Rusové testují 15kg stíhač s rychlostí 500 km/h. Chystají i 240kg bestii, která nápadně připomíná italský bojový letoun

Na začátku října 2026 se v Petrohradu konal oborový veletrh DronCongress, kde relativně neznámý výrobce DOFA-Tek rozložil na stůl něco, co v ruském bezpilotním průmyslu dosud chybělo: ucelenou produktovou řadu levných proudových interceptorů. Nejmenší z nich, patnáctikilový DF-1 Rosčerk, už absolvuje tovární letové zkoušky. Největší, dvousetčtyřicetikilový DF-3 Gaďuka, zatím existuje jako render s parametry, které by na papíře konkurovaly ukrajinským proudovým útočným dronům. A právě v tom je jádro příběhu, ne v jednom novém typu, ale v tom, že i Rusko otevřeně přiznává potřebu levné „malé proudové protivzdušné obrany“ proti stále rychlejším bezpilotním hrozbám.

Patnáct kilogramů, pět set kilometrů v hodině

Slovo „stíhač“ v titulku není nadsázka, jen zkratka. DF-1 Rosčerk je jednorázový proudový interceptor, bezpilotní prostředek navržený k tomu, aby ve vzduchu zachytil a zničil jiný dron, ideálně ještě na přístupu k chráněnému objektu, nikoli až nad ním. Výrobce ho popisuje jako celokovovou konstrukci startující z vodicí lišty pomocí tuhého raketového urychlovače.

Deklarované parametry podle webu DOFA-Tek:

• Vzletová hmotnost: 15 kg
• Maximální rychlost: 500 km/h
• Cestovní rychlost: 400 km/h
• Ekonomická rychlost: 200 km/h
• Dolet: až 250 km
• Výdrž: do 50 minut
• Užitečné zatížení: 1,5 kg

Důležitá poznámka: všechna tato čísla pocházejí výhradně od výrobce. Nezávislý letový záznam ani potvrzení zásahu vzdušného cíle veřejně neexistují. Firma nicméně uvádí, že další etapa zkoušek je naplánována na listopad 2026 a aktivně hledá partnery pro systémy detekce a řízení. Celokovová konstrukce naznačuje, že DOFA-Tek sází na výrobní jednoduchost a rychlou sériovost, nikoli na stealth nebo kompozitní sofistikovanost.

Gaďuka: 240 kilogramů s italskou siluetou

Zatímco DF-1 už létá, DF-3 Gaďuka je zatím jen technická nabídka. Přesto stojí za pozornost. Výrobce u něj deklaruje vzletovou hmotnost 240 kg, maximální rychlost 850 km/h, cestovní 650 km/h, dolet 800 km a výdrž do 60 minut. Na rozdíl od jednorázového Rosčerku má být Gaďuka opakovaně použitelná.

A pak je tu ta podoba. Dlouhý štíhlý trup, kruhový vstup vzduchu v přídi, nízko posazené šípové křídlo, klasické ocasní plochy; silueta DF-3 nápadně připomíná italský Fiat G.91, lehký taktický bojový letoun z padesátých let, který sloužil v letectvech NATO. Podle oficiálních dat italského letectva měl G.91 délku 10,30 m, rozpětí 8,56 m a maximální rychlost 1 045 km/h. Samotná podobnost ale neprokazuje kopírování. Stejné aerodynamické zadání (vysoká podzvuková rychlost, jednoduchý trup, stabilní let ve středních výškách) vede ke stejným tvarům. U konceptu, který zatím existuje převážně jako vizualizace, může být volba siluety částečně i prezentační.

Třetím členem rodiny je DF-5 Iskra, taktický proudový úderný dron s deklarovanou hmotností 120 kg, bojovou částí 20 kg, rychlostí 850 km/h a doletem 1 200 km. I Iskra je ale ve fázi technické nabídky, bez doložených letových testů.

