Ruský strategický bombardér Tu-160 je sice zdaleka nejrychlejší na světě, ale má řadu omezení a nevýhod, což jeho hodnotu velmi sráží.
Ruské letectvo provozuje tři typy strategických bombardérů. Tím nejmodernějším a jediným vyráběným, i když ve velmi omezených počtech, je Tupolev Tu-160 Blackjack. Na první pohled je to elegantní letoun, a s rychlostí přes Mach 2 také o nejrychlejší strategický bombardér světa, i když rozhodně není tím nejlepším. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že je dnes mnoho jeho technologií již zastaralých a neodpovídá současným trendům.
Bez stealth je bombardér Tu-160 zranitelný
Posláním strategického bombardéru Tu-160 bylo v době jeho vzniku pronikat vysokou rychlostí nad území nepřítele, ale to dnes již není možné. Rychlost ho nechrání a jeho zásadní slabinou je skutečnost, že nemá schopnost stealth, uvádí ArmyRecognition. Na obloze je tedy viditelným cílem, a pokud se dostane do dosahu protivzdušné obrany, bude sestřelený. S tím souvisí i fakt, že jedinými zbraněmi, které kvůli tomu může v současné době používat, jsou střely s plochou dráhou letu s dlouhým dosahem.
Tu-160 nosí hlavně Ch-101, podle Wikipedie až 12. Mají sice veliký dosah až 3 500 km, ale kupříkladu oproti americkým Tomahawkům jsou méně přesné. Navíc nejsou levné, což znamená, že je užívání bombardéru drahé – to platí nejen o střelách, ale i o jeho provozu, což souvisí s jeho konstrukcí a mohutnými motory. Podobně tomu je při jeho údržbě, která je velice náročná a vyžaduje vzácný speciálně vyškolený personál a drahé náhradní díly.
Ruských bombardérů Tu-160 je málo
Velikou nevýhodou bombardéru Tu-160 jsou také nízké počty, odhadem jich existuje sotva 20, a to ještě některé prochází modernizací nebo pravidelnou údržbou. Rusko se sice rozhodlo, že je začne nově vyrábět, ale Euro-Sd dobře upozorňuje, že má problémy s produkcí motorů, a výroba i modernizace je tak nejen drahá, ale i extrémně pomalá. Situace v počtu strategických bombardérů se proto v ruském letectvu v dohlednu nezmění, a jiné nevyrábí. Ovšem i kdyby, není jasné, zda pro ně má dostatek osádek a zbraní.
I když Rusko prezentuje Tu-160 jako moderní, opak je pravdou. Avionika a vnitřní systémy pochází ze 70. a 80. let 20. století, a ani modernizace na tom moc nezměnila. Vybavený je navíc jenom starým typem radaru, zatímco moderní bombardéry se začínají spoléhat na radary typu AESA, což jim dává mnoho výhod. I když je Tu-160 rychlý, je pro něj obtížné vykonávat nějaké prudké manévry, což může být problém například při obraně proti protiletadlovým střelám.

