Suchoj S-70B Ochotnik, ruský létající těžký stealth dron, vyvíjený již od roku 2011, je stále ještě ve stádiu zkoušek, jako všechno v Rusku

Již poměrně delší čas se v ruských médiích opěvují schopnosti těžkého taktického stealt dronu s reaktivním motorem, Suchoje S-70B. Ale stále ho podobně jako Suchoje Su-57 není v řadové službě nikde vidět. Optimistický tón zpráv o jeho vývoji v médiích poněkud opadl. Co se tedy s tímto strojem děje dnes?

Požadavky na dron jsou vysoké. Zdá se, že už dlouho

Předně je třeba říci, že samotný dron je jen jednou, i když hlavní součástí vzdušného komplexu SK-70. Samotný Suchoj S-70B Ochotnik je bezpilotním letounem, který spadá do kategorie stealth, v jehož konstrukci je použito velké množství kompozitových částí a dílů. Je zkonstruován jako samokřídlo a jeho maximální vzletová hmotnost má činit až 20 tun. To z něho dělá nejtěžší bezpilotní letoun ruských VVS.

Rozpětí křídel Ochotniku je odměřeno z fotografií na cca 19,4 metru, délka na cca 15,1 metru a výška na cca 3,5 metru. Může dosáhnout maximální rychlosti kolem 1 000 km/h. S-70 je vybaven pohonnou jednotkou Saturn iz.117BD, což je upravený AL-41F s plochou výtokovou tryskou (vyrobenou technologií 3D tisku) bez komory přídavného spalování a bez možnosti vektorování tahu. Dolet tohoto dronu by měl být údajně 5 000 – 6 000 km.

iZdroj fotografie: Uživatel Rulexip / Creative Commons / CC BY-SA

Tento těžký úderný dron je vybaven dvěma vnitřními šachtami délky cca 4,5 metru a šířky cca 1 metr pro umístění výzbroje, pum a raket o hmotnosti až 2,8 tuny. Dále má být dron vybaven systémy pro vedení radioelektronického boje. S-70B má sdílet celou řadu vybavení a technologií se stíhacím letounem Su-57, přičemž S-70 je typickou ukázkou koncepce Loyal Wingman neboli stálého doprovodu pro vedoucí stíhačku.

S-70B mají dle záměru konstruktérů operovat na bojišti i jako předsunutá průzkumná a senzorická síť pro pilotovaný bojový stroj, především pro Su-57, mají být schopny vést radioelektronický boj proti technologicky vyspělému protivníkovi, případně odpalovat protizemní střely ze svých vnitřních šachet proti cílům na zemi nebo na moři. Díky umělé inteligenci by UCAV typu Ochotnik měl být schopen návratu na svou domovskou základnu i po ztrátě spojení s pozemní řídicí stanicí či s řídícím pilotovaným letounem.

Vývoj dronu Ochotnik byl zahájen v roce 2011

Jeho vývoj započal 12. července 2011, kdy Ministerstvo obrany Ruské federace oficiálně pověřilo JSC P. O. Suchoje, v rámci programu URBK (útočný-průzkumný bezpilotní komplex), vývojem těžkého útočného-průzkumného bezpilotního prostředku (UCAV) pro Ruské VVS. Jenže v té době konstrukční kancelář Suchoje byla právě v situaci, o které české přísloví říká: „mnoho zajíců, psova smrt“.

Navíc neměla do té doby s vývojem a stavbou nepilotovaných reaktivních strojů žádné zkušenosti. Proto byla k projektu Ochotnik přizvána i korporace MiG. Její konstrukční kancelář totiž měla už od roku 2005 rozpracovaný projekt cca 10tunového podzvukového stealth UCAV typu Skat, též v podobě jednomotorového létajícího křídla. Vývoj tohoto stroje u Migů ale dospěl pouze do fáze stavby makety 1 : 1.

iZdroj fotografie: S vědomím Ivo Pujmana

Po podpisu dohody mezi Mig a Suchojem v roce 2012 v Rusku plánovali, že první letový prototyp bude hotov v roce 2016. Nebyl, v říjnu 2013 byl určen nový termín až na rok 2018. Ale mezitím v roce 2017 unikly na veřejnost fotografie neletového dílčího demonstrátoru, který vznikl už v roce 2014. A spekulace o novém ruském dronu nabraly na síle.

První prototyp skutečné podoby S-70 vzlétl v roce 2019

Letový prototyp ruského úderného dronu Suchoj S-70B-1 je ve skutečnosti stále spíše letový demonstrátor, nikoli plnohodnotný bojový dron. Podle dnešních informací je tento stále ještě experimentální stroj určený především k ověření technologií. Pohon mu zajišťuje upravený Al-41F-1 z letounu Su-57 s demontovanou komorou přídavného spalování a s pevnou výtokovou tryskou. Má ještě původní „stíhačkovou“ trysku s kruhovým průřezem, která není z hlediska nároků na „stealth“ vlastnosti stroje zrovna nejvhodnější.

