Polsko ukázalo velkou pušku MAKO X1 pro lov ruských dronů. Nestřílí náboje, ale drony, které odolají rušení

Na zářijové zbrojní výstavě MSPO 2026 v polských Kielcích se jeden exponát vymykal běžným představám o protivzdušné obraně. Voják jej drží na rameni jako klasický protiletadlový komplet, jenže po stisknutí spouště nevylétne raketa ani náboj. Z tubusu se odpoutá malý interceptorový dron, který se pomocí umělé inteligence a optických senzorů zamkne na cíl, typicky íránsko-ruský kamikadze dron Šáhid, a zničí ho nárazem nebo bojovou hlavicí. Představily ho dvě polské firmy: státní WZL-2 z holdingu PGZ a soukromá společnost Blackfish. A právě v tom, co MAKO X1 technicky je a co slibuje, se skrývá příběh o tom, jak se Evropa snaží najít ekonomicky únosnou odpověď na jednu z nejpalčivějších hrozeb současného bojiště.

Puška, která nestřílí

Označení „velká puška“ je zkratka, která vystihuje ergonomii, ne princip. MAKO X1 se drží a míří jako přenosný protiletadlový raketový komplet typu MANPADS, jenže uvnitř tubusu nesedí řízená střela s raketovým motorem. Místo ní je tam jednorázový dron o maximální vzletové hmotnosti tří kilogramů. Po odpalu se interceptor rozletí rychlostí až 400 km/h, dosáhne výšky čtyř kilometrů a operuje v okruhu deseti kilometrů. Doba letu činí deset minut. Celý systém obsluhuje jediný voják, v zásobníku je jeden dron.

Proč zrovna tenhle formát? Protože válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala brutální ekonomickou asymetrii. Rusko vypouští na ukrajinská města a infrastrukturu drony Šáhid-136, v ruské nomenklatuře označované jako Geraň-2. Jeden takový kamikadze dron stojí podle odhadů desítky tisíc dolarů. Raketa, která ho sestřelí z klasického systému protivzdušné obrany, stojí násobně víc, někdy i stovky tisíc dolarů. Tenhle nepoměr je dlouhodobě neudržitelný a celý svět hledá levnější cestu, jak Šáhidy zastavit.

Jak funguje odolnost vůči rušení

Klíčový slib MAKO X1 zní: interceptor dokáže zasáhnout cíl i v prostředí plném elektronického rušení. Jak je to možné u malého dronu?

Odpověď leží v architektuře navedení. Počáteční detekce cíle probíhá výhradně optickým kanálem, žádný radar, žádná závislost na GPS signálu při vyhledávání. Software od firmy Blackfish pak využívá umělou inteligenci ke sledování a zamykání cíle v obraze. Závěrečná fáze útoku je podle výrobce plně autonomní. To v praxi znamená, že interceptor si v terminální fázi zpracovává obraz palubním počítačem a nepotřebuje souvislé rádiové spojení s operátorem ani satelitní navigaci. Rušička, která by jinak zmátla GPS přijímač nebo přerušila datový spoj, tak nemá co rušit; dron si „pamatuje“, kam letí, a cíl sleduje očima.

Přesnou architekturu navedení, typ vyhledávací hlavice ani podíl lidského rozhodování v řetězci výrobce nezveřejnil. Bezpečné je říct, že princip je logický a odpovídá trendu, který už využívají i jiné moderní interceptory. Prokázaný v boji zatím není.

Polsko není samo, dron proti dronu je nová norma

MAKO X1 nevstupuje na prázdný trh. Kategorie „dron proti dronu“ je dnes jednou z nejrychleji rostoucích vrstev protivzdušné obrany.

Ukrajina v tomto směru udává tempo. Systém JEDI Shahed Hunter, oficiálně představený ukrajinskou vládou, je rychlý multirotor dosahující rychlosti přes 350 km/h s dostupem šesti kilometrů a poloměrem ochrany až čtyřicet kilometrů. Podle ukrajinských zdrojů automatizuje devadesát pět procent procesu zachycení a zničení cíle. Ukrajinská Rada národní bezpečnosti a obrany uvádí, že v předchozím roce vzniklo sto tisíc interceptorových dronů a výroba byla navýšena osminásobně. Jeden zásah Šáhidu interceptorem vychází podle RNBO více než pětadvacetkrát levněji než západní raketou PVO.

