Ukrajinci si s íránskými drony věděli rady velmi záhy. Bombardují jejich základny

Nasazení íránských sebevražedných dronů ve službách ruské armády nad Ukrajinou, především Shahed-136, přineslo v posledních týdnech na bojiště nový prvek. Z počátku se zdálo, že budou velmi vražedné, ale Ukrajinci se proti nim dle všeho naučili relativně úspěšně bojovat. Nyní udávají, že jich asi 60 procent dokážou sestřelit, i šest denně, ale zbytek zvládne napáchat nemalé škody. Míří totiž hlavně na civilní cíle. Způsobem, jak je eliminovat, je podle Ukrajinců i ničení základen, odkud startují.

Íránské drony mají ruské nápisy

Kolik dronů vlastně Rusko z Íránu dostalo, není jasné. Země sice o dodávkách mluvily, a to v objemech více stovek kusů, ale zároveň také tvrdí, že do Ruska zatím žádné stroje nedorazily. Ovšem skutečnost, že na ukrajinské cíle útočí, svědčí o opaku. I když jsou stroje vybaveny ruskými nápisy, které je identifikují jako Geran-2, o jejich původu nemají vojenští odborníci pochyby. Ovšem do Ruska dorazily nejen sebevražedné Shahed-136, ale i klasické průzkumné a útočné/úderné drony Mohajer-6. I ten již Ukrajina ukořistila.

iZdroj fotografie: Zprávy Tasnim / Creative Commons / CC BY

Shahed-136 je zhruba 3,5 metru dlouhý a má trojúhelníková křídla. Je vybaven tlačnou vrtulí a poháněn motorem z mopedu. Íránem uváděný dosah 2 tisíce kilometrů odborníci označují za nesmysl, podle nich půjde o stovky kilometrů. Dron nese zhruba 50 kilogramů těžkou bojovou hlavici. Dokáže napáchat veliké škody na méně chráněných cílech, dokonce měl zničit i samohybnou houfnici. Ale například proti bunkrům a podobně odolným cílům bude víceméně neúčinný.

Mohajer-6 je úderný bezpilotní letoun ISTAR (Intelligence, Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance). Vznikl v r. 2017 a sériová výroba byla zahájena v únoru 2018. Stejně jako ostatní drony Mohajer je i Mohajer-6 vyroben z kompozitu. Má maximální vzletovou hmotnost 600 kg, přičemž unese 40 kg zbraní včetně řízených protizemních a protitankových střel, vystaven byl v minulosti s dvojicí těchto raket. Na rozdíl od ostatních variant má Mohajer třílistou tlačnou vrtuli.

Protiletadlové rakety i děla

Ukrajinští vojáci tvrdí, že se proti nim relativně snadno bojuje. Jsou prý relativně pomalé a hlučné, proto je možné je odhalit značně dopředu. Ukrajinci používají několik starších zbraní systému PVO, které se ukázaly být proti dronům tohoto typu dostatečně účinné. Prvním je původně sovětský protiletadlový systém krátkého dosahu 9K33 Osa. Má vlastní radar a rakety s dosahem až 15 kilometrů. Účinné jsou i radarem vybavená německá protiletadlová děla ráže 35 milimetrů Gepard umístěná ve dvojici na tankovém podvozku z Leopardu 1.

Stejně se také osvědčil jejich sovětský ekvivalent ZSU-23-4 Šilka. I ten má pásový podvozek, radar, a disponuje dokonce čtyřmi rychlopalnými děly ráže 23 milimetrů. Využít jde asi i klasický ZU-23-2, pokud se dron objeví ve vizuálním dosahu obsluhy. Problémem Ukrajiny ale bude obrovská plocha, kterou musí pokrýt, na což by byly potřeba obrovské počty těchto zbraní. Pokud obsluha dronu zvolí cestu nebo cíl, v jehož blízkosti tyto systémy s velmi krátkým dosahem umístěny nejsou, může prostě proklouznout.

Dalším způsobem je tak útok na základny, které Rusko používá k odstartování těchto dronů, a jejich zničení. K tomu jsou vhodné především raketomety HIMARS s dosahem 80 kilometrů. Tyto typy útoků minimálně v Chersonské oblasti Ukrajinci již i provedli. Rusko podle některých informací ale buduje základnu sebevražedných dronů i na letišti Luninets v Bělorusku, odkud by mohlo útočit na cíle na severu Ukrajiny a asi i na Kyjev.

Letiště je 55 kilometrů od hranice, tedy v dosahu HIMARS. Útoky z něho vedené by z něho dělaly legitimní cíl, ale otázkou je, zda Ukrajina bude střílet na běloruské území. Rusko totiž přímo usiluje o to, aby se do jejího útoku na Ukrajinu připojily i jiné země, a Bělorusko je první na řadě. A tento způsob by zřejmě Bělorusko do bojů definitivně zatáhl.