Nový stíhací letoun filmového Mavericka je již léta oporou amerického námořního letectva a mariňáků

Jedním z filmových hitů léta 2022 se stalo pokračování úspěšného filmu Top Gun s Tomem Cruisem. Jestliže v prvním filmu se vše točilo kolem ikonických námořních stíhacích letadel F-14 Tomcat, nové pokračování muselo letadla vyměnit, protože Tomcaty amerického námořnictva odešly v roce 2006 do důchodu. Strojem, na němž dnes filmový hrdina Maverick létá, je víceúčelový stíhací letoun F/A-18E/F Super Hornet, který F-14 nahradil.

V námořnictvu zvítězil soupeř stíhačky F-16

Úvahy o novém bojovém letadle začalo mít americké námořnictvo na konci 70. let. Potřebovalo nahradit zastarávající letouny A-7 Corsair II a F-4 Phantom a zároveň získat stroje, které by byly levnější než stíhačky F-14. Odmítlo nápad na navalizaci tehdy zaváděného jednomotorového stíhacího letounu F-16, ale naopak se podívalo na jeho neúspěšného dvoumotorového soupeře YF-17, a tak samozřejmě firmy Northrop a McDonnell Douglas musely letoun náležitě upravit.

I když slovo „upravit” není zcela přesné, vzniklo konstrukčně prakticky nové letadlo, které opticky vypadalo jako mírně zvětšená F-17. Námořní letadla totiž mají určitá specifika. Kvůli drsným přistáním a startům na palubě letadlových lodí potřebují zesílený trup a podvozek, který by vydržel velké zatížení. Dále musí mít letoun z letadlových lodí (pokud nepřistává kolmo jako třeba Harrier či F-35) instalovaný záchytný přistávací hák, jenž stroj při přistání na relativně krátké palubě letadlové lodi včas zabrzdí.

Dále též skládací křídla, aby se na palubě lodí šetřilo místem. McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet tak vznikl jako víceúčelový stíhací letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, jenž je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pro pozemní útoky. V roce 1983 stroj vstoupil do služby u námořní pěchoty, o rok později u námořnictva. Existovaly jedno i dvoumístné varianty. Ukázalo se, že to byla dobrá volba.

iZdroj fotografie: U. S. Navy / Public domain

V roce 1986 byly letouny poprvé v ostré akci nad Libyí, o 5 let později byl velký počet letadel nasazen v operacích proti Iráku. Nová námořní letadla předvedla, že si dokážou hravě poradit se svými soupeři a zároveň se jedná o stroje, jež snesou veliké poškození. Jsou také nenáročné na údržbu. Výhodou byla i víceúčelovost, protože letadla byla nejen stíhačkou, ale mohla útočit i na pozemní a námořní cíle. Kromě ozbrojených sil USA využívá služby první varianty F/A-18 Hornet také nespočet dalších zemí po celém světě.

Včetně Austrálie, Kanady, Finska, Kuvajtu, Španělska, Švýcarska či Malajsie. Čas však oponou trhnul, a tak se kapitola s názvem F/A-18 Hornet v USA pomalu uzavřela v letech 2017–2022. Americké letectvo (US Air Force) oficiálně vyřadilo tyto stroje během let 2018–2019, námořní pěchota (USMC) si je ještě ponechala další dva roky. Důvodem byl příchod nové generace stíhacích letounů v podobě F-35. A hlavně příchod nové generace F-18, označované jako Super Hornet.

O čtvrtinu větší letadlo

Když námořnictvo začalo hledat nástupce F-14 a zamítlo vylepšenou verzi Super Tomcat, rozhodlo se v 90. letech vyvinout nový letoun na konstrukční bázi původních F-18. Jejich konstrukce byla přepracována a zvětšena, a tak vznikl prakticky nový stroj. Ten má plochu křídel o 25 % větší a samotný zvětšený trup prodloužený o 86 centimetrů než původní F-18C. Dostal pojmenování F/A-18E/F Super Hornet. Jde též o dvoumotorový víceúčelový letoun.

Varianta E je jednomístná, F dvoumístná. Letoun je 18,31 metru dlouhý a má rozpětí křídel 13,62 metru. Dosahuje maximální rychlosti Mach 1,6. Vystoupá do výšky 15 kilometrů a jeho maximální dolet je 2 346 kilometrů. Většina letadel Super Hornet je dnes vybavena radarem typem AESA. Stroj je vyzbrojen rotačním šestihlavňovým leteckým kanonem M61A2 Vulcan ráže 20 milimetrů se zásobou 420 nábojů. Má 11 závěsných bodů na trupu a křídlech na uchycení zbraní.

Dokáže nést protiletadlové střely krátkého a středního dosahu nebo rakety na ničení pozemních, námořních i radarových cílů. Dále může nést mnoho typů pum, včetně přesně naváděných, a další zbraně jako třeba námořní miny. Jeho víceúčelovost je dnes již příslovečná, dokázal po úpravách plně nahradit, a dokonce překonat například i výrazně těžší dvoumotorové letouny EA-6B Prowler, určené pro elektronický boj a ochranu námořního svazu.

Celková hmotnost výzbroje či podvěšeného vybavení dosahuje přes 4 tuny, záleží na variantě letadla. Mimochodem, je to stejné množství pum, jako unesla slavná válečná B-17 v pumovnici. Nový Super Hornet je i ve výzbroji několika dalších států. Americké námořnictvo s ním počítá ještě řadu let v kombinaci s letouny F-35C.

Zdroj: HotCars