Naval Group odhalil na pařížském Euronavalu koncept torpédoborce, který v jednom trupu spojuje elektromagnetické dělo, stovku raketových sil a celou dronovou základnu.
Dne 3. listopadu 2026 v hale Paris Nord Villepinte stáhl Naval Group plachtu z makety, která vypadá jako odpověď na otázku, kterou si evropská námořnictva kladou od začátku ruské invaze na Ukrajinu: jak má vypadat hladinová bojová loď pro příští dekády, kdy protivník útočí saturovanými vlnami střel, dronů a elektronického rušení najednou. SCX 26 není objednaná sériová loď. Je to koncentrovaný manifest: 170 metrů oceli, 8 000 až 10 000 tun výtlaku, rychlost kolem 30 uzlů a dolet přes 14 816 km (8 000 námořních mil). A hlavně: technologie, které dnes bývají rozptýlené mezi několik typů plavidel, tady sedí pod jednou střechou.
Stovka raket, railgun a laser na jedné palubě
Číslo „přes 100 raketových sil“ si zaslouží vysvětlení, protože právě kolem něj se vedou nejživější debaty. Veřejně vystavený model počítá s dvanácti moduly vertikálních odpalovacích šachet Sylver, což dává až 96 střel v základní konfiguraci: protivzdušné Aster 30, útočné námořní řízené střely MdCN a další směsi podle mise. Hranici nad stovku překračuje až projektovaná architektura, tedy čtveřice menších střel typu CAMM v jedné buňce a budoucí odpalovače Sylver nové generace. Formulace „přes 100″ tedy popisuje architektonickou kapacitu návrhu, nikoli dnes potvrzený bojový náklad sériové lodě. I tak jde o zásobník, který v evropském kontextu nemá obdobu: britský Type 45 nese 48 střel Sea Viper.
K raketám přidává SCX 26 dvě zbraně, které ještě nedávno patřily do sci-fi. Railgun, tedy elektromagnetické dělo, které urychluje projektil elektřinou místo prachové náplně, dosahuje podle amerických a japonských materiálů rychlostí kolem šestinásobku rychlosti zvuku a výrazně delšího dostřelu než klasická námořní děla. Francie přitom není v této oblasti nováčkem: japonská agentura ATLA potvrzuje, že v květnu 2024 podepsala s Francií, Německem a institutem ISL rámec pro společný výzkum railgunové technologie. Druhou novinkou je 100kW laser pro blízkou obranu, určený primárně proti dronům a menším přilétajícím hrozbám. Že nejde o fantazii, dokazuje Británie: její systém DragonFire má být na torpédoborcích Type 45 od roku 2027.
Loď jako dronová mateřská základna
Nejpřevratnější na SCX 26 ale možná není žádná jednotlivá zbraň. Je to rozsáhlá zadní sekce s velkým víceúčelovým prostorem, navržená pro vypouštění, návrat, údržbu a řízení vzdušných, hladinových i podhladinových bezpilotních prostředků. Drony tu nejsou doplňkem, jsou konstrukčně centrálním prvkem celé architektury.
Praktické role bezpilotních systémů na palubě zahrnují:
- průzkum a dohled daleko za horizontem lodě,
- elektronický boj a klamání protivníkových senzorů,
- protiponorkový boj pomocí podhladinových dronů,
- ochranu námořního svazu a případné úderné úkoly.
SCX 26 má zároveň fungovat jako velitelský a komunikační uzel pro smíšenou síť pilotovaných a nepilotovaných platforem. Jinými slovy: loď neválčí sama, ale řídí celý roj kolem sebe. Právě tohle posouvá koncept za hranici klasického torpédoborce směrem k hybridní platformě, jakou dosud žádné evropské námořnictvo neprovozuje.
Proč právě teď, a proč Rusové zůstávají ve stínu
Načasování není náhodné. Šéf francouzského námořnictva v předmluvě k Paris Naval Conference 2026 explicitně zmiňuje éru asertivních mocností, diverzifikaci hrozeb a ruskou invazi z 24. února 2022 jako zlomový bod. Naval Group ve svém ročním přehledu mluví o nárůstu konvenčních i asymetrických konfliktů. Analytici IISS výslovně upozorňují, že Evropa v námořní protivzdušné a protiraketové obraně za Spojenými státy zaostává. SCX 26 je odpovědí na tento deficit.
A co Rusko? Tvrzení, že „zůstává ve stínu“, neznamená, že ruské námořnictvo přestalo být nebezpečné. Chatham House varuje, že Rusko si udržuje globální projekci síly, především přes ponorky a střely dlouhého dosahu. Jenže v tom, co SCX 26 symbolizuje, tedy propojení railgunu, výkonného laseru, hluboké raketové zásoby, síťového velení a dronové mateřské architektury na jedné hladinové platformě, Moskva veřejně nic srovnatelného neukázala. Ani první potvrzený námořní test railgunu na moři neprovedlo Rusko, ale Japonsko v říjnu 2023. Rusko není mimo hru, ale v této konkrétní technologické kategorii nepůsobí jako lídr.
Co to znamená pro Evropu a pro Česko
Jedna nevyráběná konceptuální loď rovnováhu sil na moři nezmění. Význam SCX 26 je strategicko-průmyslový: ukazuje, jakou podobu má mít příští evropská odpověď na saturované útoky a dronovou válku na moři. Krátkodobě budou námořnictva nakupovat prověřené typy: fregaty FDI, britské Type 26, modernizace stávajících lodí. SCX 26 ale může inspirovat specifikace příští generace, tedy požadavek na hlubší raketový zásobník, otevřenou architekturu a plnohodnotný prostor pro bezpilotní systémy.
Pro Českou republiku bez vlastního námořnictva je relevance nepřímá, ale reálná. České posily, technika i logistika do aliančního prostoru závisejí na bezpečných námořních trasách a přístavech, a právě ty chrání lodě tohoto typu. Navíc technologie z projektu SCX 26, zejména protidronová obrana, řízení rojů a síťové senzory, se šíří i do vnitrozemských armád. Emirátská společnost EDGE už v roce 2025 otevřeně zvolila Maďarsko jako bránu pro lokalizaci systémů C-UAS a SkyKnight do střední a východní Evropy. Největší česká relevance neleží v trupu lodě, ale v protivzdušných a dronových podsystémech, které z ní vycházejí.
Kdy by mohla SCX 26 skutečně vyplout
Realistický odhad vyžaduje střízlivost. Dnes neexistuje kupující ani harmonogram stavby. Naval Group uvádí, že modernizace současných torpédoborců třídy Horizon má udržet tyto lodě v první linii do jejich vyřazování od roku 2040. SCX 26 tak velmi pravděpodobně zapadá do časového okna „co přijde po nich“: rozhodování ve třicátých letech, služba nejdříve po roce 2040. Potenciálním prvním zákazníkem by logicky mohla být sama Francie; druhou možností je exportní partner, který bude chtít velkou protivzdušnou loď s dronovou architekturou a akceptuje dlouhý vývoj.
SCX 26 je dnes spíš manifest budoucího evropského torpédoborce než zítřejší zakázka pro loděnici. Ale manifesty mají sílu: definují, co bude za patnáct let na moři normou. A v téhle disciplíně má Naval Group právě teď náskok, který Rusko veřejně nedohání.