Nový posun v bombardování: Rusové přišroubovali křídla ke starým pumám a udělali z nich řízené střely. Su-34 nese čtyři

Dne 24. července 2026 se na oficiálním telegramovém kanálu ruského ministerstva obrany objevilo video, které ukazuje stíhací bombardér Su-34 s neobvyklým nákladem. Pod trupem a křídly visí čtyři pumy FAB-500T, každá obalená prodlouženým modulem s rozkládacími křídly a řídicími plochami. Nejde o novou řízenou střelu navrženou od nuly. Jde o sovětskou pětisetkilo pumu z roku 1976, na kterou ruský průmysl doslova přišrouboval kit, jenž z ní udělal klouzavou zbraň schopnou korigovat svůj let. A právě v tomto přístupu, levném, masovém a stále se zdokonalujícím, leží skutečný posun, který by neměl uniknout pozornosti.

Stará puma, nový kabát

FAB-500T není obyčejná letecká puma. Písmeno „T“ v označení stojí za termoodolnou variantu, kterou Sovětský svaz vyvinul speciálně pro vysokorychlostní průzkumný bombardér MiG-25RB. Do služby vstoupila v prosinci 1976 a od té doby ležela po tisících kusech v ruských skladech. Právě tyto zásoby se teď stávají surovinou pro přestavbu.

Na původní trup pumy se nasadí modul známý v otevřených zdrojích jako UMPK, případně UMPB. Vizuálně vypadá jako prodloužený aerodynamický plášť, z něhož se po odhozu rozloží křídla o rozpětí zhruba odpovídajícím délce celé sestavy. Součástí kitu jsou řídicí plochy a navigační systém, minimálně satelitní, podle některých analýz i inerciální. Výsledek: puma, která dříve padala balisticky a dopadala s rozptylem stovek metrů, teď klouže desítky kilometrů a koriguje svou trajektorii směrem k zadaným souřadnicím.

Princip je pozoruhodně podobný americkému systému JDAM-ER, kde Boeing na standardní pumu přidává naváděcí modul s křídly. Rozdíl je v provedení: západní JDAM-ER je standardizovaný, certifikovaný produkt s přesně definovanými parametry. Ruský UMPK je podle britského think-tanku RUSI jednodušší, v některých variantách méně přesný, ale výrazně levnější a vyráběný v obrovských počtech.

Čtyři pumy, jeden vzlet

Proč je podstatné, že Su-34 nese právě čtyři takto upravené kusy? Protože to znamená, že jediný vzlet dokáže na cílovou oblast vypustit salvu o celkové hmotnosti kolem dvou tun řízené munice. Su-34, dvoumístný stíhací bombardér s maximální rychlostí přes 1 900 km/h a bojovým doletem kolem 1 100 km, je hlavním ruským nosičem pro tento typ úderů. Čtyřkusový závěs na nové prodloužené verzi kitu ukazuje, že přestavba neomezila kapacitu letounu.

Analytici RUSI přitom už delší dobu upozorňují, že nejde o kuriozitu ani o experimentální program. Rusko podle jejich dat provádí stovky úderů klouzavými pumami měsíčně. Výroba kitů UMPK byla prudce navýšena a celý systém funguje jako průmyslová linka: ze skladů se vytáhnou staré FABy, nasadí se na ně kit, zavěsí pod Su-34 a letoun je odhodí z bezpečnější vzdálenosti od fronty.

Právě vzdálenost odhozu je klíčová. Starší verze UMPK umožňovaly klouzavý let zhruba 50 až 70 kilometrů, podle výšky a podmínek odhozu i v rozmezí 30 až 90 kilometrů. Nová prodloužená verze, kterou zachytilo červencové video, dosahuje podle sekundárních zdrojů odhadovaných 95 až 100 kilometrů bez pohonu. A tady přichází další kapitola příběhu.

Křídla nestačí, přichází motor

Na podzim 2025 se v troskách sestřelené klouzavé pumy na Ukrajině objevil miniaturní proudový motor. Fotografie, které publikoval server The War Zone, ukázaly motor SW800Pro-Y od čínského výrobce Swiwin, komerčně dostupný proudový motor s tahem asi 80 kg (785 N), původně určený pro modelářské a dronové aplikace. Rusko ho podle všeho zakomponovalo do zadní části kitu, čímž z klouzavé pumy udělalo de facto poháněnou střelu s odhadovaným doletem přes 200 kilometrů.