Rychlost nestačí, chybí celý řetězec

Podle nás je nejzajímavější otázka jiná než samotné parametry: má DOFA-Tek vůbec čím ten dron navést na cíl? Veřejně nezveřejnil typ vyhledávače, datového spoje, navigačního systému ani způsob koncového ničení. Bez externího navedení z radarů nebo elektrooptických senzorů a bez terminálního navádění by interceptor letící pět set kilometrů v hodině prakticky nedával smysl; byl by to jen rychlý kus kovu bez očí.

Pro srovnání: americký Raytheon Coyote Block 2+, zavedený západní protidronový efektor, rovněž startuje z lišty a využívá turbínový pohon s rychlostí přes 555 km/h. Klíčem k jeho účinnosti ale není samotná rychlost, nýbrž napojení na radar a velení, průběžné korekce kurzu a terminální vyhledávač v závěrečné fázi letu. Bez tohoto řetězce by i Coyote byl jen drahá střela bez cíle. Papírová rychlost DF-1 je tedy technicky uvěřitelná, ale srovnatelnou bojovou hodnotu nelze přiznat, dokud firma nedoloží funkční naváděcí architekturu.

Závod dron proti dronu

Kontext dává parametrům DF-1 ostřejší kontury. Ukrajinský proudový dron Peklo, jehož sériovou výrobu oznámil prezident Zelenskyj, má deklarovanou rychlost 700 km/h a dolet 700 km. Ukrajinský Bars RS podle údajů jeho výrobce na Eurosatory 2026 dosahuje rychlosti 620 km/h s cestovní kolem 400–450 km/h. Proti těmto cílům by DF-1 s maximálkou 500 km/h neměl velkou rychlostní rezervu; mohl by zachytit dron v cestovní fázi letu, ale proti nejrychlejším ukrajinským strojům v plném tahu by nestačil.

Právě proto dává smysl i DF-3 Gaďuka s deklarovanými 850 km/h. Pokud by se podařilo dotáhnout ji do funkčního prototypu, šlo by o prostředek schopný teoreticky dohnat i nejrychlejší současné ukrajinské proudové drony. Jenže „pokud“ je tu klíčové slovo; Gaďuka zatím zůstává na papíře.

Na druhé straně fronty probíhá zrcadlový proces. V září 2026 ukrajinský prezident veřejně řešil urychlení výroby interceptorů proti proudovým verzím íránských Šáhidů, které Rusko nasazuje ve stále rychlejších variantách. Vzniká tak nový segment vzdušné války: rychlý dron proti rychlému dronu.

Co to znamená pro NATO a Česko

Aliance na dronovou hrozbu reaguje systémově. NATO v roce 2026 přešlo od užšího Air Policingu k širší architektuře protivzdušné obrany, která výslovně zahrnuje i protidronové systémy, a spojenci oznámili investice přes bilion korun do těchto schopností během pěti let. Armáda ČR v září 2026 rozjela experiment Drone Shield 2026 zaměřený na ochranu proti bezpilotním prostředkům a na cvičení Tobruq Arrows 2026 testovala ničení dronů systémem RBS-70NG i levnějšími alternativami.

Pro Ukrajinu představuje případné nasazení ruských interceptorů kolem klíčových objektů reálnou komplikaci; znamenalo by to nutnost sázet víc na saturaci cílů, klamné drony a smíšené vlny pomalých i rychlých prostředků. Pro NATO nejde o bezprostřední útočnou hrozbu, ale o signál, že vrstvená obrana proti dronům přestává být volitelným doplňkem.

DF-1 Rosčerk je reálný testovaný projekt, nikoli pouhá maketa. Gaďuka a Iskra jsou zatím vývojové sliby. Skutečná zpráva ale neleží v jednom konkrétním typu, leží v tom, že válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, vytvořila zcela novou kategorii zbraní: levné proudové drony, jejichž jediným úkolem je lovit jiné levné proudové drony.