Severokorejské letectvo je totálně marné. Kdyby zakročily americké F-22, ani by nevystřelilo

Když se řekne vzdušný souboj, většina lidí si představí dva piloty, kteří se navzájem vidí, manévrují a pálí. Realita moderního vzdušného boje je jiná: rozhoduje ten, kdo protivníka detekuje jako první, zamkne ho na desítky kilometrů a odpálí střelu dřív, než druhá strana vůbec ví, že v prostoru někdo je. A přesně v tomhle parametru je propast mezi americkým F-22 a čímkoli, co dokáže zvednout do vzduchu Korejská lidová armáda, tak obrovská, že slovo „souboj“ ztrácí smysl.

Muzeum ve vzduchu proti neviditelnému lovci

Severokorejské letectvo, oficiálně Korean People’s Army Air and Anti-Air Force, na papíře vypadá mohutně. Stovky letounů, desítky základen, tisíce vojáků. Jenže podle analýzy CSIS tvoří páteř flotily stroje z éry korejské a vietnamské války: MiG-15, MiG-17, MiG-19 a MiG-21. Nejmodernějším stíhacím letounem je malý počet exportních MiG-29, umístěných podle satelitních snímků CSIS Beyond Parallel na základně Sunchon. I ty ale pocházejí z pozdních osmdesátých let.

Problém není jen stáří draků. Jak upozorňuje 38 North, po rozpadu Sovětského svazu a po sérii mezinárodních sankcí KLDR fakticky přestala získávat nové bojové letouny. Modernizuje lokálně to, co má, ale přístup k současné avionice, radarům a řízeným střelám dlouhého dosahu je prakticky uzavřený. Provozuschopnost flotily je podle otevřených zdrojů pravděpodobně nízká: tvrdá čísla neexistují, ale analytici se shodují na slově „omezená“.

Kdo koho uvidí první

F-22 Raptor je stroj navržený kolem jediného principu: vidět a nezůstat viděn. Oficiální popis amerického velení hovoří o schopnosti „detekovat, sledovat a ničit cíle na prodloužené vzdálenosti při nízké zjistitelnosti“. V praxi to znamená, že Raptor díky stealth technologii a pokročilému radaru AN/APG-77 získá palebné řešení na protivníka v okamžiku, kdy severokorejský MiG-29 se svým starším radarem Žuk ještě netuší, že v prostoru vůbec někdo je.

Titulkové „ani by nevystřelilo“ je zkratka, ale opřená o reálnou fyziku. V nejpravděpodobnějším scénáři by severokorejské stroje přišly o možnost kvalitního zamčení cíle dřív, než by samy efektivně odpálily střely. Nejde o manévrovatelnost ani o rychlost, jde o informační převahu. F-22 bojuje v jiné dimenzi než MiG-29 z roku 1988.

Raptor v regionu: ne trvalá posádka, ale rotační hrozba

Americké letectvo nedrží F-22 v Jižní Koreji natrvalo. Základna Kunsan v květnu 2024 hostila čtyři Raptory na týdenní integrační cvičení, v červnu 2024 navázala Osan. Kunsan přitom v oficiálních materiálech funguje jako uzel pro „Accept Follow-on Forces“, tedy místo schopné přijmout, obsluhovat a znovu vyslat stroje páté generace do prostoru operací. Nejnovější veřejně potvrzená regionální rotace F-22 je z května 2026, tentokrát na japonskou Kadenu.

Rotační model je záměr, ne slabina. Sedmá vzdušná armáda USA ho popisuje jako součást konceptu Agile Combat Employment: cílem je komplikovat protivníkovu strategickou kalkulaci tím, že nikdy přesně neví, kde zrovna pátá generace stojí. Od Kunsanu k severokorejské základně Sunchon je vzdušnou čarou zhruba 395 kilometrů. Pro F-22 je to pár minut letu.

Marné neznamená bezvýznamné

Bylo by chybou číst situaci tak, že severokorejské letectvo je nula. CSIS výslovně varuje, že navzdory zastaralosti zůstává „extremely dangerous“, a to kvůli počtům, připravenosti a blízkosti k hranici. V širším konfliktu by severokorejské stroje mohly plnit rušivou a nasycovací roli, nutit protistranu reagovat a vázat kapacity. Su-25 jako útočné letouny nepotřebují vyhrát vzdušný souboj, aby nadělaly škodu na zemi.

A pak je tu kontext, který se týká i Evropy. NATO ve Washingtonské deklaraci z července 2024 přímo uvedlo, že vojenská spolupráce KLDR s Ruskem vážně dopadá na euroatlantickou bezpečnost. Korejský poloostrov není vzdálená exotika bez vztahu k nám: je to místo, kde se protínají zájmy velmocí, které formují i náš bezpečnostní prostor.

Proti Severní Koreji je F-22 nástrojem demonstrace absolutní převahy. Proti čínským J-20, které Pentagon ve své výroční zprávě označuje za rostoucí výzvu, by šlo o zásadně jiný druh střetu. Severokorejské letectvo ale v té lize nehraje, a s každým rokem, kdy nedostane nové stroje, se propast jen prohlubuje.