Americké loděnice už tempo nestíhají a pomalu prohrávají. Čína zařadila 35. torpédoborec Type 052D

Začátkem června 2026 provedl torpédoborec Tongchuan s trupovým číslem 177 slavnostní ceremoniál zařazení do Jihočínského loďstva čínského námořnictva. Podle China Daily jde o pětatřicátou loď třídy Type 052D, která vstoupila do aktivní služby od března 2014, kdy byla převzata první jednotka Kunming. Jedna loď navíc v číslech o přes 370 plavidlech čínské flotily nezní dramaticky. Jenže právě sériová pravidelnost, s jakou Peking chrlí moderní hladinové bojové lodě, je to, co znervózňuje analytiky v Pentagonu, na Kapitolu i v tokijském ministerstvu obrany.

Továrna, která se nezastaví

Třída Type 052D je páteří čínské eskortní flotily. Loď o výtlaku kolem 7 500 tun nese 64 buněk univerzálního vertikálního odpalovacího systému, výkonný radar s aktivním elektronickým řízením paprsku a kombinaci protivzdušných, protilodních i protiponorkových zbraní. Vylepšená subvarianta 052DL, kam Tongchuan podle západních open-source klasifikací patří, je zhruba o čtyři metry delší, s upraveným hangárem a letovou palubou pro nový protiponorkový vrtulník Z-20.

Pětatřicet kusů za dvanáct let znamená průměrně téměř tři nové torpédoborce ročně. A Pentagon ve své výroční zprávě Kongresu za rok 2024 potvrzuje, že třída zůstává ve výrobě. K tomu Čína provozuje osm těžkých raketových křižníků/torpédoborců Type 055 se 112 buňkami VLS každý. Dohromady to dává flotilu moderních velkých hladinových bojových lodí, která počtem i raketovou kapacitou roste tempem, jaké si žádné jiné námořnictvo na světě nemůže dovolit.

Proč Amerika nezrychlí

Spojené státy mají 74 dodaných torpédoborců třídy Arleigh Burke a tři experimentální Zumwalty. Na papíře stále vedou. Jenže generační obměna drhne. Třetí loď nejnovější varianty Flight III, budoucí USS Ted Stevens, převzalo námořnictvo teprve 29. prosince 2025. Flight III přináší radar AN/SPY-6(V)1 a schopnost současně řešit protivzdušnou i protibalistickou obranu, tedy kvalitativní skok. Ale tři kusy proti pětatřiceti jsou číslo, které mluví samo.

Příčina není v tom, že by americké loděnice neuměly stavět. Problém je systémový:

• Pracovní síla: GAO popisuje chronický nedostatek kvalifikovaných svářečů, potrubářů a elektrikářů ve dvou zbývajících velkých amerických loděnicích.
• Infrastruktura: Doky a výrobní haly jsou přetížené souběhem novostaveb a údržby stávající flotily.
• Nestabilní zakázkový signál: Kongresový rozpočtový úřad (CBO) upozorňuje, že loděnice potřebují předvídatelný rytmus objednávek, ne nárazové špičky. Bez stabilního designu a stabilního odběru nelze efektivně škálovat výrobu.
• Chybějící komerční základna: Podle CSIS americké loděnice v roce 2024 postavily pouhých pět velkých oceánských obchodních lodí o 76 tisících hrubých tun. Samotná čínská státní korporace CSSC ve stejném období dodala přes 250 lodí o 14 milionech hrubých tun.

Pentagon do soukromého lodního průmyslu investoval přes 150 miliard korun v letech 2014–2023 a plánuje dalších zhruba 325 miliard do roku 2028. Ale GAO konstatuje, že chybí koordinovaná strategie i jasné metriky návratnosti. Peníze samy o sobě nestačí, když za nimi nestojí ekosystém.

Závod o Tchajwanský průliv

Čísla flotil jsou důležitá, ale rozhodující je, kolik lodí může být v daném okamžiku na správném místě. Americké torpédoborce operují globálně, od Perského zálivu přes Středomoří po Korejský poloostrov. Čínské Type 052D se soustředí v západním Pacifiku, většina z nich v dosahu Tchajwanského průlivu.

Pentagon v nejnovější zprávě za rok 2025 dokumentuje, že čínské námořnictvo a pobřežní stráž normalizovaly téměř týdenní společné patroly kolem Tchaj-wanu. Cvičení JOINT SWORD-2024A a 2024B explicitně nacvičovala blokádu klíčových přístavů, získání námořní a vzdušné převahy a přesné údery na cíle na ostrově, včetně opatření k oddálení zásahu třetích stran, tedy de facto americké flotily. Analytici CSIS považují námořní karanténu Tchaj-wanu za v krátkodobém horizontu pravděpodobnější scénář než plnohodnotnou invazi. A právě rostoucí počet moderních torpédoborců s desítkami raketových buněk dává takovému scénáři stále větší věrohodnost.

Co to znamená, a co ne

Říct, že USA „prohrávají“, vyžaduje upřesnění. Globálně si americké námořnictvo drží výhody, které Čína zatím nedohání: jedenáct jaderných letadlových lodí, nejsilnější ponorkovou flotilu na světě, síť spojenců od Japonska po Austrálii a desítky let expediční praxe. Navy navíc plánuje modernizaci 26 starších Burkeů na radar SPY-6 a bojový systém Baseline 10 v horizontu šestnácti let, což je odpověď, která nespoléhá jen na novostavby.

Jenže v regionálním měřítku západního Pacifiku se poměr sil mění. Čína nemusí mít víc lodí než celá U.S. Navy, stačí jí mít víc lodí v dosahu Tchaj-wanu v okamžiku krize. A přesně k tomu její výrobní tempo směřuje. Kongresová výzkumná služba (CRS) navíc varuje, že prosté srovnávání „lodí proti lodím“ je metodicky zrádné: americká a čínská statistika používají odlišné kategorie, a kdo chce pochopit skutečný poměr sil, musí sledovat zvlášť torpédoborce, zvlášť raketovou kapacitu a zvlášť regionální dostupnost.

Pro Česko je Indo-Pacifik vzdálený, ale ne irelevantní. Česká indo-pacifická strategie z roku 2022 výslovně říká, že vývoj v regionu má přímé dopady na české zájmy, a bezpečnostní strategie z roku 2023 už Čínu řadí mezi bezpečnostní výzvy. NATO ji ve svém strategickém konceptu označuje za systémovou výzvu, v jiné kategorii než Rusko, ale na stejném radaru.

Tongchuan je jedna loď. Ale je to pětatřicátá loď ve třídě, která se stala měřítkem toho, jak rychle dokáže autoritářský stát s obří průmyslovou základnou převádět ocel na námořní sílu. A právě to tempo je problém, na který Washington zatím nemá odpověď.