Americké námořnictvo chce bojový dron, který před dekádou zahodilo. Zabitý X-47B je znovu ve hře

Dne 10. července 2013 provedl demonstrátor X-47B od Northrop Grumman první zachycené přistání bezpilotního letounu na palubě moderní letadlové lodi USS George H.W. Bush. O necelé dva roky později, v dubnu 2015, tentýž stroj zvládl autonomní tankování za letu, poslední cíl, který mu byl stanoven. Technologie fungovala. Jenže místo toho, aby námořnictvo pokračovalo k sériovému bojovému dronu, celou údernou větev odložilo a vydalo se cestou tankeru. Teď, po více než deseti letech, se vrací k témuž problému, který tehdy odsunulo: jak dostat na palubu letadlové lodi levnější bezpilotní údernou sílu schopnou přežít v prostředí nasycené protivzdušné obrany.

Proč námořnictvo X-47B „zabilo“

Slovo „zabitý“ v titulku neznamená, že X-47B selhal. Technologicky šlo naopak o průlom. Problém nastal až u navazujícího programu UCLASS (Unmanned Carrier-Launched Airborne Surveillance and Strike), který měl z demonstrátoru vyvinout operační zbraňový systém. Vládní kontrolní úřad GAO ve své zprávě z května 2015 popsal hluboký spor uvnitř námořnictva i Kongresu: má mít nový dron hlavně průzkumnou roli s omezenou údernou schopností, nebo naopak plnohodnotnou údernou roli? Spor program zdržoval, zdražoval a nakonec zabil.

Výsledkem bylo rozhodnutí upřednostnit akutní tankerovou mezeru. Stíhačky F/A-18E/F Super Hornet trávily příliš mnoho letových hodin takzvaným buddy tankováním, vzájemným doplňováním paliva ve vzduchu místo plnění bojových úkolů. Námořnictvo proto přesměrovalo bezpilotní ambici do programu MQ-25 Stingray, vzdušného tankeru s délkou trupu asi 15,5 metru a rozpětím křídel přes 22,8 metru. Tanker, ne bojový dron. Praktické řešení, ale za cenu opuštění unikátního technologického náskoku v palubním UCAV.

Co námořnictvo chce dnes

31. srpna 2026 zveřejnil NAVAIR prostřednictvím federálního portálu SAM.gov dokument nazvaný Navy Collaborative Combat Aircraft Increment 1 Prototype Project, Request for Information. Nejde o objednávku ani o soutěž, ale o formální průzkum trhu, kterým námořnictvo zjišťuje, co průmysl dokáže nabídnout. Požadavky jsou přesto výmluvné:

• Ozbrojený a autonomní palubní bezpilotní letoun s prodlouženým doletem.
• Bojový rádius počítaný včetně zbraňové zátěže a půlhodiny setrvání v operačním prostoru.
• Spolupráce s pilotovanými stroji, dron má létat po boku stíhaček 4. a 5. generace.
• Cestovní rychlost kompatibilní se standardním palubním křídlem.
• Palubní půdorys maximálně na úrovni stávajících stíhaček čtvrté generace.
• Údržba zvládnutelná stávajícím personálem letadlové lodi.
• Platforma má být cenově dostupná a tolerantní k riziku, tedy dostatečně levná na to, aby ji bylo možné nasadit i v situacích, kde by pilot riskoval příliš.

Kdo si vzpomene na původní zadání X-47B z roku 2003 (bojový rádius přes 2 400 km (1 300 námořních mil), zbraňová zátěž kolem 2 040 kg a dvouhodinové vyčkávání ve vzdálenosti 1 850 km), vidí zřetelný překryv. Námořnictvo si nekupuje nostalgii. Vrací se ke schopnosti, kterou před lety prokázalo a pak odložilo.

Závod, který mezitím začali jiní

Americké vzdušné síly jsou v programu spolupracujících bojových letounů (CCA) výrazně dál. Prototyp YFQ-42A Dark Merlin od General Atomics poprvé vzlétl 27. srpna 2025, konkurenční YFQ-44A Fury od firmy Anduril následoval v říjnu téhož roku. Cílem letectva je dosáhnout operační schopnosti do konce dekády.

