Jednou z nejlepších schopností letounu Hurrier Jump Jet je vertikální vzlet. Ten totiž umožňuje vzlet a přistání i na menších plochách, kde by měly ostatní letouny problémy.
Harrier Jump Jet je fascinující letoun, který se stal ikonou studené války a britského uskupení během války o Falklandy v roce 1982. Jeho britská verze byla dokonce nabízena ve dvou variantách. Tuto útočnou stíhačku využívala například americká námořní pěchota, královské námořnictvo nebo Španělsko a Itálie. Jeho výroba probíhala mezi lety 1967 až 2003. Po vyřazení ho ve službě vystřídaly letouny F-35 Lightning II, které jsou hrdým nástupcem.
Schopnost vertikálního vzletu
Vertikální vzlet je něco, o co se snažili letečtí inženýři hodně dlouho. Jeho velkou výhodou je totiž fakt, že letoun nepotřebuje přistávací dráhu a může tak startovat téměř odkudkoliv. Letoun Harrier Jump Jet je i přes svou hmotnost, která činí 6 tun, schopen právě tohoto typu vzletu. U stíhacích letounů je tato technologie velmi komplikovaná, protože jsou navrženy na vysoké dopředné rychlosti.
Odpadla potřeba přistávací dráhy
Přistávací dráha představuje jakousi slabinu v každém boji. Nepřítel totiž může tuto plochu zničit a letouny pak nemají kde přistát a zároveň uzemněné letouny nemohou vzlétnout. Tím pádem může být celá nebo většina letky naprosto vyřazena. Harrier Jump Jet je v tomto ohledu velmi výhodný. Nepotřebuje totiž žádnou přistávací dráhu, takže představuje pro nepřítele o to větší nebezpečí, protože může přistát nebo vzlétnout téměř odkudkoliv.
Náročnost vertikálního vzletu na palivo
Kromě toho, že je vertikální vzlet velmi přínosný a výhodný, je také extrémně nebezpečný a spotřebuje se při něm obrovské množství paliva. V případě tohoto vzletu se následně u letounu snižuje operační dosah. Jeho piloti tak tuto schopnost využívají pouze částečně, nebo v případě naprosté nouze. Varianta částečného vertikálního vzletu se realizuje tak, že letoun využívá jak proud vzduchu směřující dolů, tak i ten potřebný k rozběhu.
Možnost operovat z více platforem
V současné době existují stíhací letouny, které jsou vyspělejší a schopné nést mnohem větší užitečné zatížení. Jedná se například o F-18 Super Hornet. Tyto letouny však potřebují díky své vyšší hmotnosti delší vzletovou a přistávací dráhu. Tento fakt následně omezuje jejich použití a nejsou vhodné na některé letadlové lodě. Proti tomu Harrier Jump Jet je možné provozovat i na menších letadlových lodích, což z něj dělá velmi univerzální stíhač. Jeho provoz se může realizovat i na lehkých a obojživelných lodích.
Vertikální vzhled jako záchrana
Posádka letounu Hurrier Jupm Jet se při jedné příležitosti dostala do situace, kdy se schopnost vertikálního vzletu ukázala jako rozhodující. Letounu totiž docházelo palivo a před sebou měl pouze moře. V blízkosti se však nacházela nákladní loď, která poskytla dostatečnou plochu pro přistání. Pro ostatní letouny by tato loď byla naprosto nepřínosná, protože neměla dostatečnou plochu pro normální přistání. Hurrier Jumo Jet však i na tomto omezeném prostoru bezpečně přistál a zachránil se tak před katastrofou.
Jeho místo v operačním nasazení zaujme F-35
Hurrier Jump Jet bude v armádních silách nahrazen modernizovanějším stíhacím letounem F-35 Lightning II. Ten je navržen tak, aby zvládnul plnit všechny role Harrieru a mnohé další. Britové už tyto letouny z provozu vyřadili a jako náhrada jim slouží F-35B, které využívají na svých letadlových lodích třídy Elizabeth. Armáda Spojených států modernizuje svou letku, přičemž se chystá využívat nové letouny na obojživelných nosičích třídy Wasp a America.
Viděli jste někdy vertikální vzlet letounu Harrier Jump Jet?
Zdroj: Hotcars
Události
|
PŘEČTENÍ: 8423
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 12075
