Odborníky na vojenské letectvo i mnohé laiky vždy zajímalo, jak by si proti sobě vedla dvě bojová letadla, neboť parametry jsou jedna věc, ale v reálném souboji nemusí hrát prim – ve velké míře totiž záleží i na úrovni výcviku pilota. Nutno uvést, že proti sobě mnohé letouny asi nikdy nestanou, i když některé se potkají při tréninkových letech. Zajímavou, byť spíše teoretickou otázkou je, jak by si proti sobě vedly americké letouny 5. generace Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor a Lockheed Martin F-35 Lightning II.

F-22 a F-35 mají odlišnou úlohu

Ačkoliv jde v obou případech o letadla páté generace, jsou F-22 a F-35 naprosto odlišné stroje, a proto je jejich posuzování velmi ošemetné. Starší F-22 totiž Američané postavili pro vybojování vzdušné nadvlády, což je také úloha, v níž opravdu exceluje. A naopak F-35 je víceúčelový letoun, pro nějž je stíhací boj pouze jedním z mnoha úkolů – velmi dobře zvládá i útoky na pozemní cíle a protivzdušnou obranu, a stejně tak může provádět průzkum, čehož je první letoun schopen jen velmi omezeně nebo téměř vůbec.

F-22: Proklamován jako nejlepší stíhací letoun. Přitom nemá na svém kontě jedinou vyhranou leteckou bitvu

Pokud by byl tedy hodnocen pouze klasický vzdušný souboj, zvítězil by bezesporu F-22 Raptor. Ten by měl mít velmi dobrou úroveň stealth, přičemž je mimořádně ovladatelný a rychlý – jeho dva motory mu umožňují dosahovat rychlosti až Mach 2,25. Oproti menší jednomotorový F-35 dosáhne maximálně rychlosti Mach 1,6, a to s obtížemi, a navíc u něj nelze hovořit o nějaké „supermanévrovatelnosti“. Lze tedy předpokládat, že při použití stejných zbraní by na zemi skončilo mnohem více F-35.

Ruský systém S-400 dokáže „chytit“ i vyspělé letouny jako F-22, F-35 nebo F-16, může to být vážný problém hlavně pro Ameriku

Minimálně by to platilo pro takzvaný dogfighting na krátkou vzdálenost, protože rychlejší a hbitější F-22 by svého soupeře jednoznačně deklasoval. O něco vyrovnanější by byl souboj na vzdálenost delší, i když schopnost stealth u F-22 by údajně měla být o něco lepší než u F-35. Tehdy by zkrátka záleželo na tom, kdo koho dříve uvidí a také na něj vypálí. Raptor by měl ale výhodu, že má určitě vyšší šanci nepřátelskou střelu tzv. vymanévrovat.

Útoky na pozemní cíle jsou důležité

Jiná situace by nastala, pokud by byl posuzován vliv letadel na celý konflikt mezi dvěma stranami. I válka na Ukrajině ukazuje, že při silné protivzdušné obraně nemusí hrát letectvo takovou roli jako v minulosti, a nějaké velké vzdušné souboje se tak na nebi vůbec nemusí odehrávat. Výhodu by v takovém případě získala strana schopná zničit nepřátelskou protivzdušnou obranu na zemi, čímž by také měla možnost z relativně bezpečné vzdálenosti útočit na pozemní cíle. V tomto směru jednoznačně dominuje F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: Tim Laurence / Creative Commons / OGL

Současná válka je ale také o informacích, protože je třeba vědět, kde se nepřítel nachází a v jaké síle. Právě F-35 je letoun doslova napěchovaný hromadou detekčních přístrojů, díky nimž dokáže tyto informace nejen zjistit, ale i sdílet s ostatními letadly i jakýmikoliv pozemními jednotkami. Těm by to umožnilo na nepřítele s vysokou přesností a v téměř reálném čase zaútočit a eliminovat. Něco takového přitom F-22 nedokáže, a i kdyby některé F-35 na nebi zničil, jejich význam pro konečné vítězství by tím nejspíše zvrátit nedokázal.

Americký superletoun F-35A Lightning II může v blízkosti bouřky až explodovat, zrovna ten chce přitom AČR; jde o kritický problém

Je také otázkou, jak by dopadaly souboje skupin letadel. Při dobré taktice by mezi sebou totiž mohla skupina F-35 sdílet data a teoreticky tak na nepřítele pálit z různých pozic, zatímco by se všichni její členové drželi mimo dosah radaru F-22. Výsledek by však velmi závisel i na úrovni výcviku pilotů, který trvá i několik dlouhých let. Když tedy sedí nezkušený v sebelepším stroji, jehož potenciál nedokáže využít může se slabším lehce prohrát, pakliže ho ovládá kvalitně vycvičený pilot. Střet F-35 a F-22 je ale opravdu spíše teorie.