Souboj mezi legendárními letouny F-16 a MiG-29 by byl těsný. Nakonec by ho ale rozhodla technologie

V 80. letech minulého století se na špičku stíhacích letadel dostaly dva stroje, které v mnoha letectvech slouží dodnes. Byl jím americký F-16 Falcon a sovětský MiG-29 Fulcrum. Žádné rozsáhlé souboje mezi nimi se nekonaly, i když existovaly situace, kdy proti sobě létat mohly. Přesto je velikou otázkou, jak by dopadly vzájemné souboje těchto letadel a který stroj by nakonec v souboji zvítězil. Protože rozdíly mezi nimi nebyly velké a šance tedy měly oba.

Velkou roli hraje i výcvik

Vzájemné soupeření dvou strojů ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z nich je například kvalita výcviku pilotů, jejichž schopnosti se mohou stát rozhodujícími, pokud znají přednosti svého letounu, slabosti nepřátelského a dokážou toho využít. Obecně se soudí, že američtí letci toho měli nalétáno více než ti sovětští, ale nemuselo to platit vždy. U ruských to je s počty nalétaných hodin dle všeho horší, ani ve válce na Ukrajině se ruské letectvo moc nepředvedlo.

Ale pro pouhé teoretické posouzení je možné soustředit se jen na technické schopnosti letadel a ostatní aspekty zanedbat. Co je pro letadla a letectva velmi důležité, je cena a provozní náklady strojů. Pokud jsou stíhačky drahé a jejich údržba a letové hodiny také, letectva si jich nemohou pořídit tolik. V tomto aspektu kupodivu vítězí americká stíhačka, jejíž základní cena byla 35 milionů dolarů (822 milionů Kč), zatímco MiG-29 byl o polovinu dražší.

iZdroj fotografie: Depositphotos

I provozní náklady sovětského letounu jsou zhruba o pětinu vyšší než toho amerického. Bylo to dáno především koncepcí letounů, MiG-29 je dvoumotorový, F-16 jednomotorový. Naopak MiG-29 by jednoznačně vyhrál v rychlosti a ovladatelnosti. Těmito vlastnostmi jsou sovětské a dnes ruské stroje pověstné.

Koncepce v SSSR se totiž vždy více soustředila na boj z blízka. Proto má jejich stroj koeficient manévrovatelnosti 9,6 bodu z 10, zatímco ten americký jen 7,9. F-16 s rychlostí Mach 2 také zaostává za svým soupeřem, kterého jeho motory dokážou hnát rychlostí až Mach 2,25.

Americké dělo střílí mnohem rychleji

O něco jiná by byla situace kolem zbraní. Ty letadla mohou nést různé a jejich účinnost, hlavně u raket vzduch-vzduch, závisí například i na schopnosti radaru. Pokud bychom se ale zaměřili jen na hlavňovou výzbroj, americký stroj má nespornou výhodu. Jeho rotační šestihlavňový kanón M61A1 Vulcan typu Gatling ráže 20 mm vypálí až 6 000 ran za minutu s úsťovou rychlostí 1 050 metrů za sekundu.

Sovětský automatický jednohlavňový letecký kanón ráže 30×165 mm z výzbroje letadla Mig-29 pálí rychlostí jen 1 800 ran za minutu a projektily z něho vylétají rychlostí 800 metrů za sekundu. Jak již bylo řečeno, na tom, jak by dopadla střelba na dlouhé vzdálenosti, by se projevily i schopnosti radaru. Kdo je schopen dříve detekovat nepřítele, má nespornou výhodu a může i dříve odpálit střely na dlouhou vzdálenost. Na tento druh boje se naopak soustředili v USA.

iZdroj fotografie: Uživatel KGyST / Creative Commons / CC BY-SA

Oba stroje disponují radary typu AESA. Ale Američané jsou a byli v konstrukci těchto radarů vždy napřed, i když vlastnosti a možnosti těchto radarů instalovaných v MiG-29 sloužících jen v SSSR a dnes v Rusku nejsou dodnes zveřejněny. Exportní varianty radarů v Mig-29A, které se dostaly do rukou amerických odborníků, nejsou však ani zdaleka tak výkonné jako u F-16.

Velikost může hrát roli, ale asi zanedbatelnou

Co teoreticky může hrát v souboji letounů roli, je jejich velikost, i když tento údaj může být velmi subjektivní a neznamená to, že větší stíhačka musí být zákonitě lepší. V tomto jednoznačně dominuje MiG-29, který je jak delší, tak má větší rozpětí křídel a tím i nosnou plochu. To souvisí i s větší obratností tohoto stroje.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY-SA

Pokud se srovnají všechny tyto zvolené parametry, je teoretickým vítězem tohoto souboje americký stroj. U něho je nutné brát v úvahu, že během posledních desetiletí procházel neustálým vývojem a modernizacemi, které značně zlepšovaly jeho schopnosti. Samozřejmě modernizován byl i MiG-29 v Rusku, ale tyto úpravy se s těmi americkými podle všeho srovnat nedají.

I když ruská strana ve své propagandě dnes vyzdvihuje poslední verzi Migu-29 označovanou jako MiG-35 opět jako „nejlepší lehký stíhač… a tak podobně”. Současný F-16V je tak reálně a střízlivě viděno považován stále za jeden z nejlepších a nejmodernějších stíhacích letounů 4. generace světa.

Jaké letadlo je podle vás lepší a v kvůli jakým parametrům?

Zdroj: BulgarianMilitary