To se ale týká i různých lapačů vzduchu, vystouplých krytů a antén, kterými je převážně shora poseta celá střední část křídla tohoto exempláře. Prototyp S-70B-1 od letounu Su-57 také převzal celý zatahovací podvozek. Jeho zkušební pozemní řídicí stanice byla pro zkoušky umístěna uvnitř dvou zelených „plechových“ kontejnerů. První zkoušku pojíždění prototyp S-70B-1 vykonal na podnikovém letišti výrobního závodu NAZ 23. listopadu 2018. Přitom dosáhl rychlosti 200 km/h.

iZdroj fotografie: Dmitry Zherdin / Creative Commons / CC BY

Po několika dalších pozemních zkouškách podobného typu byl na konci ledna 2019 dopraven na zkušební leteckou základnu Žukovskyj. Dne 14. května 2019 byl prototyp S-70B-1 prezentován spolu s další novou leteckou technikou ruskému prezidentovi V. V. Putinovi, a to na letecké základně Vladimírovka, domovské základně 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achťubinska. Právě z VPD této základny pak zmíněný stroj vykonal svůj první let 3. srpna 2019 ve 12:20 moskevského času a po dobu 20 minut oblétával areál letiště ve výšce cca 600 m.

Rusové vzápětí informaci o úspěšném zalétání tohoto dronu zveřejnili. Protože ale bezprostředně po testu nepustili ven žádné videozáznamy z letu, začaly panovat pochybnosti o jeho úspěšnosti. Zřejmě proto ještě v témže měsíci Ministerstvo obrany Ruské federace dodatečně zveřejnilo z tohoto letu i videonahrávku. Zkoušky se pak urychlily, a v září 2019 zvládl prototyp S-70B-1 svůj první let ve formaci s bojovým letounem Su-57, který trval přes 30 minut a S-70-1 ho absolvoval v autonomním režimu.

Dohady o účelu ruského dronu nabyly v roce 2019 na síle

Po zveřejnění videa ze zkoušek ale začaly dohady. Mezitím byl totiž v červnu 2019, na výstavě Armija 2019 na letišti v Kubince, veřejnosti poprvé představen zmenšený letový technologický demonstrátor původní konstrukce stroje S-70, který později vešel ve známost jako DPLM. Tento zmenšený stroj byl používán v počáteční vývojové etapě, a to k vývoji a dolaďování programového vybavení systému řízení.

Ale protože byl veřejně prezentován jako vývojový exemplář Ochotniku a bylo patrné, že je znatelně jiný než dron na uveřejněném videu z prvního letu, zmatení odborníků a zahraničních novinářů ve „věci“ S-70B tehdy nabylo vrcholu. A to ještě zpočátku nebylo uveřejněno, že na programu UCAV typu Ochotnik se přitom podílí ještě jedna letová zkušebna, a to třetí letový prototyp letounu Su-57, známý jako T-50-3.

iZdroj fotografie: Richard Allen / Creative Commons / CC BY

Ten byl upraven a přeznačen na T-50-3LL a slouží k ověřování činnosti letového a navigačního systému dronu S-70B Ochotnik, který je označován jako KPNO-70B. Na něm se ještě dnes ladí příslušný software za reálných podmínek. Zájem novinářů a zahraničních odborníků o nový dron vyprovokoval „úniky“ a zveřejňování dalších informací. Bylo oznámeno, že nový „Ochotnik“ bude hlavně působit v součinnosti s vyvíjenou dvoumístnou verzí letounu typu Su-57.

Operátor z paluby tohoto stroje bude přitom řídit činnost až čtyř UCAV typu Ochotnik současně. V prosinci roku 2020 pak vešlo ve známost, že prototyp S-70B-1 vykonal několik zkušebních letů na polygonu Ašuluk, s imitátorem PLŘS s pasivním IČ i poloaktivním RL navedením. Hlavním účelem těchto zkušebních letů bylo prověření možnosti použití S-70B Ochotnik jako přepadového stíhače.

Se zmíněným strojem se totiž výhledově počítá též v systému PVO. Při stíhacích misích by přitom tento stroj měl ničit vzdušné cíle za pomoci PLŘS velkého dosahu. Provedení první ostré střelby za pomoci reálné PLŘS na vzdušný terč se mělo údajně odehrát ve druhé polovině roku 2021, a to se střelou kategorie PLŘS, která byla vyvinuta speciálně pro letoun typu Su-57. Tato informace ale dodnes nebyla potvrzena.

