Rusko je zjevně neschopné. V Il-112V utopilo miliardy a 20 let práce. Spadl, shořel, a teď ho chce nahradit

Představte si dvě dekády práce, miliardy z rozpočtu a výsledek, který se vejde do jedné věty: nic. Program Il-112V měl být odpovědí na prostou otázku, čím nahradit stárnoucí sovětské transportní letouny Antonov An-26, které ruské letectvo provozuje od sedmdesátých let. Místo odpovědi přinesl sérii odkladů, restart, havárii prototypu se třemi mrtvými a nakonec tiché přiznání, že se musí začít znovu. A to rovnou dvěma různými cestami.

Dvacet let v kruhu

Soutěž na nástupce An-26 vyhlásilo ruské ministerstvo obrany v první polovině nultých let. Konstrukční kancelář Iljušin zvítězila s projektem Il-112V, lehkým dvoumotorovým turbovrtulový strojem s oficiálně uváděnou nosností 5 tun, cestovní rychlostí 450–500 km/h a doletem 2 400 km s nákladem 3,5 tuny. Letoun měl přepravit až 50 vojáků nebo 26 výsadkářů a operovat z nezpevněných drah. Na papíře solidní stroj.

Jenže od výběru projektu k prvnímu letu uplynulo patnáct let. Tehdejší šéf Iljušinu Viktor Livanov už v roce 2006 hovořil o nákladech na výzkum a vývoj přesahujících 3 miliardy rublů, jak tehdy citoval Interfax-AVN. Program se ale zadrhl a musel být restartován státním kontraktem za 7,9 miliardy rublů v roce 2014, jak dokládá chronologie TASS. Veřejně dohledatelné minimum investic tedy činí 10,9 miliardy rublů, v přepočtu tehdejšími kurzy zhruba 3,5 miliardy korun. A to jde jen o částky, které pronikly na veřejnost.

První let se uskutečnil až v březnu 2019. Stroj vzlétl, ale problémy nekončily.

Požár, pád, tři mrtví

17. srpna 2021 startoval jediný létající prototyp Il-112V z letiště Kubinka v Moskevské oblasti. Šlo o zkušební let před vojenským fórem Armija-2021, událostí, kde měl stroj demonstrovat pokrok. Místo toho se stal symbolem selhání.

Podle závěrů technické komise, které zveřejnil deník Kommersant, vypukl silný požár v oblasti pravého motoru. Oheň se přenesl do křídla a poškodil táhla řízení křidélek a klapek. Posádka ztratila kontrolu nad strojem. Letoun se zřítil. Všichni tři členové posádky zahynuli. Plný finální vyšetřovací report se nepodařilo veřejně dohledat, ale zveřejněná zjištění jasně ukazují na řetězec selhání; ne jeden izolovaný defekt, ale integrační problém celého letounového celku.

Stojí za zmínku, že motor TV7-117ST, který Il-112V poháněl, Rusko dál rozvíjí v upravené verzi TV7-117ST-02 s výkonem 2 400 koní (1 790 kW) pro jiné platformy. Problém tedy nebyl jen „špatný motor“. Byl to celý nepovedený stroj.

Dva náhradní plány místo jednoho hotového letounu

Po havárii program formálně nezastavili hned. Ještě v únoru 2023 šéf Sjednocené letecké korporace (OAK) Jurij Sljusar veřejně říkal, že čekají na rozhodnutí vojenského zákazníka. V prosinci téhož roku ale generální ředitel Rostecu Sergej Čemezov v rozhovoru pro RIA Novosti přiznal, že se směřuje k přepracování pod jiné motory a k využití základu Il-112V pro zcela nový projekt.

Tím se program fakticky rozštěpil do dvou odlišných náhradních cest:

• Il-212 – proudový vojenský transportér s motory PD-8. Podle vystoupení tehdejšího ministra obrany Sergeje Šojgua z března 2024 má prototyp vzniknout na konci roku 2026. Datum zavedení do služby nikdo veřejně neoznámil. Detailní parametry chybějí.
• TVRS-44 „Ladoga“ – původně civilní turbovrtulový letoun od Uralského závodu civilního letectví (UZGA). Podle Rosaviacije byl první let prototypu plánován na polovinu roku 2026, certifikace civilního základu na rok 2029. V květnu 2026 ale hlavní konstruktér UZGA Sergej Merenkov oznámil, že celý technologický základ přechází pod ministerstvo obrany pro vojenské verze: rampovou nákladní, boční nákladní i osobní.

Jinými slovy: Rusko po dvaceti letech a miliardách rublů nemá jeden hotový letoun, ale dva rozpracované projekty v rané fázi.

NATO létá, Rusko plánuje

Kontrast se západním světem je tvrdý. Země NATO v segmentu lehkých vojenských transportérů desítky let provozují hotové, sériově vyráběné typy. Airbus CN-235 nabízí nosnost až 6 000 kg a kapacitu 36 výsadkářů. Italský C-27J Spartan od Leonarda jde ještě dál: maximální náklad 11 300 kg, rychlost až 602 km/h a přeprava 46 vojáků.

Il-112V měl na papíře 5 tun nosnosti a nižší rychlost. Ale hlavní rozdíl není ve výkonech. Je v tom, že západní stroje existují, létají a slouží. Ruský projekt skončil jako hořící troska u Kubinky.

Pro ruskou armádu to neznamená kolaps zásobování fronty na Ukrajině, ta stojí primárně na železnici a silniční logistice, jak popisuje americký armádní materiál ATP 7-100.1. Znamená to ale oslabení rychlé operativní mobility: přesunu menších nákladů, personálu, obsluhy vzdálených letišť. Právě schopnosti, které An-26 desítky let zajišťoval a které po více než čtyřech letech plnohodnotné války na Ukrajině Rusko stále nemá čím nahradit.

Systémový problém, ne izolovaný incident

Případ Il-112V není ojedinělý. Příbuzný civilní letoun Il-114-300 získal typový certifikát od Rosaviacije až v červnu 2026, tedy rovněž po mnohaletých posunech, a na výrobní lince jsou teprve tři rozpracované sériové kusy. Ruský letecký průmysl tedy dokáže některé programy dotlačit do certifikace, ale tempo je nesrovnatelné se západními konkurenty.

Podle nás je síla tohoto příběhu právě v tom, co odhaluje o systému. Nejde o jednu smůlu, jeden požár, jednoho neschopného konstruktéra. Jde o dvě dekády přerušovaného financování, opakovaných restartů, souběžného ladění draku i motoru, politického tlaku dostat nedodělaný stroj na přehlídku, a nakonec o tiché přiznání, že se musí začít od začátku. Dvakrát.

Ruská armáda má být druhou nejsilnější na světě. Ale už více než čtyři roky ji na Ukrajině zadržuje výrazně menší protivník, který rozdíly stírá inovacemi a západní podporou. A v segmentu, kde jde o základní pětitunový transportní letoun (ne o stíhačku páté generace, ne o hypersonickou střelu), Moskva v roce 2026 stále nemá sériový stroj. Má jen plány, termíny a dva nové projekty, u kterých nikdo nedokáže říct, jestli neskončí stejně jako Il-112V.