Mezek na španělský způsob, sourozenec stíhacího letounu Bf 109. Buchón měl motor ze Spitfirů, a dokonce si zabojoval

Španělský Buchón byl posledním modelem legendárního Messerchmittu Bf 109. Ve službě vydržel až do 60. let.

i Zdroj fotografie: Hugh Llewelyn / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Frankistické Španělsko se po 2. světové válce ocitlo v izolaci a pod sankcemi. Režim generála Franca se i v této situaci snažil udržet armádu alespoň funkční, když ne plně bojeschopnou, a proto držel ve službě i zastaralé typy vojenské výzbroje, které jinde už dávno skončily v hutích. Jedním z takových strojů byl i legendární Messerschmitt Bf 109. Ten Španělé pro svoji potřebu vyráběli až do roku 1958.

Stálice iberského nebe

První Bf 109 se v řadách Legie Condor, tedy německé nacistické jednotky podporující Francovi falangisty, objevily již v roce 1936. Když v roce 1939 frankisté válku vyhráli, v zemi zůstalo několik starších verzí D, E, postupně dostali i několik kusů verzí F, které ale v polovině války rozhodně výkonově již nestačily. V roce 1942 se proto Franco obrátil na svého „přítele“ Hitlera o pomoc. Podle vzápětí podepsané dohody mělo Španělsko tehdy začít vyrábět nejmodernější verzi Bf-109, označovanou jako G-2.

Motory, vrtule a přístroje slíbilo dodávat Německo. Stroje by vyráběla letecká továrna Hispano Aviación v Seville, a to i pro Německo samotné. Luftwaffe měla totiž za licenci na oplátku obdržet 200 stíhaček ze španělské výroby. Roku 1943 bylo dodáno prvních a jediných 25 rozmontovaných draků, a to bez ocasních ploch. Tím ovšem spolupráce skončila. Německo nebylo kvůli své válečné situaci schopné a ani ochotné do Španělska dodávat motory a ostatní slíbené komponenty.

iZdroj fotografie: Michael Barera / Creative Commons / CC BY-SA

Do Španělska nedošly dokonce ani všechny výkresy a kompletní vzorový kus. V roce 1944 bylo ve Španělsku jasné, že na Třetí říši už nelze v dodávkách výzbroje dál spoléhat, a tak se Španělé rozhodli pustit se do výroby sami. Vývojové práce ale proběhly v konstrukci u Messerschmitta v Německu, a to ještě v r. 1943, kde novou verzi s původním španělským motorem Hispano Suiza HS 89-12Z o výkonu 1 300 koní pojmenovali jako Bf-109J.

Španělé pak v roce 1944 vyzkoušeli na jednom stroji Bf-109E instalaci „hispánky“ s plným technickým úspěchem. Díky drakům, které měli Španělé z Německa, zpětně rekonstruovali kompletní výrobní výkresovou dokumentaci. Jako motorová jednotka byl nadále již použit jen domácí dvanáctiválec do V Hispano-Suiza 12Z a 2. března 1945 vzlétl HA-1109-J1L. Na jeho „sériovou“ výrobu padly všechny původní německé draky. Byly na ně použity ještě nouzové vrtule švýcarské továrny Escher Wiss A.G.

Albion pomáhá starým nepřátelům

Původní Ha-1109 byly značně nespolehlivé, a proto první a jediná „série“ HA-1109-J1L nebyla nikdy převzata armádou a v této verzi se dál nevyráběly. Ale potřeba aspoň nějakých letadel pro vlastní vojenské letectvo byla ve Španělsku stále akutnější. V roce 1951, tedy v roce, kdy se u nás začaly zavádět proudové MiG-15, obnovili výrobu upravených HA-1109 pod označením Ha-1112-K1L. Stroje měly vylepšené motory Hispano Suiza HS 17-12Z, ale třílisté vrtule byly již de Havilland Hydromatic.

