Ruští piloti musí v Su-25 sledovat bojiště periskopem. Sedí v titanové vaně, která jim pomáhá i škodí

Suchoj Su-25, v kódu NATO „Frogfoot“, je stroj navržený kolem jediné myšlenky: dostat pilota zpátky na zem živého. Sovětští konstruktéři v sedmdesátých letech věděli, že letoun pro přímou podporu pozemních sil bude létat nízko, pomalu a v palbě. Postavili proto kokpit jako obrněnou schránku, která pilota obklopí titanem ze všech stran. Jenže každý milimetr pancíře je milimetr, přes který pilot nevidí. A v prostředí, kde o přežití rozhoduje schopnost zachytit odpálený MANPADS o dvě sekundy dřív, je slepý úhel něco víc než ergonomický nedostatek.

Titanová vana zblízka

Označení „titanová vana“ není přehánění. Kokpit Su-25 tvoří svařovaná titanová kapsle, uvnitř které pilot sedí nízko, stísněně, obklopený ochranou. Podle technické brožury modernizace Su-25KM má čelní stěna kapsle tloušťku 24 mm, zadní rovněž 24 mm, dno 10 mm. K tomu přidejte 17mm ocelovou opěrku hlavy a čelní pancéřové sklo TSK-137 silné 55 milimetrů. Celková hmotnost pancéřování dosahuje stovek kilogramů.

Výsledek: pilot přežije zásah střepinami i přímou palbu malorážových zbraní ze země. Konstrukce draku je navíc záměrně redundantní, oddělené hydraulické okruhy, zdvojené řízení, samonosné křídlo schopné unést poškození. Su-25 se z Afghánistánu vracely s děrami, které by jiný letoun nepřežil. To je ta stránka, která pomáhá.

Periskop jako přiznání kompromisu

Ta druhá stránka je výhled. Pilot v jednomístném Su-25 vidí dopředu přes pancéřové sklo a dolů pod letoun, což je pro útok na pozemní cíle nezbytné. Dozadu ale nevidí téměř nic. Právě proto je na překrytu kokpitu umístěn periskopický prvek, který kompenzuje mrtvý úhel za zády pilota. Nejde o hlavní nástroj pro sledování bojiště před letounem, jak by se mohlo zdát. Je to nouzové řešení problému, který pancéřová koncepce sama vytvořila.

U dvoumístné cvičné verze Su-25UB je situace ještě výmluvnější: zadní kokpit má vlastní periskop orientovaný dopředu, protože instruktor za přepážkou by jinak při vzletu a přistání dráhu neviděl. Periskop u Su-25 tedy není univerzální vybavení se stejnou funkcí, mění se podle verze a vždy řeší totéž: výhled, který pancíř vzal.

Základní Su-25 navíc nemá klasický průhledový displej (HUD) a pracuje s jednodušším zaměřovacím systémem ASP-17. Pilot tak při útoku v malé výšce kombinuje omezené zorné pole s avionikou, která mu situační přehled příliš neulehčuje.

Co to znamená nad Ukrajinou

Studie britského think-tanku RUSI o ruské vzdušné válce nad Ukrajinou popisuje typický profil nasazení Su-25: lety pod tisíc metrů, často pod sto metrů, loftované raketové útoky s plošným efektem spíš než s přesným zásahem. Piloti vstupují do prostoru nasyceného týmy s přenosnými protiletadlovými střelami, odpálí neřízené rakety a okamžitě se stáčejí pryč. Obranný systém Vitebsk podle ruských tvrzení chrání proti většině jednotlivých kontaktů s MANPADS. Jenže problém není jeden odpal, je to opakovaná expozice v zónách, kde na každém kilometru čeká další střelec.

Čísla mluví jasně. Databáze Oryx k 25. 5. 2026 eviduje minimálně 41 vizuálně potvrzených ztrát ruských Su-25 a 22 ukrajinských. Jde o dolní hranici, skutečné ztráty budou vyšší. Odolnost titanové vany je reálná. Imunita ne.

Rusko přesto typ drží ve službě. V dubnu 2026 přesouvalo část taktického letectva včetně Su-25 na civilní letiště blíže k frontě, protože potřebuje krátké reakční časy pro podporu pozemních sil. Modernizované varianty SM a SM3 dostaly GLONASS, digitální displej a vylepšený zaměřovač, základní kompromis kokpitu ale zůstává.

Problém, který není jen ruský

Americký protějšek A-10C Thunderbolt II řeší tutéž misi jinak. Velký bublinový překryt dává pilotovi výhled téměř kolem dokola, k tomu HUD, noční vidění a systém zaměřování přilbou. Titanový pancíř chrání proti zásahům do ráže 23 mm, podobně jako u Su-25. Ale i americké letectvo dospělo k závěru, že klasický nízkoletící obrněný bitevník je na moderním bojišti problematicky přežitelný, studie RAND popisuje posun USAF k víceúčelovým platformám a přesné munici odpalované z bezpečnějšího odstupu.

Su-25 tedy není anomálie. Je extrémním představitelem koncepce, která celosvětově naráží na své limity. Rozdíl je v tom, že Západ od ní ustupuje, zatímco Rusko ji z nedostatku alternativ dál provozuje.

Český rozměr příběhu

Mezi prvními dodávkami zbraní z České republiky na Ukrajinu v březnu 2022 bylo přes 160 kusů přenosných protiletadlových systémů 9K32 Strela-2. Podle údajů českého ministerstva obrany má Strela-2 efektivní dosah 3,2 kilometru a efektivní výšku zásahu dva kilometry. Vylepšená Strela-2M pak dosah 4,2 km a výšku 2,3 km. To je přesně obálka, v níž Su-25 nad Ukrajinou operují, pod tisíc metrů, často ještě níž. Později Česko dodalo i stovku systémů MR-2 Viktor, ty ale cílí spíše na drony a vrtulníky; proti rychlému bitevníku je okno zásahu výrazně horší.

Éra obrněných bitevníků možná nekončí úplně, ale pilot Su-25, který se dívá dozadu periskopem a doufá, že titanová vana vydrží ještě jeden zásah, ví líp než kdokoli jiný, kolik ta éra stojí.