Je nutné zdůraznit: u konkrétních čtyř pum z červencového videa není přítomnost motoru potvrzena. Záběry neukazují zadní část munice ani trysku. Může jít o čistě klouzavou verzi, může jít o poháněnou. Obě větve zjevně existují paralelně. Ale samotný fakt, že Rusko sáhlo po komerčně dostupném čínském motoru a integruje ho do přestavěné sovětské pumy, vypovídá o pragmatickém přístupu, který upřednostňuje rychlost nasazení před technologickou elegancí.

Oproti plnohodnotným řízeným střelám, jako je ruská Ch-101 s doletem 2 500 až 2 800 kilometrů a vlastním turbofanovým pohonem, zůstává přestavěná FAB-500T v jiné kategorii. Není to strategická zbraň. Je to taktický nástroj pro frontové a operační údery, levný, masově vyráběný a „dost dobrý“ na to, aby saturoval ukrajinskou obranu.

Jak se bránit tomu, co je levné a hojné

Pro Ukrajinu představují klouzavé pumy jednu z nejnepříjemnějších hrozeb celé války, která trvá už více než čtyři roky. RUSI je popisuje jako „devastující a obtížně zachytitelné cíle“. Sestřelit klouzavou pumu v terminální fázi letu je technicky možné; systémy jako Patriot, IRIS-T SLM s dosahem 40 kilometrů nebo krátkodosahové prostředky to dokážou. Jenže ekonomika takové obrany je absurdní: drahá protiraketová střela proti přestavěné pumě, která stojí zlomek její ceny.

Efektivnější strategií je podle analytiků ničit nosiče. Patriot dokáže ohrozit Su-34 i na vzdálenost desítek kilometrů za frontovou linií, pokud je předsunut dostatečně blízko. Vrstvená protivzdušná obrana kombinující různé systémy, od Patriotu přes IRIS-T po krátkodosahové prostředky typu RBS 70 NG s laserovým navedením a dosahem přes 9 kilometrů, vytváří prostředí, kde je pro ruského pilota každý vzlet rizikovější.

Česká republika v tomto kontextu hraje dvojí roli. Jako dodavatel Ukrajiny Praha potvrdila dodávky kapacit protivzdušné obrany, včetně projektů na protiletecký systém MR-2 Viktor a pasivních sledovacích prostředků. Podle odtajněných seznamů české vojenské pomoci šlo mimo jiné o 435 protiletadlových prostředků a 16 speciálních vozidel PVO, byť bez typového rozpisu. Jako člen NATO na východním křídle pak Česko samo modernizuje vlastní protivzdušnou obranu; systémy SPYDER a obrněná vozidla MARS s RBS 70 NG pro 25. protiletadlový raketový pluk jsou přímou odpovědí na typ hrozby, kterou klouzavé pumy reprezentují.

Průmyslová válka starými zásobami

Skutečný příběh červencového videa není o jedné nové pumě. Je o systému. Rusko vzalo desítky tisíc sovětských leteckých pum, které by jinak rezivěly ve skladech, a proměnilo je v polopřesnou munici odpalovanou z bezpečné vzdálenosti za zlomek ceny konvenčních řízených střel. Drahé střely typu Ch-101 si šetří na strategické cíle. Frontu mezitím zasypává přestavěnými FABy.

Každá nová iterace kitu, delší tělo, lepší aerodynamika, případně přidaný motor, posouvá tento koncept dál. Přesnost sice podle RUSI kolísá a ukrajinský elektronický boj ji dokáže degradovat, ale Rusko to kompenzuje objemem a velikostí bojové části. Pětistovka exploziva nepotřebuje trefit okno. Stačí jí dopadnout na správný blok.

Pro západní plánovače obrany je to varování, které přesahuje ukrajinské bojiště. Levná konverze starých zásob na řízenou munici není exkluzivně ruský patent; je to recept, který si může osvojit kdokoliv s dostatečnými sklady a průmyslovou kapacitou na výrobu jednoduchých kitů.