Jak sestřelit balistickou raketu? I přes desítky let vývoje v mnoha státech stále není plně funkční ochrana

První balistická raketa se objevila během 2. světové války. Okamžitě po jejím nasazení se začaly hledat prostředky ke zničení těchto nebezpečných bojových prostředků nesoucích zbraně hromadného ničení. Proto je velmi důležité ICBM (intercontinental ballistic missile – mezikontinentální balistická střela) zachytit a zničit včas. To se ovšem snadněji řekne, než udělá.

Projekty jako z vědeckofantastických filmů

Prvním projektem, který se zabýval sestřelením balistických střel středního doletu, byl americký projekt Wizard (čaroděj), jenž běžel mezi lety 1946 až 1958. Testovalo se i zničení pomocí stíhaček, ale to naprosto selhalo. Proto se testovala dodnes nejosvědčenější metoda – protiraketa. Když roku 1957 vyzkoušel Sovětský svaz raketu R-7, byl celý projekt zrušen.

V 60. letech byla zahájena celá řada programů. Asi nejzajímavější byl Nike Zeus a z něj vycházející Spartan. Upravená protiletadlová střela Nike měla zničit letící sovětské rakety nad Aljaškou a Kanadou. Problém však byla rychlost střel a jejich navádění. Proto byl vyvinut LIM-49 Spartan. Ten nesl nukleární hlavici o síle až 3 kilotuny, která měla raketu zničit. To však bylo stejně destruktivní jako neúčinné a celý program byl zrušen. 

iZdroj fotografie: USAF / Public Domain

Ještě větší sci-fi pak byl program FOBS (Fractional Orbital Bombardment System). Ten počítal se systémem satelitů, které měly nést protiraketové zbraně. Ani v SSSR však nelenili a roku 1972 byl v okolí Moskvy rozmístěn systém A-35, jenž sloužil až do roku 1990. Obě strany studené války však měly se systémy problémy. Byly totiž nespolehlivé a nesmírně nákladné. Proto byla roku 1972 podepsána smlouva zakazující jejich vývoj.

Nefunkční hvězdné války  

V roce 1983 přišel prezident Ronald Reagan se Strategickou obrannou iniciativou známější spíše jako Hvězdné války. Jednalo se o celou řadu systémů, včetně družic s lasery, které měly zničit sovětské balistické rakety před zasažením USA. Dodnes se vedou spory o to, zda se jednalo o velký politický bluf nebo reálný projekt. Některé systémy byly skutečně vyvinuty a zařazeny do výzbroje. Na druhou stranu by reálný vývoj a plné zprovoznění trvalo asi 20 let a stálo by biliony dolarů. 

Americké programy, i když mnohem skromnější, běžely i v 90. a nultých letech 21. století. V těchto letech se předpokládalo, že nedojde k masivním raketovým úderům, ale pouze k omezeným útokům za pomoci mála raket ze států jako Írán nebo KLDR. Ostatně součástí jednoho z nich měl být i tolik diskutovaný a nakonec nepostavený radar v Brdech.   

iZdroj fotografie: USAF / Public Domain

Nejzajímavějším produktem těchto iniciativ byl Boeing YAL-1. Do legendárního dopravního stroje Boeing 747 byl namontován vysoce výkonný laser. Ten byl tak výkonný, že dokázal ničit rakety ještě nad územím nepřítele, a celý systém prošel úspěšnými testy. Bohužel byl tento nadějný projekt roku 2011 zrušen. Podle Pentagonu by celý program vyšel na astronomické částky. Prototyp byl sešrotován roku 2014.

Nejen Rusko a Amerika

V současné době jsou asi nejslavnějšími a nejpokročilejšími systémy protiraketové obrany americký systém MIM-104 Patriot a ruské S-300 a S-400. Na protiraketové obraně však intenzivně pracují i jiné státy. V Evropě se Itálie a Francie spojily při vývoji systému SAMP/T. V Izraeli byl do provozu roku 2017 uveden systém Davidův prak. Nelení ani v Číně a Indii.

Všechny země narážejí na stejné problémy. V první řadě je nutné přesně detekovat start a směr letu balistické střely. Bez toho samozřejmě není možná její likvidace. Podle zákulisních informací má proto v sobě Davidův prak zakomponované prvky umělé inteligence. Velký důraz se v poslední době dává i na rušení elektroniky střel a hlavic.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Bohužel ani konstruktéři balistických střel nelení. Ruské rakety Bulava jsou tak vybaveny vysoce výkonnými rušičkami, dokážou vypouštět klamné cíle a až do dosažení místa dopadu manévrovat. Daleko větší výzvou jsou pak hypersonické zbraně. Ty je kvůli vysoké rychlosti a malému radarovému odrazu zatím nemožné spolehlivě zastavit. To, zda budou potřeba zcela nové systémy, nebo pouhé modernizace stávajících, se tak teprve ukáže.