Druhý prototyp je viditelně pozměněn oproti prototypu č. 1

Mezitím dne 27. prosince 2019 přišla do Suchojovy kanceláře objednávka na další tři prototypy Ochotniku (S-70-2, S-70-3 a S-70-4) a tři pozemní řídicí stanice označované NPU-70. Druhý S-70B měl být ke zkouškám předán nejpozději do 30. září 2021. Dokončení prototypů č. 3 a č. 4 mělo proběhnout nejpozději do 30. března 2022, respektive 30. listopadu 2022. Zatímco prototypy č. 2 a č. 3 by měly být, podobně jako prototyp č. 1, jen experimentálními stroji, prototyp č. 4 by se již měl blížit podobě sériového stroje.

První dva exempláře pozemní řídicí stanice typu NPU-70 měly být dle zmíněného kontraktu VVS předány v polovině roku 2021. Předání třetí pozemní řídicí stanice typu NPU-70 bylo stanoveno na leden roku 2022. Vývoj zmíněné pozemní řídicí stanice byl přitom nakonec zadán společnosti Kroštadt, která má s vývojem této techniky již bohaté zkušenosti, a lidé u Suchoje si díky tomu dost oddychli. Vývoj a stavba prototypů pomalu pokračovaly.

Druhý letový prototyp UCAV typu S-70B vyjel z prototypových dílen 14. prosince 2021, celé tři měsíce po předepsaném termínu. Není ale známo, jak na toto další zpoždění reagoval zákazník – VVS Ruska. Pro pozorného pozorovatele se od prototypu S-70B-1 druhý exemplář S-70B-2 v mnohém odlišuje. Je už poháněn dvouproudovým motorem Saturn iz.117BD, což je modifikace Al-41F-1 vyvinutá speciálně pro S-70B Ochotnik.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Public Domain

Jak už je výše napsáno, motor postrádá přídavné spalování i vektorování tahu. Kromě toho je opatřen novou tryskou s plochým „stealth“ profilem, nikoliv tryskou s kruhovým průřezem. Náhrada kruhové trysky plochou u tohoto stroje umožnila znatelně zmenšit čelní průřez střední části křídla v porovnání s prototypem S-70B-1. Povrch druhého prototypu navíc není posetý různými anténami a vystouplými kryty.

Na svrchní ploše střední části křídla prototypu S-70B-2 se ale navíc nacházejí dva kapsovité lapače vzduchu neznámého určení s průřezem ve tvaru trojúhelníku. Zmíněný stroj dostal též podvozek nové konstrukce. K řízení letových zkoušek prototypu S-70B-2 již slouží nová pozemní řídicí stanice NPU-70, žádné provizórium jako u prototypu č. 1.

Válka na Ukrajině pozastavila přísun informací

Dokončení první části státních zkoušek celého bezpilotního komplexu SK-70 s dronem S-70B Ochotnik bylo státní objednávkou z prosince roku 2019 stanoveno na 1. ledna 2023. Dokončení komplexních státních zkoušek tohoto bezpilotního zbraňového systému je tamtéž plánováno nejpozději do 30. září 2025. Poté by se měla rozeběhnout sériová výroba.

Ale již v srpnu 2020 VVS Ruska vznesly požadavek na to, aby byly práce na komplexu SK-70 s dronem Ochotnik urychleny tak, aby dodávky sériových strojů pro VVS byly zahájeny již v roce 2024. Náměstek ministra obrany A. Krivoručko, který přihlížel „roll-outu“ druhého prototypu v prosinci 2021, tehdy oznámil, že kontrakt na sériové stroje bude uzavřen během následujícího půlroku.

Generální ředitel společnosti United Aircraft Corporation Jurij Sljusar víceméně potvrdil možnost prvních dodávek už od roku 2024. Prvními provozovateli UCAV typu Ochotnik by se pak měly stát letecké útvary Západního a Jižního vojenského okruhu Ruska. Podle některých spekulací Rusko prý zkušebně nasadilo jeden z prototypů S-70B nad Ukrajinou, je to však více než nepravděpodobné.

Nebyly dosud uvolněny ani informace, zda již byl dokončen a předán ke zkouškám třetí prototyp, který měl být hotov v březnu letošního roku. Nejsou dosud známa ani žádná konkrétní fakta o výsledcích zkoušek druhého prototypu. Válka na Ukrajině a ruská podezřívavost zastavily tok jakýchkoli nových informací o vývoji zbraňových systémů Ruska, komplexu SK-70 nevyjímaje. A tak nezbývá než počkat, co nám v tomto směru budoucnost přinese.