Rusové tvrdí, že dronem BM-70 zasáhli F-16 a způsobují zkázu ukrajinskému letectvu. Kamery vše snímají do poslední vteřiny

Záběr z palubní kamery, který se řítí vstříc siluetě letounu na letištní ploše, obletěl ruský internet už v lednu. Půl roku ho sdílely telegramové kanály bez oficiálního komentáře. Teprve 1. července 2026 agentura TASS přinesla první vyjádření ruského resortu obrany: dron se jmenuje BM-70, má dolet až 100 kilometrů, startuje z plochy o poloměru pouhých dvaceti metrů a k odpalu je připravený zhruba za deset minut. Podle Moskvy dokáže operovat ve dne i v noci a jeho bojová část prý proráží i železobetonové kryty. Jenže mezi efektním videem a důkazem o zničeném americkém stíhači leží propast, kterou zatím žádný satelitní snímek ani nezávislá analýza nepřeklenula.

Co vlastně BM-70 je, a co o něm nevíme

Ruská strana BM-70 řadí do kategorie útočných bezpilotních prostředků, v západní terminologii nejblíže takzvané barážující munici, která vyčkává v prostoru a na pokyn operátora se vrhne na cíl. Oficiálně potvrzené parametry jsou skromné: dolet 100 km, rychlé rozvinutí, palubní kamera s dálkovým navedením a schopnost zasáhnout zodolněné cíle. Přesná hmotnost, rychlost, typ bojové hlavice ani výrobce veřejně potvrzeny nejsou.

Ruské sekundární zdroje dávají BM-70 do souvislosti s rodinou Italmas od firmy ZALA Aero, dceřiné společnosti koncernu Kalašnikov. Jenže oficiální představení Italmasu z října 2023 uvádí spalovací motor a dolet přes 200 kilometrů, tedy paradoxně více, než co Moskva deklaruje u BM-70. Označení BM-35 ani BM-70 firma ZALA nikdy veřejně nepoužila. Lineární evoluci „BM-35 → BM-70″ tak dnes doložit nelze; spekulace, že číslovka odráží hmotnostní třídu v kilogramech, zůstává právě jen spekulací.

Pro srovnání: v západním světě existují obdobné systémy. Americko-izraelský HERO 120 nabízí vytrvalost 75 minut, vyšší třída HERO 400 pak dolet 150 km a dvouhodinovou výdrž. Evropský MBDA AKERON RCH170 míří na segment do 80 km s odolným datalinkem do prostředí elektronického boje. BM-70 tedy není „zbraň bez obdoby“, je to ruská varianta už existující střední barážující munice.

Záběry z kamery: důkaz, nebo propagandistický formát?

Palubní video z přibližování k cíli plní dvojí roli. Vojensky ukazuje, že operátor dokázal dron navést na objekt na letištní ploše. Mediálně vytváří materiál, který je snadno sdílitelný, vizuálně srozumitelný a působí jako nevyvratitelný důkaz. Divák vidí útok téměř do nárazu. Jenže samotný záběr neříká, zda šlo o skutečný F-16, o starší Su-27, nebo třeba o nafukovací maketu.

A právě makety hrají v tomto příběhu klíčovou roli. Dne 26. ledna 2026 zasáhl ruský dron BM-35 cíl na letišti Kanatove. Ruské kanály slavily zničení F-16. Následná analýza však ukázala, že šlo o nafukovací maketu, která stála zlomek ceny skutečného letounu. Ukrajina tyto makety vystavuje na obranných veletrzích a aktivně je používá k odlákání ruských úderů. Vizuálně působivé video tak může být současně pravým záznamem zásahu i zcela zavádějícím důkazem o hodnotě cíle.

U Myrhorodu je situace obdobná. Ruská tvrzení hovoří o zasažených Su-27, F-16 a radarech, ale počty nejsou mezi jednotlivými zdroji konzistentní a satelitní ani jiné nestranné potvrzení škod v otevřených zdrojích dohledatelné není. Podstatné je vnímat tento typ videí jako ideální nástroj ruské informační války: minimum kontextu, maximum emocionálního účinku.

