale starší československý typ z výcviku úplně nezmizel. Náhrada tedy není jednorázová výměna kus za kus, je to postupný, víceletý přechod od sovětského dědictví k domácím platformám.

Stojí za zmínku, že ani Česko s Albatrosem ještě úplně neskončilo, byť je na cestě ven. Dne 10. února 2025 proběhl v pardubickém Centru leteckého výcviku první výcvikový let na nových L-39 Skyfox a LOM PRAHA mluví o postupném loučení se starými Albatrosy L-39C. Aero Vodochody přitom na původní L-39 stále nabízí generální opravy, prodlužování životnosti i remotorizaci, což vysvětluje, proč typ přežívá v tolika zemích tak dlouho po konci výroby.

Jak si Jak-130M stojí vedle západní konkurence

Koncept cvičného letounu s bojovou nadstavbou není ruský vynález. Naopak, západní výrobci v tomto segmentu prodávají hotové systémy, zatímco Rusko teprve testuje prototyp.

Nejpřímější srovnání nabízí italský Leonardo M-346. Vznikl ze stejného společného projektu jako Jak-130; v devadesátých letech spolupracovaly Jakovlev a Aermacchi, než se cesty rozešly. Dnes je M-346 provozně i exportně nesrovnatelně zralejší: přes 160 prodaných kusů, více než 160 tisíc nalétaných hodin, maximální rychlost 1 090 km/h, dostup 13 715 metrů a tah dvou motorů po 2 850 kilogramech. Existuje i ozbrojená verze M-346FA s radarem a řízenou výzbrojí, tedy přesně ten koncept, který Rusko s Jakem-130M teprve zavádí.

Americký Boeing T-7A Red Hawk je koncepčně jinde. Letectvo Spojených států ho vede čistě jako pokročilý cvičný letoun s vestavěnou simulací, bez reálné výzbroje. Britský BAE Hawk naopak funguje v duální roli trenér/lehký bojový stroj už desítky let, a právě k tomuto modelu má Jak-130M nejblíž.

Klíčový rozdíl? M-346 od Leonarda je hotový produkt s prokázanou provozní zralostí. Jak-130M je prototyp po prvním padesátiminutovém letu.

Časová osa: kdy může Jak-130M reálně sloužit

Podle Vasilije Prutkovského, šéfkonstruktéra programu, mají být do konce roku 2026 hotové celkem tři letové exempláře. Testovací program je naplánovaný až do roku 2028 a zahrnuje integraci všech nových senzorů, obranného komplexu i výzbroje. Teprve po jeho dokončení může přijít rozhodnutí o sériové výrobě.

V kontextu války na Ukrajině, která k červenci 2026 trvá déle než čtyři roky, to znamená, že Jak-130M do bojů v dohledné době nezasáhne, alespoň ne ve větším měřítku. Bez mimořádného urychlení je reálný dopad spíš střednědobý.

Proč ale Rusko do projektu investuje právě teď? Oficiálně Jakovlev tvrdí, že podoba Jaku-130M vznikla z analýzy zkušeností z lokálních a regionálních konfliktů a měnícího se charakteru letecké války. Čteno mezi řádky: Rusko potřebuje šetřit drahé frontové stíhačky, rozšiřovat výcvik pilotů a zároveň mít levnější platformu pro úkoly, na které je Su-34 nebo Su-35 zbytečně drahý. Lehký ozbrojený cvičák za zlomek ceny plnohodnotné stíhačky dává v této logice smysl. A exportní ambice (Jak-130M byl poprvé představen zahraničním zákazníkům na Dubai Airshow 2025) naznačují, že Moskva chce projekt financovat i z prodejů do třetích zemí.

Co to říká o stavu ruského letectva

Fakt, že Rusko v roce 2025 stále cvičilo piloty na letounech navržených v šedesátých letech v Československu, není jen kuriozita. Je to symptom pomalé modernizace výcvikových flotil, která se táhne celou postsovětskou érou. Jak-130 sice postupně L-39 ve vyšším výcviku nahrazuje, ale úplná výměna se ani po více než dvaceti letech od zahájení dodávek neuskutečnila.

Jak-130M je v tomto kontextu pokusem přeskočit rovnou o generaci dál, nejen nahradit starý cvičák, ale rovnou z něj udělat stroj, který umí i bojovat. Ambice je pochopitelná. Otázka zní, jestli ruský průmysl zvládne dodat radar, optiku, sebeobranu a řízenou výzbroj v kvalitě a množství, které slibuje, a to v době, kdy je pod bezprecedentním sankčním tlakem a zároveň musí zásobovat probíhající válku.

První let prototypu v Irkutsku je reálný milník, ne propagandistická maketa. Ale mezi padesátiminutovým zkušebním letem a sériovým bojovým strojem leží ještě dva roky testů, integrace a nevyhnutelných kompromisů.