Stroje byly vyzbrojeny dvěma kanóny 20 mm Hispano-Suiza HS.404/408 a pod křídly nesly neřízené rakety. Bylo objednáno 200 kusů, ale nakonec jich bylo vyrobeno jen 65. U pilotů nebyly moc oblíbené, protože konstruktéři zapomněli na to, že motor Hispano Suiza se otáčí na druhou stranu než Daimler Benz a konstrukční vyosení směrového stabilizátoru doleva z původních verzí Bf-109E ponechali i u nového svého stroje Ha-1112.

iZdroj fotografie: Public Domain

Když pak pilot španělského Buchónu dal při startu plný plyn, gyroskopický moment vrtule se sčítal s aerodynamickými silami na směrovce místo toho, aby se vzájemně rušily. Ve výsledku pak měl pilot plné ruce i nohy práce s tím, aby letoun aspoň trochu udržel při vzletu ve směru letištní dráhy. Ve stejné době, tj. na začátku 50. let, se studená válka dostala do nové fáze. Politická a ekonomická izolace fašistů na španělském poloostrově se začala pomalu drobit, ze Španělska se rázem stal spojenec Západu se vším všudy.

Vláda Velké Británie například jako symbol vstřícnosti dodala Španělsku velké množství motorů Rolls-Royce Merlin 500-45 a čtyřlistých vrtulí Rotol. Těmito motory byly původně vyzbrojeny legendární Spitfiry, největší protivníci Bf 109. Španělské messerschmitty a Heinkely He-111H měly rázem hlavní problém spolehlivé motorizace vyřešený. Stařičké stroje Bf-109 navíc vedle úprav trupu k instalaci motoru prošly v konstrukci i značným aerodynamickým vylepšením křídel. Výsledným strojem pak byl Ha-1112 M1L s motorem R-R Merlin.

Délka trupu posledního na světě vyráběného „messerschmitta“ byla 9,10 m, rozpětí 9,92 m a výška 2,62 m. Hmotnost prázdného stroje byla 2 656 kg a maximální vzletová 3 330 kg. Britský motor měl 12 válců do V a výkon 871,5 kW (1 185 koní). To dávalo stroji HA-1112-M1L rychlost až 674 km/h ve 4 000 m. Byl to rázem jeden z nejrychlejších strojů z rodiny Bf 109. Dostup byl 10 200 m a dolet 765 km. Přezdívku Buchón (holub) stroj získal díky mohutnému chladiči motoru pod přídí, který připomínal nafouklé vole holuba.

Velké retro Luftwaffe ve válce

Buchón byl vyzbrojen jako starší modely dvěma kanóny 20 mm Hispano-Suiza HS.404/408 a pod křídly bylo 16 neřízených raket 80 mm Oerlikon. Celkem vzniklo 170 kusů HA-1112-M1L. Několik starších strojů bylo přestavěno na dvoumístnou verzi. První stroj vzlétl 29. března 1954 a výroba běžela až do roku 1958. To již ovšem byl na západě frankistický režim rehabilitován a do Španělska přicházely zásilky moderní americké techniky. Přesto byly poslední Buchóny vyřazeny španělský vojenským letectvem až 27. prosince 1965!

Buchón se kupodivu dostal do boje. V roce 1957 Maroko napadlo španělskou kolonii Ifni. Američané zakázali použití své techniky proti Rabatu, kde měli své zájmy, a tak Madrid musel nasadit muzeální kusy. Španělské letectvo připomínalo reinkarnaci Luftwaffe. Dopravu zajišťovaly CASA 352L, tedy Junkers Ju-52/m3, pozice Maročanů bombardovaly CASA 2.111 Pedro, tedy Heinkel He 111, a blízkou podporu jednotkám poskytovaly Buchóny coby stíhací bombardéry. Válka skončila roku 1958 a vojensky Španělé vyhráli.

Mnoho strojů se po vyřazení ze španělského letectva dostalo do muzeí, kde v markingu Luftwaffe představují pro návštěvníky „originální“ německé válečné stroje. Dokonce se staly i východiskem pro dodatečné přestavby na původní válečné verze, například v Německu takto vznikla často předváděná Bf-109G-6 s původním motorem DB 605 a vrtulí VDM.

iZdroj fotografie: Tony Hisgett / Creative Commons / CC BY-SA

Vyřazené, ale letuschopné stroje Buchón se staly i hvězdami mnoha válečných filmů, kde hrály německé druhoválečné stroje. Nejslavnějším je samozřejmě film Bitva o Británii z roku 1969. Nepoužité a vyčištěné záběry z tohoto snímku se v roce 2001 objevily i v českém snímku Tmavomodrý svět. Několik HA-1112 je dosud stále letuschopných a k vidění na leteckých dnech po celém světě.   

Byl Holub povedenou inovací legendárního Messerschmittu?

Diskuze Vstoupit do diskuze
77 lidí právě čte
Zobrazit další články