Amerika nemá peníze, ale za megalomanské válečné lodě „starého šílence“ dá přes 6,5 bilionu korun

V prosinci 2025 Donald Trump oznámil návrat americké bitevní lodi, plavidla, které z oceánů zmizelo před více než třiceti lety. Loď pojmenovaná USS Defiant má být první svého druhu od konce druhé světové války: přes 35 000 tun výtlaku, jaderný pohon, hypersonické střely, vysokovýkonné lasery a schopnost nést taktické jaderné zbraně. Cena za první kus? Podle čerstvě citovaného odhadu amerického Kongresového rozpočtového úřadu (CBO) asi 23 miliard dolarů, tedy zhruba o deset miliard víc, než stála jaderná letadlová loď USS Gerald R. Ford. A celý program patnácti lodí má vyjít na 275 miliard dolarů. Při kurzu kolem 21 korun za dolar, který uvádí ČNB k 7. srpnu 2026, to odpovídá zhruba 5,8 bilionu korun. Uváděných 6,5 bilionu vychází při slabším kurzu kolem 23,60 Kč za dolar; v obou případech jde o částku, která nemá v moderním námořním zbrojení obdobu.

Proč „starý šílenec“ a proč megalomanie

Označení „starý šílenec“ je polemická nálepka, kterou kritici programu spojují s Donaldem Trumpem, mužem, jehož jméno má celá třída lodí nést. Nejde o neutrální popis, ale o reakci na styl, jakým je projekt prezentován: osobní branding prezidenta vtištěný do největšího amerického námořního programu za poslední dekády. Trump program prodává jako symbol americké námořní dominance v rámci iniciativy Golden Fleet.

A megalomanie? Ta má tvrdá čísla. Podle stavebního plánu námořnictva z května 2026 má jít o jaderně poháněnou bitevní loď (BBGN) o délce 256 až 268 metrů a výtlaku přes 35 000 tun. Pro srovnání: současné americké torpédoborce třídy Arleigh Burke mají výtlak kolem 9 700 tun a délku asi 155 metrů. Plánovaná bitevní loď je tedy třikrát a půl těžší. Podle dat, která přezkoumal server USNI News, má Defiant nést radar SPY-6, 128 vertikálních odpalovacích buněk Mk 41, dvanáct hypersonických střel Conventional Prompt Strike s dosahem přes 2 700 kilometrů, vysokovýkonné lasery, hangár pro konvertoplány V-22 Osprey a posádku 650 až 850 lidí. Rychlost má přesáhnout 30 uzlů, tedy asi 56 km/h.

Rozpočet, který se nedá ignorovat

Formulace „Amerika nemá peníze“ je publicistická zkratka, nikoli popis státního bankrotu. Opírá se ale o reálná čísla. Podle rozpočtového výhledu CBO z února 2026 dosáhne federální deficit v letošním fiskálním roce 1,9 bilionu dolarů. Celkové výdaje mají překročit 7,4 bilionu. Dluh držený veřejností se vyšplhal na 101 % HDP a do roku 2036 má narůst na 120 %. Úroky z dluhu přitom už dnes spolykají víc než celý rozpočet obrany.

Do tohoto prostředí vstupuje program, který má běžet až do roku 2056 a jehož první programové financování je naplánováno na fiskální rok 2028. Podle květnového plánu námořnictva mají být ve střednědobém rozpočtovém výhledu financovány tři lodě, další pak mají přibývat tempem jedné ob rok. Jinými slovy: USA si takový výdaj technicky dovolit mohou, ale jen za cenu bolestných kompromisů jinde.

Průmysl, který nestíhá

Nejtvrdší rána nepřichází od kritiků v médiích, ale z auditů Úřadu vládní odpovědnosti (GAO). V únoru 2025 GAO konstatovalo, že žádná ze sedmi amerických loděnic stavějících hlavní bojové lodě nebyla schopna plnit dodací cíle námořnictva. Za posledních padesát let odešlo z obranného trhu sedmnáct soukromých loděnic. Zbylé bojují s náborem kvalifikovaných svářečů, potrubářů a elektrikářů, s opotřebenou infrastrukturou a s nestabilním objemem zakázek, který GAO popisuje jako cyklus „rozmachu a krachu“.

V dubnu 2026 GAO svůj verdikt zopakoval: ani masivní investice problémy nevyřešily a loděnice stále zápasí hlavně s lidmi. Senátní rozpočtový výbor na to reagoval dopisem adresovaným přímo GAO, v němž požaduje tvrdý dohled nad programem Golden Fleet kvůli riziku plýtvání a nerealistických odhadů. Není to abstraktní obava; stačí připomenout torpédoborce třídy Zumwalt, kde se původně plánovaných 32 kusů smrsklo na tři a cena za kus vyletěla na více než 8 miliard dolarů.

Bitevní loď, nebo politický monument?

Námořnictvo argumentuje, že bitevní loď není návrat do minulosti, ale odpověď na budoucnost: masivní zásobník munice, energetická rezerva pro laserové a elektromagnetické zbraně, odolné velitelské centrum na moři. Jenže samo námořnictvo si protiřečí. Ještě v lednu 2026 pracoval materiál Kongresové výzkumné služby s konvenčním pohonem, květnový plán už mluví o jaderném. Námořnictvo tvrdí, že bitevní loď „není náhrada torpédoborce“, ale CBO ve svém dubnovém svědectví uvádí, že program má být pořizován místo dříve plánovaných 28 torpédoborců nové generace DDG(X). Základní parametry se tedy stále mění a logika programu zůstává rozostřená.

Kritici vidí v celém projektu spíš komplikace než přínosy. V době, kdy námořní strategie klade důraz na rozptýlení sil, autonomní systémy a levnější střelce, staví Amerika na obří, drahý a nápadný cíl. Pokud se program skutečně rozjede v roce 2028, první loď by mohla být spuštěna na vodu v polovině třicátých let a do služby vstoupit nejdříve ke konci dekády.

Pro Evropu a české bezpečnostní plánování má program nepřímý, ale důležitý dopad. Každý dolar nalitý do prestižního námořního projektu posiluje americký tlak na evropské spojence, aby nesli větší díl konvenční obrany sami. Golden Fleet není český příběh, ale účet za ni se může promítnout i do toho, kolik bude NATO očekávat od Prahy.