Ve světě létá řada akrobatických skupin reprezentujících vojenské letectvo své země. Málokteré však létají na bojových nadzvukových letounech jako tato americká skupina.
Thunderbirds Demonstration Squadron, tedy předváděcí peruť Thunderbirds, byla ustavena 25. května 1953 poté, co se americké letectvo USAF (United States Air Forces) stalo samostatnou součástí amerických ozbrojených sil. Do roku 1947 bylo letectvo součástí pozemních sil US Army jako letecký sbor americké armády USAAC (United States Army Air Corps).
Thunderbirds jsou jedni z mála
Letectvo se samozřejmě chtělo prezentovat v co nejlepším světle na veřejnosti a to vedlo ke vzniku akrobatické skupiny. Na rozdíl od námořních (US Navy) Blue Angels, kteří se na počátcích svojí slavné historie proháněli po obloze ještě v kabinách vrtulových letounů pamatujících druhou světovou válku, Thunderbirds vsadili na novou technologii.
Možná i díky svým letounům s proudovými motory a jejich bojovému jménu se rozhodli pro jméno Thunderbirds. To je možné nepřesně přeložit jako Hromoví ptáci. Thunderbird však byl mytologický indiánský hromový orel, který tvoří základní figuru znaku této skupiny. Lze dodat, že skupiny na nadzvukových bojových letounech mají pouze USA (Thunderbirds na F-16 a Blue Angels na F-18).
Dále Rusko (Russkije vitjazi na SU-30/33 a Striži na MiG-29), Čínská lidová republika (1. srpen na J-10), Řecko (Zeus na F-16), Turecko (Turkish Stars na F-5A), Korejská republika (Black Eagles na T-50B) a Singapur (Black Knights na F-16). Skupiny ostatních vojenských letectev se prezentují na podzvukových cvičných proudových letounech nebo vrtulových typech.
Začínali na hromových tryskáčích
První letouny byly ještě podzvukové proudové stíhačky F-84G Thunderjet (hromový tryskáč). Letka byla zpočátku dislokována na letecké základně Luke AFB (Air Force Base). Tam přezbrojila na novější verzi letounů F-84F Thunderstreak, vybavených šípovým křídlem. Přes veškerou reklamu nebyly tyto letouny žádný zázrak a po střetnutí s ruskými MiG-15 v Koreji se zjistilo, že jsou vlastně zastaralé.
Proto letka následně přezbrojila na první americký nadzvukový letoun F-100 Super Sabre, který používala 13 let. V uvedeném období proběhlo přezbrojení na další typ, a to F-105 Thunderchif. Bohužel tyto stíhací bombardéry, určené k jaderným úderům, se pro leteckou akrobacii příliš nehodily. Piloti Thunderbirds se po šesti(!) vystoupeních vrátili k osvědčeným F-100.
Roku 1974 Thunderbirds přezbrojili na první cvičný nadzvukový letoun, a to T-38 Talon, jenž slouží v americkém letectvu dodnes. Dalším typem byl slavný F-4 Phantom, který však měl velké plošné zatížení. Následoval F-16 Fighting Falcon. Na tomto typu létají dodnes, neboť F-16, konstruovaný původně jako lehký stíhač pro vybojování vzdušné převahy v manévrovém boji, je pro akrobatickou skupinu ideální.
Proto je otázkou, kdy, případně zda budou Thunderbirds přezbrojeni na typ F-35 Lightning II nově zaváděný do výzbroje. Někteří odborníci jsou toho názoru, že F-16 má z hlediska vzdušného manévru výrazně lepší takzvanou letovou obálku než F-35.
Reprezentanti i obránci své vlasti
Thunderbirds jsou sice akrobatická skupina, ale skládají se z profesionálních pilotů a dalších příslušníků USAF. Jsou to špičkoví piloti z hlediska manévrového boje ve vzduchu a mohou sloužit jako instruktoři v leteckých školách a kurzech. Letouny jsou upraveny v nevelkém rozsahu. V průběhu 72 hodin je možné každý z nich opět změnit na plnohodnotný bojový letoun. Lze jen uvést, že při akrobatických vystoupeních obvykle létají týmy s pouze částečně naplněnými nádržemi paliva.
Od roku 1956 je letka dislokována na letecké základně Nellis AFB, do jejíž podřízenosti patří i vojensky. Základ tvoří osm pilotů, šest z nich jsou členové předváděcího týmu. Čtyři důstojníci zajišťují organizaci a velení. O technické a logistické zabezpečení a dopravu se stará 130 příslušníků pozemního personálu. Důstojníci a piloti slouží u Thunderbirds dva roky, pozemní personál o rok déle.
Pak jsou v rámci rotace vyměněni a vracejí se ke svým mateřským letkám. Služba u Thunderbirds je v první řadě vysoce prestižní záležitostí. Zároveň je však také intenzivním výcvikem v letecké akrobacii. Rotace pilotů tak vlastně dodává bojovým letkám špičkové piloty pro manévrový boj. Proto je samozřejmě o službu u Thunderbirds velký zájem. Výběr z kandidátů vyslaných od letek probíhá v zimě na základně Nellis.
V zimě rovněž probíhá intenzivní nácvik nových vystoupení a sladění nových pilotů s veterány ve skupině. Od března do listopadu Thunderbirds létají po USA i po světě a reprezentují vlast a její letectvo. To je rovněž vysoce prestižní činnost, která láká zájemce o službu. Ta však není nijak lehká.
Dva roky a patnáct minut
V průběhu roku letka absolvuje 88 vystoupení a mezi nimi cvičí. To znamená enormní fyzické a psychické zatížení především pilotů, protože se jedná o skupinovou slétanost. K tomu lze připočíst neustálé stěhování se změnami času i podnebí ve vztahu k místům vystoupení. Proto také služba u Thunderbirds trvá pouze maximálně dva roky. Přitom samotné vystoupení má standardně pouze 15 minut.
Za tu dobu ovšem piloti předvedou 30 manévrů ve vzduchu, mnohdy s poměrně vysokým stupněm přetížení. Obtížnost je dále zvyšována tím, že se létá ve skupině a nejmenší chyba kteréhokoli jednotlivce při pilotáži může vést k obrovské katastrofě ohrožující nejen piloty, ale i diváky. Jejich bezpečnost je však důležitější než bezpečnost pilotů.
Tento úkol vychází z hlavních úkolů akrobatické prezentační skupiny Thunderbirds. Jsou to podpora náboru nových příslušníků letectva, prezentace USAF před veřejností, podpora programu člověk člověku v rámci USAF, reprezentace ducha USAF a reprezentace ozbrojených sil USA v zahraničí. Podle aktuálních informací se od roku 1953 konalo už 3 600 vystoupení Thunderbirds v 57 zemích světa, včetně naší republiky.
Jak velký vliv mají Thunderbirds na bojové dovednosti pilotů?
Zdroj: Thunderbirds, autorský komentář MVK
Události
|
PŘEČTENÍ: 19725
Události
|
PŘEČTENÍ: 22453
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 20638
