Možný soumrak nad projektem levnější stíhačky páté generace Su-75 Checkmate. Rusku vyschl zdroj financování

V roce 2021 NPO Suchoj představil vizi svého nového jednomotorového stíhacího letounu páté generace Su-75 Checkmate. Tedy alespoň vystavoval jeho dřevěný model a tvrdil, že letoun se do vzduchu vznese v roce 2023, což později o rok posunul. Letoun měl stát maximálně 30 milionů dolarů (754 milionů korun). Nyní se zdá, že se stroj možná nevznese vůbec. Jeho vývoj měli platit především zahraniční zájemci. Největší a nejsolventnější však dle všeho financování zastavil.

Stíhačka primárně na export

Rusko má svůj letoun páté generace Su-57, který svou koncepcí vyhovuje ruskému pojetí letectva. Vyvíjet a konstruovat jednomotorový letoun, když se podobné stroje v ruském letectvo již dlouhou dobu nevyužívají, tedy nedávalo smysl. Jen do okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že letadla páté generace mohou být zvlášť cenným exportním artiklem i prostředkem šíření vlivu. Su-75 totiž neměl být primárně určený pro ruské letectvo, ale jak jsme informovali v tomto článku, byl koncipovaný na vývoz. A měl využít mnoha technologií vyvinutých pro Su-57.

Na světovém trhu totiž dnes existují jen tři sériově vyráběná stíhací letadla páté generace, která lze teoreticky objednat a koupit. Kromě Su-57, jež má svoje specifické problémy kvůli sankcím vůči Rusku, jde o americké F-35 a čínské J-20B. Čína stroje tohoto typu ale na export nenabídla, pro vývoz připravuje jiný svůj stealth stroj, FC-31, který je zatím ve zkouškách. Čína by navíc ani v budoucnu J-20B dle všeho neprodala například do Vietnamu, jenž je tradičním odběratelem ruských zbraní.

iZdroj fotografie: Uživatel Mztourist / Creative Commons / CC BY-SA

Má s ním dlouhodobé spory podobně jako s Indií. Američané zase své F-35 dodávají jen svým nejlepším spojencům. Ten navíc stojí přes 80 milionů dolarů (2 miliardy korun). Některé země si to ekonomicky nemohou dovolit a některým dalším je USA prostě nedodají. Nejdůležitějším přispěvatelem vývoje Su-75 se měly stát Spojené arabské emiráty. Ty původně na konci Trumpova prezidentství podepsaly závaznou objednávku na dodávku 50 kusů F-35 z USA, ale administrativa současného prezidenta Bidena ji dala k ledu.

V SAE se proto poohlédli jinde a dohodli se z korporací Suchoje (s podporou vlády Ruska) na financování vývoje nově se objevivšího projektu Su-75. Proto byla maketa tohoto stroje právě vystavena na letecké výstavě v SAE v Dubaji. Nyní ale tato arabská země financování vývoje zastavila nebo alespoň pozastavila. To je pro vývoj ruského letounu téměř smrtelná rána, navíc v době, kdy se Rusko potýká s ekonomickým poklesem způsobeným válkou na Ukrajině. Je tak skoro jisté, že Su-75 v roce 2024 nevzlétne – a nemusí se tak ani stát v budoucnu.

Emiráty si mohou chtít naklonit USA

Spojené arabské emiráty mohou mít ke svému kroku několik důvodů. Mohou tím Spojený státům signalizovat ochotu podílet se na sankcích vůči Rusku. Spolu s nedávným zlepšením vztahů s Izraelem by se jim tak mohla otevřít cesta k dodávce vytoužených F-35. Navíc je i této arabské zemi jasné, že u špičkových zbraní je Rusko závislé na moderních západních technologiích, které dnes zatím neumí samo duplikovat, ani vyrobit. Proto jsou ostatně sankce proti Rusku pro svoje dopady na vývoj nových zbraní v zemi zvláště účinné.

Nikdo nepochybuje o tom, že se Rusko snaží tyto dopady nějak obejít, ať už pomocí průmyslové špionáže, nebo pokoutnými a neveřejnými dohodami za ekonomicky velmi nevýhodných podmínek pro Rusko. Vypadá to ale, že tímto způsobem Rusko získává jen „drobty“ a o plnohodnotném transferu moderních technologií si zatím může nechat jen zdát. Lze se sice dohadovat, co asi Rusko dostává za pokračující a stále rostoucí, i když poněkud utajované dodávky vzácných kovů a uranu například do USA (bez ohledu na panující sankce).

iZdroj fotografie: Uživatel Mztourist / Creative Commons / CC BY-SA

Ale na druhou stranu, Rusko je teď v pozici výrazně slabšího a nemůže si mnoho diktovat ani v těchto situacích. A je nepochybné, že to USA umí využít ve svůj prospěch. Proto se v SAE zřejmě rozhodli, že financovat vývoj letadla, které je nemožné v reálné době získat, by bylo jen sypáním peněz do černé díry, a finanční pramen pro NPO Suchoj na tento projekt tudíž vyschl. Samozřejmě stále existují i další možní partneři projektu Checkmate. Jedním z nich je výše zmíněný Vietnam.

Mluvilo se i o Indii, ale to není příliš pravděpodobné, protože ta vyvíjí vlastní dvoumotorový letoun páté generace s označením AMCA. Další možností je Argentina. Avšak tyto země určitě nemají tak štědrou kapsu jako ropná velmoc. Navíc i ony si musí být vědomé omezeních, se kterými se Rusko nyní potýká. Často se v této souvislosti také připomíná, občas i se škodolibým podtextem, že rozhodnutí Spojených arabských emirátů přerušit financování vývoje Su-75 souvisí i s tím, že ruské zbraně nejsou v praxi v bojích na Ukrajině tak skvělé, jak se o nich tvrdilo.

Ale s tímto tvrzením by bylo dobré se neukvapovat. Současné úspěchy ukrajinské armády proti té ruské vybojovali vojáci Ukrajiny až na výjimky se starší ruskou výzbrojí, i když byli masivně podporováni ze Západu. Hlavním markantem neúspěchu ruských zbraní není tedy jejich kvalita, ale totální neschopnost jejich lidské obsluhy a vojenského velení na všech stupních ruské armády. Totéž se stalo i tehdejší Rudé armádě v roce 1941 a 1942. Ale když válka trvala déle, Rusové se naučili válčit i s tím, co měli. Bylo by dobré na to myslet i dnes.