Proč americké letectvo svařilo dohromady dvě letadla, aby vzniklo jedno? F-82 byl unikátní letoun

Mnohé letouny naplňují konstrukční normy a pravidla, podle kterých jsou vyráběny. Tento model byl užitečný stejně jako ostatní, i když vypadal úplně jinak. P-51 Mustang se stal legendou mezi letouny a dodnes je známý svým ikonickým designem. Patřil mezi špičku a během války byl velkým pomocníkem. Nejpodivnější model se zrodil na konci války – F-82, nazývaný Twin-Mustang, byl na pohled velmi zvláštní. K čemu se vlastně letadlo využívalo?

Mustang byl posledním pístovým stíhacím letounem USAF

P-82 byl původně jen jako dálkový stíhací letoun, ale později vznikla také jeho noční verze. Byl vybavený radiolokátorem a nahradil těžké stíhací letouny Northrop P-61 Black Widow. Stíhačky P-51 byly velmi schopné, ale jejich piloti dlouhodobě fyzicky i psychicky těžko nesli hodiny soustředěného pilotování ve stísněných podmínkách jejich kokpitu. Mustangy patřily jako doprovodné stíhačky dálkových bombardérů mezi nejdůležitější zbraně v letectvu, ale mohly nést právě jednoho pilota.

iZdroj: Bill Larkins / Creative Commons / CC BY-SA

Řešení se našlo – sloučit dohromady dvě letadla, aby v případě potřeby převzal kontrolu druhý pilot. Vznikl návrh vytvořit F-82, který byl v roce 1943 schválen. I když bylo teoreticky jednoduché ho sestavit, Twin-Mustang vyžadoval mnohem více práce než jen jednoduché konstrukční spojení dvou letadel dohromady. Potřeboval větší palivové nádrže, což vyžadovalo přepracování trupu tak, aby se do něj vešly zvětšené palivové tanky.

Nádrže ale byly velké a těžké, takže muselo být zesíleno také křídlo. I podvozek byl zcela nové konstrukce a o spojovací části křídla, která držela oba trupy pohromadě, ani nemluvě. Prototyp F-82, jenž se jmenoval XP-82, byl dokončen v roce 1945. Jeho nejvyšší rychlost byla až 760 km/h a mohl létat rychleji než normální Mustang.

Díky dvojitému kokpitu mohl létat nepřetržitě více než 3 500 km

Jeden pilot mohl odpočívat, zatímco druhý převzal řízení a kontrolu nad letadlem. P-82B, sériového čísla 44-65168, pojmenovaná „Betty Jo“ vytvořila 27. února 1947 rekord, když bez mezipřistání přeletěla z Havajských ostrovů až do New Yorku. Letoun uletěl vzdálenost 8 129 km (5 051 mil) za 14 hodin a 32 minut. Jde o dodnes platný rekord dálkového přeletu pístového stíhacího letounu na světě. Letoun také zvládl nést radar a vyzbrojen byl několika kulomety, bombami nebo jinými zbraněmi.

Jako noční stíhač se velmi osvědčil, zvláště v počátcích konfliktu v Koreji. Finální design F-82 už mnoho s původní verzí P-51 Mustang ale nespojovalo. Vývoj F-82 byl nakonec předčasně ukončen, protože američtí mariňáci dobývali ostrovy stále blíže k Japonsku, z nich pak mohly pohodlně startovat stávající doprovodné armádní stíhačky, aby „ohlídaly“ svazy bombardérů B-29 nad Japonskem, aniž by musely absolvovat let mnoho tisíc kilometrů nad prázdným oceánem ze svého letiště do Japonska a zpět.

Ve finále bojů v Tichomoří k tomu postačovaly staré dobré P-51, a dokonce i původní P-47 Thunderbolty. Poslední F-82 byl vyroben v roce 1949 a Twin-Mustang byl využit jako stop-gap pro letectvo, aby byl posléze v roce 1950 poslán do rezervní služby. Tato volba ale paradoxně přinesla F-82 největší úspěch. Rezervní F-82, které byly umístěné v Japonsku nedaleko od začínajícího korejského konfliktu, doletěly jako první americké stroje nad Korejský poloostrov.

Tento model letadla se stal první americkou stíhačkou, která během korejské války sestřelila severokorejské letouny. Udává se, že šlo o F-82 G sériového čísla 46-383, jenž náležel k 68. Fighter (All Weather) Squadron, bázující na základně Itazuke v Japonsku. Dne 27. června 1950 s ním měla posádka ve složení Lt. William „Skeeter“ Hudson (pilot) a Lt. Carl S. Fraser (navigátor a kopilot) dosáhnout historicky prvního sestřelu války v Koreji, když zničili dvoumístný bitevní stroj, označovaný v amerických pramenech jako Jak-11, což je zcela určitě špatně.

F-82 dosahoval špičkových letových parametrů

Možná šlo spíše o Il-10 nebo o jiný stroj Jakovlevovy či Lavočkinovy konstrukce. Pro historiky-puristy je třeba přiznat, že dodnes stále ještě ve skutečnosti není zcela jasné, na kterém konkrétním stroji typu F-82 Hudson s Fraserem vlastně letěli, protože pro krytí letecké evakuace občanů USA z napadené Jižní Koreje bylo určeno celkem 27 F-82 z Japonska a první souboj tří letek F-82 nad letištěm Kimpo u Soulu se stíhačkami ze severu probíhal poněkud chaoticky.

Po úspěchu Hudsona s Frazerem bylo údajně sestřeleno ještě asi dalších pět útočníků ze Severní Koreje, udává se, že to byly letouny Jak-9 a La-7. Letouny F-82 byly pochopitelně větší než standardní P-51, například rozpětí dosahovalo až 15,62 m, délka 12,93 metru a výška 4,22 metru. Hmotnost při startu s plnými nádržemi mohla dosáhnout až 11 744 kg, běžnější byla 9 870 kg.

iZdroj fotografie: D. Miller / Creative Commons / CC BY

Poháněn v sériové verzi byl dvěma motory Allison V-171-143/145 o výkonu 1 193 kW každý a vrtule Aeroproduct byly čtyřlisté, takzvané „constantspeed“. Výkonově šlo o špičku mezi pístovými stíhačkami, maximální rychlost byla změřena na 742 km/h ve výšce 6 401 metrů, dostoupila do výše 11 857 metrů a maximální dolet jen na vnitřní nádrže byl 4 015 km.

Výzbrojí bylo šest kulometů Colt-Browning M3 ráže 12,7 mm se zásobou 400 nábojů na zbraň, doplňovaných buď podvěšeným pouzdrem s dalšími osmi kulomety, nebo se čtyřmi pumami ráže 454 kg pod trupy a křídly. Spolehlivě unesla také dvě pumy ráže 908 kg, nebo 25 raket HVAR. Noční verze dostala pod střed spojovacího dílu křídla pouzdro s radarem, nejčastěji typu SCR-720, stejným, jaký používala do té doby hlavní americká noční stíhačka P-61 Black Widow. Operátor radaru seděl v pravé kabině stroje.