Skutečná hrozba pro ukrajinské letectvo

Taktické ohrožení je nicméně reálné, a bylo by chybou ho bagatelizovat. Každý letoun zaparkovaný na otevřené ploše bez tvrdého krytí, rozptylu a protidronové obrany je zranitelný. Ne vůči BM-70 specificky, ale vůči celé škále ruských prostředků, od Lancetů přes BM-70 až po balistické rakety.

Samotné F-16 dodané Ukrajině disponují robustní sebeobranou ve vzduchu. Americké letectvo v srpnu 2024 potvrdilo, že ukrajinské stroje dostaly přeprogramované systémy elektronického boje proti vyvíjejícím se ruským hrozbám. Platforma může nést pylonové senzory varování Terma s UV detekcí, zásobníky klamných cílů i rušicí systém ECIPS. To vše ale řeší přežití ve vzduchu, nikoli ochranu zaparkovaného stroje před pomalým dronem s kamerou.

Obrana letiště vyžaduje jiné nástroje:

• Tvrdé kryty a rozptyl – letouny nesmí stát pohromadě na otevřené ploše.
• Makety a klamné cíle – případ Kanatove ukázal, že fungují a odlákají reálné útoky.
• Mobilní protidronová obrana – krátkodosahová PVO, elektronické rušení, detekční systémy.
• Časté přesuny – omezení doby stání na jednom místě.

Pokud BM-70 skutečně startuje za deset minut a útočí na vzdálenost 100 km, každé letiště v této hloubce za frontovou linií musí počítat s tím, že „bezpečný týl“ už bezpečný není.

BM-70 v kontextu ruské dronové palety

Význam BM-70 nespočívá v tom, že by sám o sobě měnil průběh vzdušné války. Spočívá v tom, že Rusku rozšiřuje paletu prostředků mezi lehčími Lancety a masovými strategickými údery drony typu Šáhid/Geran. Lancet od firmy ZALA je primárně nástrojem přesných úderů proti dělostřelectvu, radarům a taktickým cílům v blízkosti fronty, silně navázaným na průzkumný dron Z-16. Na opačném konci spektra stojí Šáhid/Geran, používaný k masovým nočním vlnám hluboko do ukrajinského týlu; jen při útoku z 5. října 2025 Rusko nasadilo zhruba 250 těchto dronů během jediné noci.

BM-70 zapadá mezi ně: operační hloubka kolem 100 km, cíle typu letiště, sklady, radary. Skutečná změna přijde jen tehdy, pokud ho Rusko nasadí sériově a propojí s průzkumem.

A právě sériová výroba naráží na limity. Estonská zahraniční rozvědka ve výroční zprávě za rok 2025 konstatuje, že ruský dronový průmysl zůstává závislý na dovážených součástkách, zejména elektronice a motorech, a že kritické komponenty dál přicházejí přes prostředníky, především z Číny. Analytická organizace C4ADS podrobně zmapovala, jak Rusko lokalizovalo výrobu íránských dronů přes síť prostředníků obcházejících sankce. Británie v květnu 2026 uvalila další kolo sankcí právě na tyto sítě. BM-70 je tak spíš důkazem ruské adaptační schopnosti a funkčních obcházek sankcí než důkazem technologické soběstačnosti.

Co z toho plyne pro válku, která trvá přes čtyři roky

Válka na Ukrajině, probíhající od února 2022, vstoupila do fáze, kdy obě strany soupeří v inovacích rychleji než kdykoli předtím. Rusko představuje nové typy dronů, Ukrajina odpovídá maketami, elektronickým bojem a vlastní bezpilotní produkcí. Jedno efektní video z palubní kamery tento závod nerozhodne. Ale pokud Rusko dokáže BM-70 vyrábět ve stovkách kusů a systematicky je nasazovat proti letištím v operační hloubce, ukrajinské velení bude muset zásadně přehodnotit způsob, jakým chrání svou nejcennější leteckou techniku.

Zatím je BM-70 především nový prvek v širším ekosystému, a zároveň ukázka toho, jak snadno se z jednoho záběru kamery stane globální příběh o „zkáze“, aniž by kdokoli nezávislý potvrdil, co přesně na té letištní ploše stálo.