Za studené války se západ a východ snažily získat co nejvíce informací o technice svého soupeře. Po pádu Berlínské zdi se západu do rukou dostalo i to nejmodernější.
Stíhačka MiG-29 Fulcrum byla jednou z obávaných zbraní ve výzbroji států Varšavské smlouvy. Měla být protiváhou západních stíhacích strojů, především stíhačky F.-16, kterou USA dodaly do mnoha spojeneckých zemí. Tak jako Sovětský svaz svůj MiG-29. Ten se ale nakonec díky tomu dostal do rukou NATO. Ovšem ne tak, že by byl ukraden nebo nějak pokoutně získán, jak se tomu dělo na obou stranách za Studené války.
MiG-29 byl od začátku obávaný
Američané se o nové stíhačce dozvěděli již v roce 1977 ze satelitních snímků. „Pouhým pohledem na jeho velikost a tvar bylo jasné, že Sověti vyvíjeli protějšek k našim F-16 a F/A-18,“ tvrdí Benjamin Lambeth, autor knihy Ruská letecká síla v krizi. Snažili se o letadle zjistit co nejvíce. Bylo jim jasné, že malý a obratný letoun by mohl být pro západní stíhací letadla zdatným soupeřem. Jak velký se nakonec ukázalo na začátku 90. let.
V roce 1988 totiž 24 strojů koupilo východní Německo. Jenže již i rok později padla Berlínská zeď a za několik měsíců se obě Německa spojila. Nové letouny sovětské konstrukce se tím ocitly ve výzbroji jednoho z předních států NATO. Luftwafe stroje přeorganizovala a umístila v Rostoku. Zde začaly původně východní stroje cvičit se stíhacími letadly spojenců NATO. Ti je samozřejmě v simulovaných soubojích otestovali do krajnosti.
Potvrdili si, že obavy z letadla byly oprávněné. Minimálně v některých druzích boje. Zjistili například, že sovětský letout je velmi rychlý a obratný. Zatímco mohl dosahovat rychlosti až Mach 2,3, jeho soupeř F-16 jen Mach 2,05. I když byl americký stroj vybaven moderním systémem řízení fly-by-wire, zatáčel mnohem pomaleji než Fulcrum. Přesto, že ten měl řízení ruční.
Převaha na krátkou vzdálenost
I v boji na krátkou vzdálenest byly sovětské stroje ve výhodě. Jejich rakety Vympel R-73 byly o něco lepší než tehdejší verze AIM-9 Sidewinder. MiG-29 je dokázal vypalovat pod úhlem až 45 stupňů. Jeho piloti měli zaměřovač nasazený na přilbě, což tehdejší západní stroje postrádaly. Dokázaly tak v boji do vzdálenosti zhruba 15 kilometrů porážet tehdejší stíhací letouny jako byly F-14. Tomcat , F-15 Eagle , F-16 Falcon a F/A-18 Hornet.
MiG-29 Germany
Zveřejnil(a) WAR Machine dne Pondělí 17. února 2014
Naopak to bylo při boji na delší vzdálenost. Sovětská střela Vympel R-27 byla horší než její americká obdoba AIM-120 AMRAAM. I radar na MiG-29 byl obecně horší než měli jeho západní soupeři. Lepších výsledků západní stroje dosahovaly i v noci nebo za snížené viditelnosti. Nevýhodou sovětského stroje byl i malý dolet a neschopnost doplňovat palivo za letu. Hodnocení západních odborníků bylo, že se skvěle hodí k obraně bodových cílů, například měst. Ale ne třeba k získávání vzdušné převahy.
Ještě lepší šance západu na prozkoumání MiG-29 se naskytla v roce 1997. Tehdy Moldavsko prodalo svých 21 letounů přímo Spojeným státům. Ty si je odvezly na testování a nasazovaly je i ve výcviku. Německé stoje nakonec v Luftwafe nezůstaly. Jeden byl ztracen při nehodě a dalších 22 si za symbolickou cenu koupilo Polsko, takže letouny zůstaly v NATO. Poslední stroj skončil v muzeu.
Jak hodnotíte kvality sovětského MiG-29?
Zdroj: Wearethemighty, Airspacemag
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 19755
Události
|
PŘEČTENÍ: 27265
