Bitevní křižník HMS Hood byl pýchou Británie. Nemilosrdně ho zničil německý Bismarck. Nedalo mu to věru moc práce

Velká Británie se vždy pyšnila námořnictvem, jehož jádrem byly od začátku 20. století bitevní lodě. Nejslavnější z nich nesla jméno HMS Hood. Elegantní bitevní křižník měl během velké války ničit německé lodě. Bitvu však nestihl a po válce se stal výstavní skříní a symbolem Royal Navy. Šlo o skutečně mocné plavidlo nebo jen o papírového tygra, který neměl proti modernímu Německu šanci?

Mocná loď s fatální chybou

Bitevní křižníky byly zvláštním typem lodí, který vymyslel admirál John Arbuthnot Fisher. Plavidla měla disponovat velkou rychlostí a palebnou silou, zvládat výpady proti obchodnímu loďstvu nepřítele k jeho pobřeží, či naopak ničit jeho křižníky ve vlastních vodách. Cenou za to bylo fatální oslabení pancéřování. Váleční teoretici si z toho nic nedělali. Lodě měly střílet z takové vzdálenosti a být tak rychlé, že neměly být vůbec zasaženy.

iZdroj fotografie: Public Domain

To, o jak velký optimistický nesmysl šlo, se ukázalo v bitvě u Jutska v roce 1916, kdy Britové přišli hned o tři bitevní křižníky. Poučením z této řeže se mělo stát právě plavidlo HMS Hood, jehož pancéřování bylo posíleno o 5 000 tun oceli. To trup zatížilo natolik, až panovaly obavy ohledně zhroucení lodi, a dokonce se uvažovalo, že místo na moři Hood skončí rovnou ve starém železe. Nestalo se tak a v srpnu 1918 se Hood spustil na vodu, o dva roky později byl přijat do stavu Royal Navy.

Hood patřil k největším lodím své doby. Měřil 262,31 metru, v nejširším místě měl 31,8 metru a ponor dosahoval 9,73 metru. Plný výtlak v roce 1940 činil 48 031 tun. Křižník disponoval 24 kotly se třemi bubny Yarrow a čtyřmi parními turbínami Brown-Curtis, které roztáčely čtyři třílisté lodní šrouby. Celý systém měl mít výkon 144 000 koní. Při testech se ovšem ukázalo, že loď dokáže vyvinout až 151 000 koní a hnát se rychlostí 32,7 uzlu (59,4 km/h). Dosah s plnými nádržemi mazutu byl 5 332 námořních mil (10 000 km).  

Obr s Achillovou patou

I zbraně v době vzniku neměly konkurenci. Jejich jádrem bylo 8 děl ráže 381 milimetrů s dostřelem 30 km, umístěných po dvou ve 4 věžích se zásobou 120 granátů na dělo. Roku 1940 byla loď vybavena dělostřeleckým radarem 256. Střední ráži protilodních děl tvořilo 14 kanónů ráže 102 mm. Na lodi se nacházelo i 8 čtyřhlavňových protiletadlových kompletů „Pom Pom“ 40 mm a 16 kulometů 12,7 mm L/62. Výzbroj doplňovaly čtyři torpédomety 533 mm.

Pancéřování Hooda bylo konzervativní. Po boku lodi se táhl 171,3 metru dlouhý pás o šířce 2,9 metru, který měl uprostřed sílu 305 mm. Směrem k přídi se pak zeslaboval na 127 mm, k zádi na 152 mm. Nad pásem se táhl další pás, jenž chránil mechanismy věží, o síle 178 mm. Achillovou patou bylo pancéřování palub. Odborníci předpokládali, že boj se povede na střední a blízké vzdálenosti, nikoliv na velké vzdálenosti, kdy by granáty mohly paluby prorazit.

iZdroj fotografie: Public Domain

Paluby nástavby měly sílu 25–52 mm, druhá paluba měla 25 mm, hlavní pancéřová paluba nad strojovnou a muničními sklady poskytovala pouhých 75 mm. To však nemohlo zkazit v roce 1920 radost nad novou lodí, která vyšla na 6 025 000 liber (cca dnešních 7,2 miliardy Kč). HMS Hood se brzy stala hvězdou Royal Navy. Při meziválečných cestách se loď podívala téměř každý rok do Středomoří, ale i do Švédska, Dánska, Indie, Austrálie nebo Brazílie.

Oprýskaná legenda v jiné válce

Před začátkem války se Hood nenacházel v dobrém technickém stavu. Loď potřebovala velkou opravu. Vzhledem k vypuknutí bojů se však odložila, i když podle námořníků držela loď pohromadě jen barva. Křižník se zúčastnil operací v Norsku nebo ostřelování francouzské flotily v Mers-el-Kebíru v červnu 1940. Při něm byla loď poškozena a její maximální rychlost klesla na 28 uzlů (52 km/h).

Do května 1941 se křižník pohyboval v Atlantiku a kryl atlantické konvoje. Prošel i nouzovou opravou v doku. Inženýři byli ze stavu symbolu námořnictva zděšeni. Loď byla zralá na generální opravu nebo vyřazení, ale k tomu nedošlo. Do Atlantiku se totiž vydal nejmodernější německý bitevník Bismarck. Hood a nejnovější, avšak nedokončený Princ of Wales se mu vydaly vstříc. První salvu proti Němcům vypálil Hood v 5:52 dne 24. května 1941 na vzdálenost 24 kilometrů.

Jenže došlo k chybě a místo Bismarcku zasáhli Britové jemu siluetou podobný křižník Prinz Eugen. Německý bitevník vypálil v 5:55 a rovnou do černého. Na Hoodu zasáhl přípravnu nábojů se 102 mm a vznikl požár. Britové si počínali velmi nekoordinovaně, ale obě britské lodě si bránili v palbě. V 6:00 to chtěl admirál Lancelot Holland napravit a srovnat s Němci kurz. Během manévru však opět udeřil Bismarck.

iZdroj fotografie: Public Domain

Zasáhl Hood mezi stožárem a zadní věží. Německý granát se 380 mm prošel chabým pancířem paluby a přímo zasáhl sklad střelné bavlny. Výbuch nešťastnou loď Hood naprosto zničil. Ze 1 418 mužů na palubě přežili jen tři. Přemožitel Hooda ho přežil jen o tři dny. Pole trosek bylo nalezeno teprve roku 1975. Roku 2012 se ke zbytkům vydala výprava, které se podařilo najít lodní zvon. Ten je dnes umístěn v muzeu Royal Navy. Každý rok na výročí potopení lodi se na jejich památku devětkrát odbije.