Na americké straně nabízí firma Fortem Technologies systém SkyDome s autonomním dronem DroneHunter, který cíle zachytává sítěmi a byl už nasazen na Ukrajině v přenosné konfiguraci. Britská společnost MARSS vyvíjí Interceptor-MR s dosahem přes pět kilometrů a chystá ramenní verzi pro sesednutou pěchotu, tedy koncept velmi blízký MAKO X1, byť zatím ve fázi vývoje. Britská vláda přitom explicitně potvrdila, že interceptorové drony jsou výrazně levnější než běžné střely PVO.

Co dělá MAKO X1 v tomto poli výjimečným, není samotná myšlenka dronu proti dronu. Je to snaha celou logiku miniaturizovat do formátu, který unese a odpálí jeden pěšák. Žádný radar, žádná podpůrná vozidla, žádný tým. Jen voják, tubus a dron.

Český kontext: jiná filozofie, stejný cíl

Česká armáda hrozbu dronů rozhodně nepodceňuje. Pravidelně pořádá experimentální cvičení Drone Shield, kde společně s domácím průmyslem testuje desítky senzorických i efektorových řešení. Vojáci 53. pluku průzkumu a elektronického boje v Opavě používají přenosné rušiče MANPACK-G. Strakoničtí vojáci na cvičení Tobruq Arrows ničili drony pomocí raketového systému RBS-70NG i kulometu FN MINIMI Mk3 ráže 5,56 mm, tedy prostředky, které jsou buď drahé, nebo mají proti malým cílům omezenou účinnost.

Česká firma RETIA nabízí modulární antidronový systém ReCas a radar ReVISOR určený k detekci nízkoletících, malých a pomalých cílů včetně dronů. Česká cesta je tedy víc síťová, radarová a orientovaná na velení a řízení. Pěchotní interceptor ve stylu MAKO X1, tedy „tvrdý“ efektor pro jednoho vojáka, v českém veřejně známém portfoliu zatím chybí. Žádný tendr ani testování tohoto konkrétního polského systému ze strany AČR zveřejněno nebylo.

Co ještě nevíme, a proč na tom záleží

MAKO X1 byl v září 2026 představen na výstavě. Ne na bojišti. A mezi těmito dvěma body leží propast, kterou žádná prezentace nepřeklenuje.

Výrobce nezveřejnil cenu systému ani jednoho interceptoru. Neexistují veřejně dostupné výsledky ostrých testů, pravděpodobnost zásahu ani data o chování v reálných podmínkách: v dešti, mlze, v noci, proti manévrujícímu cíli. Není známa žádná objednávka, sériová výroba ani exportní kontrakt. Firma WZL-2 má sice od roku 2016 v rámci PGZ status technického lídra bezpilotních projektů, což dává MAKO X1 institucionální zázemí, ale od prototypu na výstavě k funkčnímu prostředku v rukou vojáka vede dlouhá cesta.

Důležitý je i praktický limit: jeden voják, jeden dron v zásobníku. Proti jednotlivému Šáhidu pronikajícímu obranou to může stačit. Proti masovému náletu desítek dronů najednou nikoli; na to je potřeba síťovaná vrstvená obrana s radary, velením a desítkami interceptorů ve vzduchu současně. MAKO X1 je tedy spíš doplněk, poslední vrstva, pojistka pro situace, kdy se Šáhid protáhne přes hlavní štít.

Právě v tom ale spočívá jeho logika. Válka na Ukrajině ukázala, že žádná jediná vrstva obrany nestačí. Každý levný efektor, který dokáže zastavit dron za zlomek ceny rakety, posouvá rovnováhu zpátky na stranu obránce. Polsko svým MAKO X1 ukazuje, že tuhle lekci pochopilo; teď musí dokázat, že ji umí přetavit z výstavního stánku do sériové výroby.