Námořní varianta je ale konstrukčně mnohem těžší úloha. Katapultový start, zachycené přistání pomocí háku a brzdného lana, odolnost draku vůči koroznímu prostředí oceánu, omezený prostor hangáru a palubní manipulace, to vše přidává inženýrské vrstvy, které pozemní CCA řešit nemusí.

A pak je tu Čína. Podle otevřených zdrojů citovaných v americkém zpravodajském briefu z února 2026 prošel čínský stealthový UCAV GJ-11 (Sharp Sword, létající křídlo s odhadovaným rozpětím kolem 14 metrů) zkouškami na palubě nové čínské lodi S‘-čchuan a od října 2025 se objevují indicie o prvním známém pozemním rozmístění. Transparentní oficiální čínské potvrzení operačního statusu chybí, ale trend je zřejmý: Peking v hardwarové demonstraci palubního bojového dronu podle všeho předběhl Washington. Pro námořnictvo, které se považuje za garanta americké námořní převahy, je to nepříjemná realita.

Kdo má šanci stavět

Mezi veřejně zmiňovanými uchazeči vyčnívají tři jména. Northrop Grumman má historickou výhodu, je jedinou firmou na světě, která kdy prokázala plný palubní provoz stealthového UCAV demonstrátoru. Boeing přináší dvojí zkušenost: integraci bezpilotního systému na letadlovou loď díky MQ-25 a relativně vyspělý autonomní letoun MQ-28 Ghost Bat, který v Austrálii do roku 2025 absolvoval přes sto letů. General Atomics má jako jediná veřejně potvrzený kontrakt na konceptuální práce pro námořní CCA z října 2025 a zároveň letový prototyp YFQ-42A pro vzdušné síly.

Anduril, nováček s ambicemi a silnou pozicí u letectva díky YFQ-44A, zatím v otevřených zdrojích nemá stejně konkrétně doloženou námořní pozici. To ale neznamená, že je ze hry; právě RFI z konce srpna 2026 otevírá dveře všem.

Proč to tentokrát může dopadnout jinak

Před dekádou námořnictvo řešilo, jestli vůbec chce bojový dron na palubě. Dnes už tuto otázku nepokládá, pokládá otázku, jak rychle ho tam dostat. Rozdíl je zásadní.

Několik věcí se od roku 2015 změnilo. Koncept spolupráce pilotovaných a bezpilotních strojů (MUM-T) dozrál natolik, že v lednu 2026 piloti F-35 v simulačním prostředí Joint Simulation Environment ovládali přes dotykové tablety několik CCA současně a ladili s nimi taktické postupy. Tankerová větev MQ-25, jejíž sériový exemplář poprvé vzlétl teprve v dubnu 2026, mezitím ověřila palubní infrastrukturu, řídicí stanici a autonomní provozní rámec, tedy přesně ty stavební bloky, na kterých může bojový dron stavět. A hrozby se zhmotnily: sítě protivzdušné obrany typu A2/AD jsou hustší a sofistikovanější, než byly před deseti lety, a omezený počet drahých pilotovaných stíhaček páté generace nelze rozšiřovat donekonečna.

Veřejný RFI pevný harmonogram letu neobsahuje. Podle naší dedukce z rané fáze programu a z nutnosti náročných testů palubní způsobilosti dává smysl čekat první prototypový let nejdřív v letech 2028–2029 a operační způsobilost spíš na počátku třicátých let.

Pro Českou republiku a další evropské členy NATO je vývoj relevantní nepřímo, ale strategicky: silnější americké palubní letectvo s bezpilotní údernou masou znamená větší alianční schopnost držet vzdušnou převahu a projekci síly bez závislosti na zranitelných pozemních základnách, schopnost, která v éře ruských a čínských raket dlouhého doletu nabývá na ceně.

Námořnictvo před deseti lety mělo v rukou fungující demonstrátor a nechalo ho odejít. Teď staví znovu, na stejných základech, ale v jiném světě. Otázka už nezní, jestli palubní bojový dron dává smysl. Zní, jestli na něj bude dost peněz, vůle a času, dřív než ho budou mít ti druzí.