Po skončení dlouhodobého zbrojního embarga v roce 2020, které na Írán uvalila OSN, se množí spekulace, které z letounů země nakoupí.
V uplynulém desetiletí byl Írán držen stranou od zbraní za pomoci zbrojního embarga, které vydalo OSN. Do země bylo zakázáno dovážet či z ní vyvážet zbraně, bojové letouny nevyjímaje. Protože Írán disponuje zbrojním vybavením, které pochází z doby před islámskou revolucí (1979), lze předpokládat, že ho bude chtít zmodernizovat. I přes relativnou soběstačnost íránského obraného sektoru, která byla podpořena zdroji ze Severní Koreje (země ignorovala uvalené embargo), Írán nedisponuje moderními letouny, což je jeho velká slabina.
Modernizace letectva
V roce 2021 měl Írán projevit zájem o stíhací letouny J-10C. Vzhledem k jejich nedostupnosti ale k obchodu nedošlo. V současné chvíli musí země spoléhat na sofistikované pozemní protivzdušné obrany, kterými disponuje, a na drony a naváděné střely, které jí mají zajistit bezpečnost. Nákup nových letounů se tedy zdá být logickým krokem. Starší modely letounů čtvrté generace z Číny, nebo z Ruska by mohla země získat za výhodnou cenu. Níže je pětice těch nejlevnějších.
J-10A
Tento letoun je nejstarší variantou čínského lehkého stíhacího letounu J-10 Firebird a vyráběl se v roce 2006. Dodnes je v provozu odhadem 320 letounů, z čehož 75 tvoří dvoumístná varianta. Čína by mohla letouny vyřadit ve prospěch novějších J-10C, které by byly vhodnou náhradou. Oproti novému modelu má J-10A například méně výkonné sady senzorů, starší motory, kratší rakety typu PL-12 vzduch-vzduch a konstrukci letadla z menšího množství kompozitních materiálů (letoun je těžší a méně odolný). Ale i přes to by J-10A byly jediná stíhací letadla s aktivním radarovým naváděním, kterými by Írán disponoval.
JH-7A
Letoun je první čínskou stíhačkou čtvrté generace, která se vyráběla; je to úderný stíhací letoun, který je kompatibilní s municí typu vzduch-země. Současně je v provozu asi 260 JH-7, a přestože se již nevyrábějí, Čína je nabízí k vývozu. Čína by mohla část svých letounů prodat výměnou za modernější letouny páté generace J-16. Po roce 1992 prošly JH-7 modernizací s novým označením JH-7A. Po upgradu mají integrováno několik nových funkcí. Mohou využívat jak satelitem, tak laserem naváděné střely a v případě koupě by se staly nejmodernějším íránským úderným letounem.
MiG-29A
Stíhačky byly vyrobeny před rozpadem Sovětského svazu v počtu cca 1000 ks, z čehož 700 sloužilo pro potřeby sovětské armády. Poté, co v 90. letech otřásla ruskou ekonomikou krize, bylo značné množství těchto stíhaček uloženo do depozitu. MiG-29A jsou největší ruské stíhací letouny čtvrté generace nabízené k vývozu. Írán by mohl značné množství letounů získat za nízkou cenu, ještě nižší v případě, kdy by nepožadoval upgrade vybavení a dodělal si ho sám na domácím trhu. V případě vybavenosti aktivními radary R-77 řízenými raketami typu vzduch-vzduch, převýší nad současnou Íránskou flotilu F-4s a F-5s.
Su-24M
Su-24M jsou těžké stíhací bombardéry, které jsou vůbec nejtěžšími bojovými letouny (kromě těžkých bombardérů), které Rusko vyváželo. Značné množství těchto letounů je uloženo v depozitech. Rusko využívá modernější Su-34. Starší letouny by tedy mohl odkoupit Írán. V případě získání modernější verze stíhacích bombardérů by Írán disponoval nejschopnějšími stíhacími bombardéry v celé oblasti.
MiG-31
Posledním z pětice je MiG-31 Foxhound. Nejtěžší bojové letadlo v provozu kdekoliv na světě. Bylo zkonstruováno pro boj vzduch-vzduch a jeho novější varianty jsou dnes považovány za nejnebezpečnější letoun Ruského letectva. Írán již v minulosti projevil zájem o nákup těchto letadel, ačkoliv kvůli tlaku Západu na Moskvu z obchodu sešlo. V současné chvíli by letouny byly nejdražší variantou z pětice představovaných (vysoké provozní náklady, vysoká pořizovací cena), avšak poskytly by vysokou úroveň nově modernizovaného Íránského letectva.
Zdroj: Military Watch Magazine
Události
|
PŘEČTENÍ: 14342
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 15802
