V USA udělali další krok v revolučním programu Future Vertical Lift, který hledá náhradu za současnou generaci vrtulníků

Společnosti Boeing a Sikorsky oznámily, že se jim podařilo udělat společný důležitý krok ve vývoji možného nástupce současných vrtulníků. Jejich stroj SB-1 Defiant, který se účastní soutěže v programu Future Vertical Lift, absolvoval poprvé v rámci zkoušek dálkový let. Přeletěl přitom několik amerických států, startoval z West Palm Beach a doletěl do Nashvillu, více než 1 296 kilometrů vzdáleného, kde byl předveden v rámci armádního leteckého dne.

Armáda chce rychlejší stroje s dlouhým doletem

Projekty SB-1 Defiant a V-280 Valor zapadají též do připravovaného dílčího programu FLRAA (Future Long-Range Assault Aircraft), jehož cílem je získat náhradu vrtulníků UH-60 Black Hawk. Jde o dva americké konkurenční demonstrátory, technologické koncepty kolmo startujících vojenských strojů, které by mohly nahradit současné klasické vrtulníky.

Americká armáda totiž během svých kampaní v Iráku a Afghánistánu zjistila, že současné typy klasických vrtulníků již mají na dnešním bojišti tak velká a vrozená omezení, že to zásadním způsobem omezuje jejich životnost a efektivitu v bojových situacích. Proto hledá novou konstrukci, která by si zachovala všechny výhody vrtulníku. Ale zároveň musí létat rychleji a být minimálně stejně spolehlivá jako současné vrtulníky. A po zkušenosti s vrtulníkem RAH-66 Comanche americká armáda požaduje i rozumnou cenu za kus a obecně úsporný provoz.

Demonstrátor SB-1 je založen na experimentálním vrtulníku Sikorsky X2, který poprvé vzlétl v roce 2008 a vsadil na konstrukci, jež se současným vrtulníkům podobá více. Jde o stroj se dvěma protiběžnými (koaxiálními) rotory na vrchu stroje. Tedy o konstrukční řešení, které mají například ruské vrtulníky Kamov. Zároveň má ale na konci ocasního nosníku tlačnou vrtuli, jež mu uděluje mnohem vyšší rychlost, než jaké jsou schopné klasické helikoptéry.

Řešení tlačné vrtule si Sikorski vyzkoušel již u svého projektu S-66 z roku 1964. Ten ale neuspěl v soutěži s vrtulníkem Lockheed CL-840, který měl dokonce stejné řešení ocasní části, tedy tlačnou vrtuli k dosažení vysokých rychlostí. Nakonec však ani Lockheedův prototyp známý jako AH-56 Cheyenne v konkurenci s Bell AH-1 Cobra neuspěl. Konkurenční demonstrátor Valor naopak využívá technologie konvertoplánu, tedy překlopných motorů s velkými vrtulemi, jež jsou známé z V-22 Osprey.

Stroj je rychlý, dolet zlepší nový motor

První let Defiantu SB-1 se uskutečnil se zpožděním proti konkurenci až 21. 3. 2019, a to kvůli problémům s výrobou kompozitních listů rotoru a reduktorů motorů. Později se k tomu přidaly i problémy s ložisky hlavních rotorů, ty se ale podařilo rychle odstranit ještě v roce 2019. Trup je vyroben z kompozitních materiálů a má zatahovací podvozek. Demonstrátor má dva motory Honeywell T55, tedy typ motoru, který využívají například vrtulníky CH-47 Chinook.

S nimi má být schopen dosahovat rychlosti 463 kilometrů v hodině. Pro konečnou produkční variantu Defiant X Sikorsky-Boeing vybral ale dva nové turbohřídelové motory FATE třídy 7 500 k (5 600 kW) od Honeywell, označené HTS7500. S ním má dosáhnout bojového doletu 424 km. Nový motor technologicky vychází z nejmodernější verze motoru Honeywell varianty 714C T55, což je motor pro poslední verze vrtulníku Boeing CH-47.

Nový stroj by měl podle tvrzení konstruktérů létat dvakrát rychleji a mít dvojnásobný dolet než dnešní americký standardní vrtulník Black Hawk. Je také mimořádně obratný. Na začátku letošního roku vzniklo video, které ukazuje, že demonstrátor SB-1 je schopen dělat zatáčky s náklonem až 60 stupňů. Zvládne v podvěsu unést náklad 2,4 tuny. Se zátěží v podvěsu 1,5 tuny může letět rychlostí až 185 km/h a přitom manévrovat s náklonem až 20 stupňů.

Splňuje požadavky normy americké armády na ovladatelnost vrtulníků ADS-33 Level One, což prokázal 31. 1. 2022, když vícenásobně absolvoval slalomový let na definované trase nízko nad zemí v různých rychlostech s podvěšeným břemenem. Prokázal také schopnost bezpečného pokračování v letu jen na jeden motor, nebo ustálený režim visu údajně ve výšce 6 000 m. Kromě čtyřčlenné posádky je v něm místo pro 12 pasažérů. Pokud bude projekt úspěšný, mohl by dosáhnout operačního nasazení někdy kolem roku 2030.

Co je nevýhodou současných vrtulníků?

Zdroj: BreakingDefense, DefenceBlog